Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 139/2026 - 21

- 22

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. T. T., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2026, č. j. OAM886/BABA02BA06PŘZ2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2026, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Věc se týká přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ve věci návrhu cizince na jeho propuštění ze zajištění podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, a to v tom ohledu, zda se vypořádal s možností použití zvláštního opatření podle tohoto zákona.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn za účelem vycestování a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců. Nerespektoval totiž rozhodnutí o správním vyhoštění, na jehož základě měl opustit území členských států Evropské unie do 30. 4. 2025. Po zajištění požádal o udělení mezinárodní ochrany, načež žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2026, č. j. OAM886/BABA02BA06Z2026, podle zákona o azylu rozhodl o jeho zajištění na dobu 110 dní, tedy do 25. 10. 2026.

[3] Dne 14. 8. 2026 požádal stěžovatel o propuštění ze zajištění podle § 46f zákona o azylu. Tvrdil, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro použití zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu, neboť má v Praze zajištěno bezplatné ubytování u svého kamaráda, který jej finanční zabezpečí, včetně prostředků na případné dojíždění na kontroly na pracoviště správního orgánu. Tuto žádost ale žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodl, že stěžovatel bude nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců do 25. 10. 2026.

[4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Žalovaný se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal s možností účinně uplatnit zvláštní opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, k němuž směřovala žádost o propuštění ze zajištění, a vysvětlil, z jakých důvodů je účinně uplatnit nelze. Účelem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není jen zabezpečit řádný průběh samotného řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale také případnou realizaci správního vyhoštění, které již bylo stěžovateli pravomocně uloženo. Doklad o zajištění ubytování, který předložil stěžovatel, s ohledem na jeho dosavadní jednání nezaručuje, že se bude na dané adrese opravdu zdržovat a bude tam k dispozici správním orgánům.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod a d) (dále též „ “). Krajský soud i žalovaný se ve svých rozhodnutích zabývali pouze zvláštním opatřením podle zákona o azylu, aniž by se přezkoumatelným způsobem vyjádřili ke zvláštnímu opatření podle tohoto zákona. Jejich rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná.

[6] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Podle jeho názoru se krajský soud ve svém rozhodnutí nedopustil žádného pochybení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

[8] Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o propuštění ze zajištění podle zákona o azylu, tedy proti „rozhodnutí o zajištění cizince“ ve smyslu O takové žalobě je oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle nepřijatelná.

[9] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) byloli v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS). To platí i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. , č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[11] K tomu, co se rozumí nepřezkoumatelností soudního rozhodnutí, se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vyjádřil nesčetněkrát. Nyní postačí uvést, že o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jde také v případě, kdy z odůvodnění rozhodnutí soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových i právních otázek řídil a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. ).

[12] Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „[m]inisterstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelzeli účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“. Zvláštní opatření vymezuje § 47 odst. 1 zákona o azylu tak, že se jím „rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v přijímacím nebo pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené“.

[13] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. , cílem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, je zabránit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu, v jejímž důsledku by se žadatel vyhnul správnímu vyhoštění, typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy. Takové zajištění tedy směřuje k zabezpečení dostupnosti žadatele nejen pro řízení ve věcech mezinárodní ochrany, ale rovněž pro případný výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

[14] K možnosti užití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že „[p]okud jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu […], je třeba tyto okolnosti zvažovat i při posouzení podmínek účinnosti zvláštních opatření. Zvláštní opatření jsou zamýšlena jako mírnější alternativa k těmto důvodům. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření proto nelze odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo“ (bod 25). Rovněž je třeba „zohlednit pobytovou historii žadatele, včetně případného maření předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění. Jakkoliv nelze paušálně říci, že by v případě existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu byla možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Vždy však bude třeba zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince […]. Zároveň je třeba nepochybně dbát na to, že zajištění žadatelů by mělo být možné pouze v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti (bod 15 odůvodnění přijímací směrnice)“ (bod 27).

[15] Krajský soud tento výklad § 46a odst. 1 písm. e) a § 47 zákona o azylu, který lze plně vztáhnout i na nyní účinné znění těchto ustanovení, respektoval a na základě řádně učiněných skutkových zjištění vysvětlil, z jakých důvodů nepostačovalo užití zvláštních opatření. Namítáli stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se výslovně nezabýval možností uplatnění zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, přehlíží, že závěry krajského soudu o obavě, že by stěžovatel mimo zařízení pro zajištění cizinců neposkytoval součinnost v řízení a následně se vyhýbal nucenému vycestování z území České republiky, z logiky věci dopadají i na případný pobyt v pobytovém středisku určeném ministerstvem, které je otevřeným typem ubytování s možností je kdykoliv opustit. Závěr krajského soudu, že nelze účinně uplatnit zvláštní opatření, tudíž není nepřezkoumatelný. V posuzované věci nebyl shledán žádný z výše shrnutých důvodů přijatelnosti kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle odmítl pro nepřijatelnost.

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první ve spojení s Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS). Ustanovení se neuplatní. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice úspěch měl, v tomto řízení mu ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

JUDr. Radan Malík

předseda senátu