Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4119/2011

U S N E S E N Í

, Květná 15, IČO 75014149, proti žalované

Z. S.

, zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, Nám. Minoritů č. 13, o 3.820,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. -97, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2010 č.j. -140, takto:

I. Dovolání žalované

se zamítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 2.12.1999 domáhala, aby soud platebním rozkazem uložil žalované, aby mu zaplatila 3.820,- Kč s 19% úrokem z prodlení za dobu od 4.4.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že "na základě přihlášek ze dne 22.12.1995 č. 35/96 a 36/96 byla po provedeném řízení vystavena rozhodnutí České zemědělské a potravinářské inspekce" a že za "vystavení rozhodnutí" je žalovaná povinna zaplatit 3.820,- Kč, což dosud neučinila.

Aniž by soud učinil v řízení jakýkoliv úkon, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.2.2000 sp. zn. prohlášen na majetek žalované konkurs, který byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.3.2009 č.j. -880, které nabylo právní moci (podle potvrzení uvedeného ve spise) dnem 1.5.2009.

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově - poté, co usnesením ze dne 5.8.2009 č.j. -59 žalovanou vyzval, aby se ve věci písemně vyjádřila, co žalovaná ve vyjádření ze dne 14.8.2009 navrhla zamítnutí žaloby a co okresní soud odročil na žádost žalobkyně jednání nařízené na den 12.11.2009 - rozsudkem ze dne 24.11.2009 č.j. -72 "částečně zastavil" řízení ohledně částky 29,- Kč s 19% úrokem od 24.2.2009 do zaplacení, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 3.791,- Kč s 14,42% úrokem od 4.4.1996 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 4,58% z částky 3.791,- Kč od 4.4.1996 do zaplacení a rozhodl, že žalobkyni se vrací soudní poplatek 500,- Kč, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně provedla v roce 1995 na objednávku žalované rozbor potravinářských výrobků žalované, že žalovaná svůj dluh ve výši 3.820,- Kč dne 26.8.1998 písemně uznala a že ohledně částky 29,- Kč byla žaloba částečně vzata zpět, neboť pohledávka žalobce v této výši byla dne 24.2.2009 uspokojena "v konkursním řízení" vedeném na majetek žalované. Námitku promlčení vznesenou žalovanou odmítl s odůvodněním, že řízení bylo zahájeno dne 2.12.1999 ještě před uplynutím čtyřleté promlčecí doby.

Odvolání žalované, podané proti vyhovujícímu výroku rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.1.2010 č.j. -97 odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že napadený rozsudek byl vydán dne 24.11.2009 po řízení provedeném v době po 1.7.2009 podle ve znění , neboť od podání žaloby dne 2.12.1999 do dne nabytí účinnosti dne 1.7.2009 okresní soud neučinil ve věci žádný úkon, a že odvolání není podle ustanovení ve znění účinném od 1.7.2009 přípustné, neboť směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč. Odvolání proto muselo být podle ustanovení odmítnuto.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalovaná žalobu pro zmatečnost podle ustanovení . Namítá, že okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, u něhož se neuplatňuje nepřípustnost odvolání podle ustanovení , a že proto krajský soud nesprávně odmítl její odvolání proti rozsudku okresního soudu.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5.8.2010 č.j. -126 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že okresní soud ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání vydávaným podle ustanovení , neboť žalovaná uplatněnou pohledávku písemně uznala co do důvodu a výše dne 26.8.1998 "hmotněprávním prohlášením ještě před zahájením řízení" a že se proto na posouzení přípustnosti odvolání proti rozsudku okresního soudu vztahuje ustanovení . Důvod zmatečnosti podle ustanovení není dán, neboť závěr krajského soudu "o nepřípustnosti odvolání podle ustanovení ve znění platném od 1.7.2009 je správný".

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15.12.2010 č.j. -140 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že okresní soud nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení , neboť uznání závazku žalované bylo hmotněprávním úkonem podle ustanovení obchodního zákoníku, který žalovaná učinila před zahájením řízení vůči žalobkyni a nikoliv vůči soudu; v průběhu řízení žalovaná naopak právo žalobkyně neuznávala a nesouhlasila s tím, aby soudy k uznání závazku žalovanou ze dne 26.8.1998 přihlížely. Při posuzování otázky, zda o odvolání žalované proti rozsudku okresního soudu mělo být krajský soudem rozhodnuto podle ve znění účinném do 30.6.2009 nebo zda mělo být postupováno podle "ve znění novely" provedené , odvolací soud zdůraznil, že okresní soud ve věci neučinil v době do 30.6.2009 žádný úkon a že proto se v řízení (včetně odvolacího řízení) muselo postupovat a rozhodovat podle ve znění účinném od 1.7.2009.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala v první řadě, že okresní soud nebyl oprávněn o pohledávce žalobkyně, která byla zjištěna a uznána v konkursu, znovu po ukončení konkursu jednat, neboť žalovaná už nemá ani žádné listinné důkazy, aby se mohla při jednání u soudu bránit, a že nemohl ani z neuhrazené pohledávky, na jejíž zaplacení nestačil majetek úpadce, přiznat žalobci úrok z prodlení, a to po celou dobu konkursního řízení až do zaplacení (přiznaný úrok 14,42% od 4.4.1996 do zaplacení). Okresní soud však znovu uložil žalované povinnost zaplatit dosud neuhrazený zbytek pohledávky 3.791,- Kč, ačkoliv žalobkyně může ve prospěch své pohledávky vést ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání výkon rozhodnutí na majetek žalované; žalobkyně tak získala ve prospěch stejné pohledávky "dva exekuční tituly". Žalovaná považuje povinnost zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,42% od 4.4.1996 do zaplacení (za dobu po prohlášení konkursu na majetek žalované dne 17.2.2000 do zrušení konkursu dne 1.5.2009) za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, když v tomto období nemohla žalovaná objektivně pohledávku uspokojit, neboť nemohla nakládat se svým majetkem, navíc žalobkyně ani neprokázala, kdy byla faktura splatná. Žalovaná rovněž nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, podle kterého nebylo o pohledávce v době do 30.6.2009 započato jednání, neboť předmětné pohledávce žalobkyně bylo "jednáno soudem v konkursním řízení, a to od prohlášení konkursu dne 17.2.2000 až do 1.5.2009", a že tedy "do novelizace bylo o pohledávce dávno rozhodnuto". Žalovaná označila za otázku zásadního významu to, zda je soud "oprávněn znovu jednat o věci pravomocně rozhodnuté v konkursním řízení (o pohledávce 3.820,- Kč), která byla uznána a zjištěna v konkursním řízení, a věřitel má exekuční titul k vymáhání této zbývající pohledávky (3.791,- Kč)", a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání je třeba i v současné době projednat a rozhodnout podle , , ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen ""), neboť napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [, a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [, a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [, a ].

Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci žalovaná v žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. spatřovala důvod zmatečnosti v tom, že krajský soud odmítl její odvolání proti rozsudku okresního soudu podle ustanovení , neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč, ačkoliv okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání, u něhož se neuplatňuje nepřípustnost odvolání podle ustanovení . V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobkyně vylíčila důvod zmatečnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. -97 tak, že okresní soud nebyl oprávněn o pohledávce žalobkyně, která byla zjištěna a uznána v konkursu, znovu po ukončení konkursu jednat, že okresní soud znovu uložil žalované povinnost zaplatit dosud neuhrazený zbytek pohledávky 3.791,- Kč, ačkoliv žalobkyně může ve prospěch své pohledávky vést ve smyslu ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání výkon rozhodnutí na majetek žalované, že povinnost zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,42% od 4.4.1996 do zaplacení (za dobu po prohlášení konkursu na majetek žalované dne 12.2.2000 do zrušení konkursu dne 1.5.2009) byla žalované uložena v rozporu s dobrými mravy a že k odmítnutí jejího odvolání proti rozsudku okresního soudu nemohlo dojít podle ustanovení ve znění účinném od 1.7.2009, když o uplatněné pohledávce bylo "jednáno soudem v konkursním řízení, a to od prohlášení konkursu dne 17.2.2000 až do 1.5.2009", a že tedy "do novelizace bylo o pohledávce dávno rozhodnuto".

Za tohoto stavu bylo pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou významné vyřešení právní otázky, zda je soud při rozhodování o žalobě pro zmatečnost vázán důvody zmatečnosti, které v ní uvedl ten, kdo podal žalobu, nebo zda má (musí) být přihlédnuto též k důvodům zmatečnosti napadeného rozhodnutí, které budou uvedeny později v průběhu řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve svém dovolání spatřuje důvody zmatečnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. -97 v něčem jiném, než jak je vylíčila v žalobě pro zmatečnost, a že výše uvedená právní otázka nebyla dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení , a přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí (uvedených v ustanovení ) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod zmatečnosti, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. ).

Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod zmatečnosti mohou být měněny jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost (srov. ).

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality, která by umožňovala, že by ji bylo možné podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. Z ustanovení až 4 bez pochybností vyplývá, že žaloba pro zmatečnost je přípustná jen proti rozhodnutím v něm vyjmenovaným a že ji lze podat jen z důvodů v tomto ustanovení obsažených.

Při úvaze, jak má být důvod zmatečnosti v žalobě pro zmatečnost uveden, je třeba v první řadě vzít v úvahu, že ustanovení až 4 vymezují jen skutkové podstaty, kterými může (a smí) být zdůvodněna žaloba pro zmatečnost. Pro závěr, zda napadené rozhodnutí opravdu trpí zmatečností, je však třeba zjistit, zda skutečně došlo k porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, které ve smyslu ustanovení až 4 představují zmatečnosti, popřípadě zda je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Důvod zmatečnosti je proto třeba v žalobě pro zmatečnost uvést nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení až 4 byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován; jen taková konkretizace důvodu zmatečnosti umožní soudu rozhodujícímu o žalobě pro zmatečnost posoudit, zda napadené rozhodnutí vskutku trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), a zda je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby takové pravomocné rozhodnutí bylo odklizeno.

Důvod zmatečnosti může být měněn - jak vyplývá z ustanovení - jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal.

V projednávané věci žalovaná napadla žalobou pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. -97.

Podle ustanovení (ve znění účinném do 31.12.2012) účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení (ve znění účinném do 31.12.2012) jsou pravomocná usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení a jejím důvodem je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2006 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Žalobkyně v době před uplynutím lhůty k žalobě pro zmatečnost spatřovala - jak uvedeno již výše - důvod zmatečnosti v tom, že krajský soud odmítl její odvolání proti rozsudku okresního soudu v rozporu s ustanovením , neboť okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání, u něhož se neuplatňuje nepřípustnost odvolání podle ustanovení . Uvedené okolnosti však - jak správně soudy dovodily - důvod zmatečnosti nepředstavují, neboť rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 24.11.2009 č.j. -72 nebyl vydán podle uznání žalované ve smyslu ustanovení , ale po jednání na základě zjištěného skutkového stavu ( ). Další důvody zmatečnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. -97 žalovaná uplatnila opožděně (až po uplynutí lhůt k žalobě pro zmatečnost), některé dokonce až v dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Žalovaná v dovolání proti usnesení odvolacího soudu nezpochybňuje závěr soudů o tom, že rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 24.11.2009 č.j. -72 nepředstavuje rozsudek pro uznání. Protože dalšími (opožděně uplatněnými) důvody zmatečnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. -97 se nebylo možné zabývat, je usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dovolání žalované podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2013

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu