Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 As 175/2026 - 43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: D. N., zastoupený Mgr. Martinou Nimmrichterovou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 4, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2024, čj. , o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 7. 2026, čj. -28,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Martiny Nimmrichterové, advokátky.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jeseník ze dne 1. 7. 2024, čj. MJ/40343/2024/OP/Ju, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle bodu 8 , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též „zákon o silničním provozu“).

[2] Podle správních orgánů se měl žalobce přestupku dopustit tím, že dne 6. 12. 2023 jako řidič motorového vozidla VW v Jeseníku, v blízkosti domu č. p. X, nedal na křižovatce přednost v jízdě vozidlu Škoda přijíždějícímu zprava po komunikaci vedené přes pozemky parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. J. (dále též „sporná komunikace“), v důsledku čehož došlo ke střetu obou vozidel. Správní orgány vyšly ze závěru, že ke střetu vozidel došlo na křižovatce veřejně přístupných účelových komunikací, na níž se uplatnilo pravidlo přednosti zprava podle § 22 odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalobci byla za uvedené protiprávní jednání uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl přitom k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a současně vychází ze skutkového stavu, který pro zvolenou právní kvalifikaci nemá dostatečnou oporu. Žalovaný podle krajského soudu dostatečně nevypořádal žalobcovu argumentaci zpochybňující právní povahu sporné komunikace ani přesvědčivě nevysvětlil, proč v posuzované věci považoval napojení dotčených komunikací za křižovatku. Zdůraznil, že samotný závěr o existenci veřejně přístupné účelové komunikace bez dalšího neřeší, zda její napojení představovalo křižovatku, vyústění účelové komunikace či připojení sousední nemovitosti. Podle krajského soudu byl žalovaný povinen věcně vypořádat námitku žalobce opřenou o , o pozemních komunikacích (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) a vysvětlit, z jakých skutkových zjištění dovozuje, že se v daném případě nejedná o připojení sousední nemovitosti. Současně mu vytkl nedostatečné zjištění a odůvodnění znaků veřejně přístupné účelové komunikace, zejména jejího účelu, rozsahu veřejného užívání, souhlasu vlastníka a existence nutné komunikační potřeby. Za dostačující nepovažoval ani odkaz na sdělení Městského úřadu Jeseník k evidenci pozemní komunikace – kategorizace ze dne 12. 4. 2024, čj. MJ/22289/2024 (dále též „sdělení o kategorizaci komunikace“), neboť toto sdělení nepředstavuje deklaratorní správní rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace a nemůže bez dalšího sloužit jako podklad pro závěr o právní povaze dotčené komunikace.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod a d) Napadený rozsudek považuje za nezákonný a nepřezkoumatelný. Namítá, že krajský soud nesprávně dovodil nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí, ačkoliv se správní orgány právní povahou sporné komunikace dostatečně zabývaly a své závěry opřely o skutková zjištění plynoucí ze spisového materiálu, zejména z fotodokumentace, mapových podkladů a sdělení o kategorizaci komunikace. Má za to, že bylo postaveno najisto, že se jednalo o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, neboť byly prokázány všechny její znaky, přičemž tento závěr podporuje i uvedené sdělení o kategorizaci komunikace a nemůže jej zpochybnit ani poukaz žalobce na zákona o pozemních komunikacích. Krajský soud podle něj kladl na správní orgány nepřiměřené požadavky z hlediska rozsahu skutkových zjištění i odůvodnění jejich závěrů. Proto setrvává na závěru, že ke střetu vozidel došlo na křižovatce veřejně přístupných účelových komunikací, na níž se uplatnilo pravidlo přednosti zprava podle zákona o silničním provozu, a navrhuje zrušení napadeného rozsudku.

[5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Ztotožňuje se se závěry krajského soudu a setrvává na argumentaci uplatněné v řízení před správními orgány a krajským soudem. Uvádí, že správní orgány dostatečně nevypořádaly jeho námitky týkající se právní povahy sporné komunikace ani dostatečně nevysvětlily, z jakých důvodů ji považovaly za veřejně přístupnou účelovou komunikaci a její napojení za křižovatku. Namítá, že stěžovatel nemůže kasační argumentací dodatečně napravit nedostatky odůvodnění správního rozhodnutí a zdůrazňuje, že povinnost prokázat rozhodné znaky přestupku nesou správní orgány, nikoli obviněný.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). Uvedené se uplatní i v případě kasační stížnosti podané správním orgánem (rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2007, čj. -59, ze dne 24. 7. 2013, čj. -35, či usnesení ze dne 26. 2. 2014, čj. -27, a ze dne 2. 9. 2025, čj. -25).

[7] Z níže uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost přijatelnou, nikoliv však důvodnou. Kasační argumentace totiž poskytla důvod ke korekci dílčího právního názoru krajského soudu ohledně skutečností, které je třeba zjišťovat při posuzování právní povahy účelové komunikace v řízení o dopravním přestupku. Tato otázka svým významem přesahuje okolnosti nyní projednávané věci. Jak však bude rozvedeno níže, tato korekce nemá vliv na správnost nosného závěru krajského soudu ani na zákonnost výroku jeho rozsudku.

[8] Stěžovatel v kasační stížnosti předně poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval touto otázkou. Bylo by totiž předčasné zabývat se dalšími kasačními námitkami, pokud by bylo napadené rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné (nepřezkoumatelnost brání věcnému přezkumu a posouzení žalobních námitek – usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, čj. -84, rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2018, čj. -29). Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. -130, ze dne 29. 7. 2004, čj. -52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. -62). K nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti ( ).

[9] Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Je z něj zřejmé, z jakých skutkových a právních úvah krajský soud vycházel, které skutečnosti považoval za nedostatečně zjištěné a z jakých důvodů dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Krajský soud srozumitelně vysvětlil, proč považoval za nedostatečně vypořádanou argumentaci žalobce týkající se právní povahy komunikace, z níž přijíždělo druhé vozidlo, a proč bylo třeba dále objasnit, zda jde o samostatnou veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nebo o přímé připojení sousední nemovitosti. Současně objasnil, že samotný závěr o existenci veřejně přístupné účelové komunikace neřeší, zda její napojení na jinou komunikaci představovalo křižovatku, nebo vyústění účelové komunikace. Z napadeného rozsudku je rovněž patrné, jaké otázky má stěžovatel v dalším řízení objasnit. Skutečnost, že stěžovatel s těmito závěry nesouhlasí, sama o sobě nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nezakládá (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, ze dne 31. 1. 2008, čj. -107, a ze dne 21. 8. 2008, čj. -76).

[10] Krajský soud správně vycházel z toho, že pro posouzení odpovědnosti žalobce za přestupek bylo třeba zabývat se právní povahou komunikace, po níž přijíždělo druhé vozidlo, a způsobem jejího napojení na komunikaci, po níž jel žalobce. Nelze mu však přisvědčit potud, pokud považoval za nezbytné prokázat pro účely rozhodnutí o přestupku rovněž všechny podmínky veřejné přístupnosti účelové komunikace, zejména souhlas vlastníka s obecným užíváním a existenci nutné komunikační potřeby.

[11] Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že k tomu, aby se určitý pozemek stal účelovou komunikací, není třeba žádného správního rozhodnutí, účelová komunikace vzniká totiž přímo ze zákona ve chvíli, kdy jsou naplněny její pojmové znaky (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, čj. -66, a ze dne 30. 1. 2014, čj. -21). Z právní úpravy lze tedy bez dalšího dovodit, že komunikace bude mít charakter účelové pozemní komunikace, a to ex lege, bude-li naplňovat zákonem vymezené pojmové znaky pozemní komunikace (§ 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) a současně pojmové znaky účelové pozemní komunikace vymezené v § 7 odst. 1 větě první zákona o pozemních komunikacích, resp. v § 7 odst. 2 větě první téhož zákona. Vedle těchto zákonných znaků však judikatura dovodila další dvě nutné podmínky, jež musí být splněny, aby bylo možné komunikaci považovat za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Jsou jimi souhlas vlastníka dotčeného pozemku s obecným užíváním cesty a nutná komunikační potřeba vlastníků nemovitostí, pro které je komunikace nepostradatelnou komunikační spojnicí (rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2013, čj. -191, ze dne 12. 7. 2018, čj. -34, a ze dne 29. 1. 2026, čj. -33).

[12] V nyní projednávané věci však správní orgány neposuzovaly právní povahu sporné komunikace jako předmět samostatného deklaratorního řízení, nýbrž pouze jako otázku předběžnou významnou pro posouzení dopravního přestupku, o níž si správní orgány mohly učinit úsudek samy podle , , ve spojení s téhož zákona. Krajský soud proto po správních orgánech nemohl požadovat, aby pouze pro účely použití pravidel silničního provozu postavily najisto naplnění všech podmínek veřejné přístupnosti účelové komunikace. Tím nebyl snížen důkazní standard v přestupkovém řízení, nýbrž se pouze lišil okruh skutečností rozhodných pro posouzení odpovědnosti žalobce za projednávaný přestupek. Pro účely posouzení projednávané věci bylo podstatné zjistit, zda komunikace na dotčených pozemcích naplňuje základní pojmové znaky účelové komunikace. Ostatně ani pro použití pravidel silničního provozu nebylo nezbytné postavit najisto, že se jedná právě o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, neboť tato pravidla se uplatní i na účelových komunikacích veřejně nepřístupných (rozsudek NSS ze dne 2. 12. 2015, čj. -59, bod 21).

[13] Výše uvedené však nic nemění na povinnosti správních orgánů zjistit skutkový stav v rozsahu nezbytném pro posouzení projednávaného přestupku a přesvědčivě vypořádat veškerou argumentaci účastníků (srov. a a rozsudky NSS ze dne 23. 7. 2008, čj. -84, a ze dne 3. 10. 2018, čj. -27, bod 18). Žalobce přitom v průběhu správního řízení opakovaně zpochybňoval nejen právní povahu sporné komunikace, ale také charakter jejího napojení na komunikaci, po níž projížděl, a současně poukazoval na zákona o pozemních komunikacích. Správní orgány proto byly povinny vyhodnotit celkovou dopravní situaci a vyjít z toho, jak se daná dopravní situace v místě objektivně jeví, zejména s ohledem na prostorové a funkční uspořádání místa a stavební i dopravně-technický charakter obou komunikací. Na základě posouzení právní povahy sporné komunikace i komunikace v ulici Tovární vedené přes pozemek parc. č. XC v k. ú. J. měly správní orgány následně vysvětlit, zda se v posuzovaném případě jedná o křižovatku ve smyslu zákona o silničním provozu, nebo o vyústění účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci. Rozlišení mezi těmito situacemi přitom bylo významné pro určení použitelného pravidla přednosti v jízdě podle a zákona o silničním provozu, a tím i pro posouzení odpovědnosti žalobce za projednávaný přestupek. Nadto byly správní orgány povinny vypořádat i námitku žalobce vztahující se k zákona o pozemních komunikacích a objasnit, zda a případně jak se tato právní úprava promítá do posouzení nyní projednávané věci. Právě v tomto směru lze přisvědčit krajskému soudu, že správní orgány argumentaci žalobce dostatečně nevypořádaly.

[14] Správný je rovněž závěr krajského soudu vztahující se ke sdělení o kategorizaci komunikace. Krajský soud nezpochybnil možnost správních orgánů z tohoto podkladu vycházet, vytkl jim však, že dostatečně nevysvětlily význam, který mu ve spojení s ostatními zjištěními přisuzují při posouzení právní povahy dotčené komunikace. Takové sdělení představuje pouze jeden z podkladů rozhodnutí, z nichž správní orgán při posuzování právní povahy komunikace vychází a který může být na základě dalších v řízení shromážděných podkladů vyvrácen. Nejde o rozhodnutí o předběžné otázce, kterým by byl správní orgán vázán ve smyslu ; takovým rozhodnutím by bylo například závazné deklaratorní rozhodnutí o určení právního vztahu ve smyslu týkající se určení, zda jde o účelovou komunikaci. Závěr o právní povaze sporné komunikace proto nebylo možné založit pouze na tomto sdělení. Jeho obsah bylo třeba hodnotit společně s ostatními podklady a konkrétními námitkami žalobce a následně přesvědčivě vysvětlit, z jakých konkrétních skutkových zjištění správní orgány dovozují, že komunikace na dotčených pozemcích má charakter účelové komunikace.

[15] Nejvyšší správní soud proto koriguje dílčí závěr krajského soudu, podle něhož bylo v projednávané věci nezbytné postavit najisto naplnění všech podmínek veřejně přístupné účelové komunikace. Nic to však nemění na správnosti jeho nosného závěru, že správní orgány dostatečně nevypořádaly námitky žalobce týkající se § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a charakteru napojení sporné komunikace.

[16] V navazujícím řízení bude proto žalovaný povinen objektivně vyhodnotit celou dopravní situaci, právní povahu sporné komunikace i komunikace v ulici Tovární vedené přes pozemek parc. č. XC v k. ú. J., charakter jejich napojení a současně náležitě vypořádat námitku žalobce opřenou o § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. V návaznosti na posouzení právní povahy obou komunikací bude třeba vysvětlit, zda jejich spojení představuje křižovatku, nebo vyústění účelové komunikace, a zda se v posuzovaném případě uplatní konkrétní pravidlo přednosti v jízdě. Teprve na základě těchto zjištění a úvah bude možné učinit závěr o odpovědnosti žalobce za projednávaný přestupek. Nejvyšší správní soud dodává, že tímto nijak nepředjímá právní povahu sporného místa ani odpovědnost žalobce za přestupek.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle zamítl. Současně korigoval dílčí právní závěr, z něhož krajský soud vycházel. Tato korekce nemá vliv na zákonnost zrušujícího výroku napadeného rozsudku, který obstojí na samostatném a dostatečném důvodu (viz výše).

[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle věty první ve spojení s (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. -33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. -28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce měl ve věci úspěch (kasační stížnost stěžovatele byla zamítnuta), má proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému stěžovateli.

[19] Žalobce byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Nimmrichterovou, která jeho jménem podala vyjádření ke kasační stížnosti. Náklady představují mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 27. 10. 2026 - ve výši 4 620 Kč (, a , advokátní tarif), a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč ( advokátního tarifu). Zástupkyně žalobce není plátkyní daně z přidané hodnoty. Celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti proto činí 5 070 Kč (rozsudky NSS ze dne 6. 8. 2026, čj. -56, bod 24, a ze dne 25. 6. 2026, čj. -47, bod 47).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 18. listopadu 2026

Tomáš Foltas

předseda senátu