Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2716/2024

-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v exekuční věci oprávněné Národní rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 44848943, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, proti povinnému J. K., zastoupenému Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Dědinách 733/22, PSČ 141 00, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. -508, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. -606, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. -166, takto:

Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Povinný podal proti

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. -508, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. -606, dne 5. 6. 2023 žalobu pro zmatečnost.

2. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 26. 1. 2024, č. j. -143, řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 5. 6. 2023 zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)

3. Městský soud v Praze k odvolání povinného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že projednání žaloby pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. -508, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. -606, brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť povinný podal žalobu pro zmatečnost opětovně poté, co jeho předchozí žalobu pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022 (směřující proti stejným rozhodnutím) zamítl Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 6. 9. 2023, č. j. -139, které Městský soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. -162 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 11. 2023), pročež soud prvního stupně neměl jinou možnost než řízení dle ve spojení s , (dále jen „“), zastavit.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

6. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné k řešení otázek procesního práva, a to:

1/ otázky přípustnosti žaloby pro zmatečnost dle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“),

2/ otázky odlišnosti žalob pro zmatečnost co do základu, předmětu procesního nároku a odlišných skutkových tvrzení a z toho plynoucí nesprávnost závěru o překážce věci pravomocně rozsouzené,

3/ otázky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů,

4/ otázky (ne)přerušení jednání do projednání dovolání povinného,

při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

7. První dovolací otázka dovolání přípustným nečiní, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Je tomu tak proto, že soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí toliko na tom, že rozhodnutí o (opětovné)žalobě pro zmatečnost brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), nikoliv na posuzování důvodnosti dříve podané žaloby pro zmatečnost (jejíž zamítnutí považuje dovolatel za nesprávné).

8. Ve vztahu k druhé dovolatelem předestírané otázce je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v následujících závěrech:

[1] Žaloba pro zmatečnost podle až 3 představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. , uveřejněné podčíslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/2013“), ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. ].

[2] Je nutno odlišit (ve shodě s pojmenováním obsahových náležitostí žaloby pro zmatečnost v ) rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost (předmět žaloby pro zmatečnost), od důvodu žaloby pro zmatečnost (důvodu zmatečnosti). Srov. k tomu v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , a odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 49/2021“) [k předmětu žaloby pro zmatečnost], a např. R 52/2013, nebo opět důvody R 49/2021 (k důvodu zmatečnosti).

[3] Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), jakožto neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který je důvodem k zastavení řízení, nastává, má-li být v novém (pozdějším) řízení projednána stejná věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. , či ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ). Jde o uplatnění zásady „ne bis in idem“, která má zabránit dvojímu projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. ). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, podle něhož je totožnost řízení (rozhodná pro posouzení překážky věci rozhodnuté) dána totožností jejich předmětu a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen jak právně relevantními skutkovými okolnostmi, tak žalobním petitem určujícím povinnost či právo, o nichž má na základě podané žaloby být rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 60/2001 a 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. , ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ).

9. Od těchto závěrů se soudy nižších stupňů nijak neodchýlily. Žalobami pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022 a ze dne 5. 6. 2023 povinný napadá stejná rozhodnutí (předmět těchto žalob pro zmatečnost je identický), pročež je dána i totožnost účastníků řízení, když v obou těchto řízeních vystupuje stejný povinný, jakož i stejná oprávněná. Jde-li o důvody žaloby pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022, tato byla podána z důvodů dle a g/ , v žalobě povinný označil rovněž důvody pod a 4 , a v řízení byla řešena také (ne)možnost aplikace z. ř. s. Žaloba ze dne 5. 6. 2023 je z hlediska nosných důvodů shodná, dovolatel nadto pouze obsáhle rozvádí, jakým způsobem je dle něj nutno vykládat z. ř. s. (přičemž se snaží zpochybnit závěr, na němž soudy svoje rozhodnutí založily, o tom, že dle v rámci vykonávacího řízení lze podat žalobu pro zmatečnost pouze v případech taxativně vymezených dle ) Odlišnost daných žalob, co do žalobních petitů bez pochyb nemůže (oproti mínění dovolatele) založit to, že v případě žaloby ze dne 11. 4. 2022 dovolatel navrhuje „odstranění“ žalobou napadených rozhodnutí, zatímco v žalobě ze dne 5. 6. 2023 navrhuje jejich „zrušení“.

10. Přípustnost dovolání dále nezakládá ani třetí otázka (ne)přezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, když potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.

11. Dovoláním napadené rozhodnutí (potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně) pak zjevně ani v intencích výše citovaných závěrů nepřezkoumatelné není. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně dostatečným způsobem vyložily, z jakého důvodu rozhodly o zastavení řízení dle a , jakož i to, z jakých skutečností (skutkových okolností) v dané věci vycházely; nedostatek důvodů jim proto vytýkat nelze.

12. Rovněž výhrada dovolatele (čtvrtá dovolací otázka), jejímž prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že nepřerušil odvolací řízení do rozhodnutí o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č. j. -162, přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak již proto, že vmezidobí Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. , dovolání povinného proti označenému rozhodnutí odmítl. Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřené otázky postrádá jakýkoliv smysl (dovolání se stalo v tomto rozsahu bezpředmětným).

13. Nad rámec výše uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel by nemohl být s opětovně podanou žalobou pro zmatečnost úspěšný už jen s ohledem na její zjevnou opožděnost (srov. ).

14. Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Jiří Zavázal

předsed

a senátu