Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 391/2004 - 62

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: S.A., zastoupené JUDr. Annou Haisovou, advokátkou se sídlem Brno, Novobranská 14, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2004, č. j. - 20,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2004, č. j. - 20 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 1. 2004, č. j. OAM-60/LE-PA03-PA03-2004. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.

Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v a d) , (dále též „ “). Konkrétně pak namítá, že žalovaný pochybil, když ve správním řízení neposoudil, zda nejsou v případě stěžovatelky splněny podmínky pro vyslovení překážek vycestování podle zákona o azylu. Tím došlo k porušení mezinárodně-právních závazků České republiky, neboť zmíněné ustanovení zakotvuje závazky obsažené primárně v mezinárodních smlouvách. Stěžovatelka odkazuje na Úmluvy o právním postavení uprchlíků, který obsahuje zákaz vyhoštění a navracení (non-refoulement). Tento článek ukládá žalovanému povinnost posoudit, zda by žadateli o azyl nehrozilo v případě návratu do země původu nebezpečí na životě či osobní svobodě na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení, a to bez ohledu na tvrzení subjektivních obav. Stěžovatelka se domnívá, že pokud se nedopustila žádného trestného činu, ale pouze přestupku, nemůže být považována za nebezpečnou pro Českou republiku a nelze tak aplikovat odst. 2 shora uvedeného ustanovení úmluvy. Stěžovatelka rovněž poukazuje na skutečnost, že jí bylo uděleno správní vyhoštění. Poté, co bude azylové řízení ukončeno, dojde k exekuci rozhodnutí o správním vyhoštění a k porušení principu „non-refoulement“. Obdobně lze aplikovat i Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, který stanoví smluvním stranám úmluvy zákaz vypovědět, vrátit či vydat osobu jinému státu, jsou-li vážné důvody se domnívat, že by jí hrozilo nebezpečí mučení. Žalovaný tak měl povinnost před vydáním rozhodnutí o azylu zkoumat, zda stěžovatelce v Mongolsku nehrozí mučení. Stěžovatelka tuto námitku uplatnila již v žalobě, avšak krajský soud se k ní v rozsudku vůbec nevyjádřil. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatelka výslovně uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v – (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit), z obsahu kasační stížnosti je pak rovněž zřejmý důvod uvedený v (nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé). Konkrétně pak namítá, že žalovaný pochybil, když nerozhodoval o existenci překážek vycestování podle zákona o azylu a, že krajský soud postupoval nesprávně, když se k této žalobní námitce stěžovatelky vůbec nevyjádřil.

Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud pochybil, když se nezabýval její žalobní námitkou, která se týkala skutečnosti, že žalovaný nerozhodoval o překážkách vycestování, je třeba jí dát za pravdu. Ze soudního spisu totiž vyplynulo, že stěžovatelka v žalobě tuto námitku skutečně uplatnila a krajský soud se jí ve svém rozhodnutí řádně nezabýval. Stěžovatelka totiž v žalobě mimo jiné namítala, že správní orgán je povinen rozhodnout o překážkách vycestování vždy a poukazovala na čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, který má podle ní přednost před § 28 zákona o azylu; žalovaný tak v jejím případě neučinil a porušil mezinárodně právní závazky České republiky. Krajský soud se pak ve svém rozhodnutí k této žalobní námitce vůbec nevyjádřil. Uvedl pouze, že „námitka žalobkyně, že splňuje podmínky stanovené pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, resp. minimálně podmínky pro vztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu není důvodná. Pokud se týká posouzení existence překážek vycestování, je podrobně rozvedeno toto v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného. Soud pro stručnost na toto vyčerpávající zdůvodnění poukazuje, neboť se v tomto ohledu se žalovaným ztotožňuje a žalobkyně navíc tuto námitku nijak nekonkretizuje, v žalobě netvrdí ani nedokládá existenci kterékoliv z podmínek uvedených v § 91 zákona o azylu.“ Ze správního spisu pak vyplynulo, že stěžovatelčina žádost o udělení azylu byla zamítnuta podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a žalovaný se ve svém rozhodnutí existencí či neexistencí překážek vycestování vůbec nezabýval.

Z uvedeného je tak zřejmé, že krajský soud, který je povinen přezkoumat napadené výroky rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů ( ), pochybil, když se shora specifikovaným žalobním bodem stěžovatelky vůbec nezabýval a místo toho poměrně nelogicky odkázal na rozhodnutí žalovaného, které překážky vycestování podle zákona o azylu vůbec neřešilo. Vzhledem k tomu, že předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti je pravomocné rozhodnutí krajského soudu a krajský soud se v daném rozhodnutí řádně nevypořádal s uplatněnými žalobními body, nelze jinak než jeho rozhodnutí zrušit a věc mu vrátit, neboť za dané situace nemá Nejvyšší správní soud co přezkoumávat. Rozsudek krajského soudu je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí; naplnění uplatněného důvodu kasační stížnosti uvedeného v tak bylo shledáno.

Vzhledem k tomu, že rozsudek krajského soudu byl zrušen pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, nelze zkoumat věcnou správnost rozhodnutí žalovaného ani rozsudku krajského soudu z hlediska ostatních námitek uplatněných v kasační stížnosti.

Protože Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozhodnutí ve smyslu

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ve smyslu

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. června 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu