Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 84/94

Ústavní soud České republiky

rozhodl po ústním jednání dne

20. června 1995, v senátě ve věci ústavní stížnosti M. J.,

zastoupené za účasti vedlejšího účastníka J. K., o zrušení

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna

1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního

soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. srpna 1993, sp. zn. 7

C 522/91, o odstranění stavby, t a k t o :

Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. srpna1993, sp. zn. , a rozsudek Krajského soudu v ČeskýchBudějovicích ze dne 29. dubna 1994, sp. zn. , sez r u š u j í .

O d ů v o d n ě n í

I.

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se

stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 29. dubna 1994, sp. zn. , kterým

byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne

9. srpna 1993, sp. zn. , jímž byl zamítnut návrh na

odstranění stavby, podaný podle .

V uvedených rozhodnutích soudů spatřuje stěžovatelka omezení svého

vlastnického práva a tím porušení y

základních práv a svobod.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

vyžádal od Krajského soudu v Českých Budějovicích

k předmětné ústavní stížnosti vyjádření a od Okresního soudu

v Jindřichově Hradci si vyžádal spis.

Ve svém vyjádření ze dne 15. března 1995 předseda senátu

Krajského soudu v Českých Budějovicích, odkazuje na odůvodnění

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna

1994, sp. zn. . Současně vyjadřuje stanovisko, podle

kterého citovaným rozhodnutím nedošlo k porušení čl. 11 odst. 4

, neboť navrhovatelce bylo pouze

odepřeno právo na odstranění stavby na jejím pozemku, přičemž se

ve vyjádření interpretuje obsah y základních

práv a svobod pouze v souvislosti se zásahy státu do vlastnického

práva.

II.

Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka se v řízení před obecnými

soudy vůči odpůrci J. K. domáhala odstranění stavby podle § 135c

, a to s poukazem na skutečnost, že je

vlastnicí pozemku, na němž stavba stojí a jenž jí byl navrácen

podle , jakož i s poukazem na

neoprávněnost dané stavby.

Okresní soud v Jindřichově Hradci v odůvodnění rozsudku ze

dne 9. srpna 1993, sp. zn. , z výpovědí navrhovatelky

i odpůrce konstatuje zjištění skutečnosti, že vlastníkem stavby je

odpůrce. Tento závěr v souvislosti s výpovědí odpůrce je

v odůvodnění rozsudku podepřen i odkazem na kupní smlouvu č. RI

969/84, na základě které, podle zjištění soudu, odpůrce stavbu

nabyl od svého otce J. K.. Ústavní soud z uvedené smlouvy,

předložené stěžovatelkou, zjistil, že v ní stavba, jejíž

odstranění bylo navrhováno, obsažena není.

Jelikož předmětná stavba vznikla na pozemku, který byl

v družstevním užívání, a byla postavena jednotným zemědělským

družstvem, Okresní soud v Jindřichově Hradci vykonal svědecké

dokazování ohledně vzniku stavby. Svědci, vyslechnutí u jednání

dne 14. dubna 1992 shodně vypověděli v tom smyslu, že předmětnou

stavbu stavělo družstvo, a to nikoli s úmyslem stavět pro sebe,

nýbrž s úmyslem stavět pro J. K., otce odpůrce v řízení před

obecnými soudy (jako náhradu za nemovitost jím vnesenou do

družstva).

Po vykonání uvedeného dokazování Okresní soud v Jindřichově

Hradci dospěl k závěru, podle něhož stavba vznikla oprávněně,

jelikož družstvo stavělo na pozemku, k němuž mělo právo

družstevního užívání, v důsledku čehož se právní poměr

navrhovatelky ke stavbě, stojící na jejím pozemku, řídí zákonem č.

, ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud v Českých Budějovicích se ve svém rozsudku ze

dne 29. dubna 1994, sp. zn. , se skutkovými i právními

závěry soudu prvního stupně ztotožnil.

III.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje

v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.

Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu, jak vyplývají z a násl. y

základních práv a svobod, jakož i z y.

Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný

proces, jakož i pojmu právního státu ( y

základních práv a svobod, y)

a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své

rozsudky odůvodnit ( ) a to způsobem,

zakotveným v ustanovení Z odůvodnění musí

vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení

důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu

s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné

interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno

takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst.

1 d, jakož i s y České

republiky.

V posuzované věci soudy skutkovými i právními zjištěními

dospěly k závěru, podle něhož je vlastníkem stavby, jejíž

odstranění bylo navrhováno, J. K., odpůrce v řízení před obecnými

soudy. Odmítnutí návrhu na odstranění stavby je pak zdůvodněno

skutečností, podle níž stavba vznikla oprávněně, jelikož družstvo

stavělo na pozemku, k němuž mělo právo družstevního užívání,

v důsledku čehož se právní poměr navrhovatelky ke stavbě, stojící

na jejím pozemku, řídí , ve znění

pozdějších předpisů.

Ústavní soud České republiky ve své judikatuře zaujal

stanovisko (

), podle kterého z ústavního principu

nezávislosti soudů ( y) vyplývá též

zásada volného hodnocení důkazů ( ),

resp. skutkového stavu ( ); jestliže

obecné soudy respektují kautely, dané ustanoveními občanského

soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit"

hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně

zjištěného obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým

hodnocením sám neztotožňoval. Z uvedeného důvodu Ústavní soud

nehodnotil způsob, jakým obecné soudy vyhodnotily způsob nabytí

vlastnictví vznikem věci, jakož i přechod vlastnictví na základě

smlouvy č. RI 969/84. Ústavní soud se v posuzované věci omezil

důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného

procesu a právního státu.

Pokud stavba na pozemku stěžovatelky vznikla oprávněně (podle

zjištění obecných soudů se jedná o roky 1960-1961), pak podle

tehdejších právních předpisů ( ,

o jednotných zemědělských družstvech) mohlo být jejím vlastníkem

jenom družstvo. J. K., otec odpůrce v řízení před obecnými soudy,

mohl pak vlastnictví předmětné stavby nabýt buď vydržením nebo

převodem. V řízení před obecnými soudy nebyla o převodu učiněna

žádná zmínka a případné vydržení by vylučovalo uplatnění § 8 odst.

1 , ve znění pozdějších předpisů. Při

aplikaci režimu podle , ve znění pozdějších

předpisů, jsou tímto vyloučeny fyzické osoby v postavení povinných

osob. Když obecné soudy konstatují, že právní poměr stěžovatelky

ke stavbě, jejíž odstranění bylo navrhováno, se řídí podle

citovaného zákona, pak jeho aplikace musí být spjata s postavením

družstva ve smyslu povinné osoby (tj. vlastníka). Takový závěr

soudů je ale v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými

a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci

odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá. Z tohoto důvodu nutno

rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna

1994, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu

v Jindřichově Hradci ze dne 9. srpna 1993, sp. zn. ,

považovat za stojící v rozporu s y základních

práv a svobod, jakož i s y.

IV.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních

práv a svobod se skládá z několika komponentů (

,

). Patří mezi ně posouzení ústavnosti aplikovaného

ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č.

), dále posouzení ústavnosti interpretace daného

ustanovení při jeho aplikaci, samotná aplikace a dodržení

ústavními zákony chráněných procesních práv.

Jelikož Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před

obecnými soudy nebyly dodrženy principy řádného procesu a právního

státu, nezabýval se, a protože není součástí soustavy obecných

soudů a jeho úkolem není skutkové a právní objasnění věcí,

patřících do pravomoci obecných soudů, ani se nemohl zabývat

ústavností posuzovaných rozhodnutí z hlediska ústavních

subjektivních hmotných práv. V dané věci se tudíž nezabýval

přípustností nuceného omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4

) z hlediska občanského

zákoníku, jeho obsahu, interpretace a aplikace.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně 20. června 1995