Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 Azs 178/2026 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 Azs 178/2026 - 54
pokračování 22 Azs 178/2026-56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: I. H., zastoupený Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2026, čj. OAM801/VLVL12VL11ZZZC2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2026, čj. 78 Az 32/202627,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 270 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl dne 18. 6. 2026 zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění. Dne 19. 6. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím ze dne 23. 6. 2026, čj. OAM801/VLVL12VL11ZZZC2026, jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), neboť dospěl k závěru, že žádost podal toliko s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet. Dobu trvání zajištění stanovil do 6. 10. 2026.
II. Rozsudek krajského soudu
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky pro zajištění žalobce dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Podle krajského soudu žalovaný dostatečně a na základě konkrétních okolností odůvodnil neúčinnost zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Vycházel zejména z dosavadní pobytové historie žalobce, jeho dlouhodobého nerespektování pobytových povinností, absence rodinných, majetkových a pobytových vazeb v České republice a z toho, že o mezinárodní ochranu požádal až po zajištění za účelem správního vyhoštění. Tvrzenou možnost pobytu na soukromé adrese žalobce nedoložil. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, že se žalovaný nedostatečně zabýval realizovatelností vyhoštění. Krátce před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí totiž bylo na základě aktuálního závazného stanoviska žalovaného pravomocně rozhodnuto, že důvody znemožňující žalobcovo vycestování pominuly. Rozsudek krajského soudu i všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz; soud na ně na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III. Kasační stížnost
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský soud se podle něj dostatečně nezabýval otázkou použitelnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, zejména možností uložit stěžovateli povinnost osobně se hlásit žalovanému podle § 47 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, ani otázkou potenciální realizovatelnosti správního vyhoštění. Podle stěžovatele tak přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného a chybějící důvody nahradil vlastními úvahami. V této souvislosti stěžovatel namítl také to, že krajský soud vyšel z obsahu pohovoru ze dne 29. 6. 2026, který se uskutečnil až po vydání rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel nesouhlasil ani s právním posouzením zvláštních opatření. Absence stabilního bydliště a finančních prostředků, otevřený režim pobytových středisek ani jeho dosavadní pobytová historie podle něj samy o sobě neodůvodňují závěr, že žádné zvláštní opatření nemůže být účinné. Dále namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na závěrech svého rozhodnutí a odkázal na správní spis a vyjádření k žalobě. Je názoru, že řádně zjistil skutkový stav a stěžovatele důvodně zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Napadený rozsudek je pak dostatečně odůvodněný a přezkoumatelný. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost není přijatelná. Stěžovatel neoznačil právní otázku, která by v dosavadní judikatuře nebyla řešena, byla řešena rozdílně nebo vyžadovala změnu dosavadního právního názoru. Jeho námitky se týkají především způsobu, jakým žalovaný a krajský soud posoudili konkrétní skutkové okolnosti jeho případu. Z obsahu kasační stížnosti současně nevyplývá zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo založit její přijatelnost.
[7] K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu odkazuje Nejvyšší správní soud na ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností a jak o nich uvážil, resp. proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62, atp.).
[8] Vymezeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Je z něj zřejmé, z jakého skutkového stavu soud vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil. Z rozsudku jednoznačně a dostatečně vyplývá, proč byla žaloba zamítnuta.
[9] V bodech 16 a násl. rozsudku se krajský soud zabýval možností využití zvláštních opatření. Vyšel ze stěžovatelovy pobytové historie, dlouhodobého nerespektování pobytových povinností a z obavy, že by se po propuštění ze zajištění stal pro správní orgány nedostupným. Z rozsudku je patrné, proč krajský soud nepovažoval propuštění stěžovatele za současného uložení zvláštního opatření za dostačující.
[10] V bodech 24 a násl. pak krajský soud přezkoumatelně vypořádal také žalobní námitku týkající se realizovatelnosti stěžovateli uloženého správního vyhoštění. Vyšel z rozhodnutí žalovaného, který se touto otázkou rovněž zabýval. Dovodil, že dne 16. 4. 2026 bylo vydáno rozhodnutí o pominutí důvodů znemožňujících stěžovatelovo vycestování. Z jeho rozhodnutí tak bylo patrné, na základě čeho považoval správní vyhoštění za alespoň potenciálně možné (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150). S ohledem na uvedené pak krajský soud nepovažoval za nutné, aby žalovaný v rozhodnutí o zajištění znovu podrobně uváděl důvody, s nimiž byl stěžovatel seznámen již v předchozím řízení.
[11] Pokud se přitom krajský soud ztotožní s odůvodněním správního rozhodnutí, může je převzít, resp. na ně odkázat (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 11. 7. 2023, čj. 1 As 169/2022-58, či usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 22 Azs 101/2026-34). Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani to, že krajský soud zmínil obsah pohovoru ze dne 29. 6. 2026. Nešlo o doplnění důvodů rozhodnutí žalovaného. Krajský soud pouze podpůrně poukázal na vyjádření samotného stěžovatele k situaci v místě jeho posledního pobytu na Ukrajině. Jeho závěr vycházel především z pravomocného rozhodnutí policie ze dne 16. 4. 2026 o pominutí důvodů znemožňujících stěžovatelovo vycestování, které bylo založeno na závazném stanovisku žalovaného ze stejného dne.
[12] Lze dodat, že stěžovatel neoznačil ani konkrétní překážku vycestování, kterou měli žalovaný nebo krajský soud pominout. Věcné námitky proti realizovatelnosti uloženého správního vyhoštění v kasační stížnosti nevznesl. Neuvedl ani žádnou konkrétní okolnost, pro kterou nebylo možné vycházet z pravomocného rozhodnutí o pominutí důvodů znemožňujících jeho vycestování. Jeho nesouhlas s dostatečností tohoto podkladu tak zůstal v obecné rovině. Řízení o kasační stížnosti je přitom ovládáno zásadou dispoziční a Nejvyšší správní soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by roli advokáta (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78). Ani tato námitka proto nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.
[13] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládají ani námitky týkající se zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Tato opatření představují mírnější alternativu k zajištění. Jejich účinnost je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní důvod a účel zajištění (usnesení NSS ze dne 5. 11. 2026, čj. 10 Azs 182/2026-23, ze dne 29. 10. 2026, čj. 9 Azs 139/2026-21, ze dne 6. 8. 2026, čj. 21 Azs 33/2026-41, ze dne 23. 4. 2026, čj. 9 Azs 192/2025-49, a ze dne 27. 11. 2025, čj. 22 Azs 205/2025-43).
[14] V posuzovaném případě žalovaný a krajský soud neshledali prostor pro uložení některého ze zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. V souladu s konstantní judikaturou (viz výše; srov. též rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016-48, ze dne 7. 2. 2019, čj. 1 Azs 316/2017-43, a ze dne 17. 7. 2020, čj. 3 Azs 295/2019-32, či usnesení NSS ze dne 25. 3. 2025, čj. 3 Azs 18/2025-22, ze dne 27. 11. 2025, čj. 22 Azs 205/2025-43, a ze dne 6. 8. 2026, čj. 22 Azs 110/2026-49) přihlédli ke stěžovatelově pobytové historii, jeho majetkovým, osobním a rodinným poměrům a dosavadnímu nerespektování právního řádu České republiky. Konstatovali, že stěžovatel pobýval na území České republiky i přes pravomocně uložené správní vyhoštění, nevlastní žádný majetek, na území České republiky nemá žádné rodinné příslušníky, v současné době nikde nebydlí a o mezinárodní ochranu požádal až po zadržení policií. Na podkladě těchto okolností v souladu s východisky označené judikatury uzavřeli, že v daném případě nelze přistoupit k uložení zvláštních opatření, neboť jejich prostřednictvím by nebylo možné účinně zajistit dostupnost stěžovatele pro správní orgány v řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a pro případný výkon správního vyhoštění.
[15] Lze současně souhlasit s tím, že absence stabilního bydliště nebo finančních prostředků sama o sobě nevylučuje účinnost povinnosti osobně se hlásit žalovanému. Žalovaný však svůj závěr nezaložil jen na těchto okolnostech. Přihlédl také k dlouhodobému neoprávněnému pobytu stěžovatele, opakovanému nerespektování povinnosti vycestovat, práci bez oprávnění, absenci vazeb k České republice a jeho úmyslu na jejím území setrvat. Tyto důvody se vztahují i k posouzení, zda by stěžovatel respektoval povinnost osobně se hlásit žalovanému a zůstal správním orgánům dostupný. Krajský soud proto uvedenými úvahami nenahradil chybějící odůvodnění žalovaného, ale přezkoumal jeho závěr ve světle konkrétních okolností stěžovatelova případu. Za této situace nelze v postupu krajského soudu spatřovat zásadní pochybení, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti (rozsudky NSS ze dne 25. 7. 2019, čj. 1 Azs 147/201925, ze dne 17. 7. 2020, čj. 3 Azs 295/2019-32, a ze dne 11. 6. 2021, čj. 4 Azs 136/2021-50).
[16] Důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu nezakládá ani námitka dovozující nedostatečně zjištěný skutkový stav. V tomto ohledu by mohlo přijatelnost kasační stížnosti založit pouze zásadní pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, a ze dne 24. 4. 2019, čj. 2 Azs 301/2018-37, a rozsudek NSS ze dne 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/201679). Takové pochybení Nejvyšší správní soud neshledal. Stěžovatel neoznačil žádné konkrétní skutkové zjištění, které by nemělo oporu ve správním spise nebo bylo s jeho obsahem v rozporu. Jak již přitom uvedl soud výše, řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční.
VI. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení RS NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[19] Stěžovateli byla pro řízení před Nejvyšším správním soudem ustanovena zástupkyně Mgr. Beata Kaczynská, advokátka. Ustanovené zástupkyni Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady s klientem a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 9 240 Kč [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatele je plátkyní DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), tedy o 2 129,40 Kč, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, o 2 130 Kč. Celková výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené zástupkyně proto činí 12 270 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2026
Tomáš Foltas
předseda senátu