Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1433/2024

25 Cdo 1433/2024-195

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci oprávněné: Národní rozvojová banka, a.s., IČO 44848943, se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, zastoupená Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4, proti povinnému: J. K., zastoupený Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na Dědinách 733/22, Praha 4, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č. j. -162, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 6. 9. 2023, č. j. -139, zamítl žalobu pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022 podanou povinným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. -606, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. -508, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce prodejem zástavy; a současně rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. -162, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 11. 2018, č. j. -23, byla vedením exekuce prodejem zástavy pověřena soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že podle a ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (dále jen „e. ř.“) není v řízení o návrhu na zastavení exekuce prodejem zástavy žaloba pro zmatečnost přípustná. Zdůraznil, že žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality a nelze ji podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. Odvolací soud dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. . Odvolací soud k námitce povinného vysvětlil, že z. ř. s. upravuje pouze rozsah, v jakém lze přezkoumat rozhodnutí soudu napadené žalobou pro zmatečnost, tj. které výroky napadeného rozhodnutí mohou být soudem přezkoumány, nezakládá však přípustnost žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí o soudním prodeji zástavy. K námitce povinného, že nadepsané řízení není řízením exekučním, ale jen druhou fází nalézacího řízení o soudním prodeji zástavy, z čehož dovozuje možnost podání žaloby pro zmatečnost nad obsahový rámec , odvolací soud uvedl, že pravomocné usnesení soudu o nařízení prodeje zástavy je exekučním titulem, na jehož podkladě se zástavní věřitel může domáhat uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem prodejem zástavy ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci. K druhé fázi soudního prodeje zástavy vysvětlil, že počíná návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem zástavy zástavního věřitele a je z podstaty věci podřízená všem pravidlům exekuce podle ve spojení s ex. ř. Odvolací soud uzavřel, že v exekučních věcech (a o takovou věc jde i v posuzovaném případě) je žaloba pro zmatečnost přípustná pouze podle výše citovaných ustanovení e. ř. a

2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, zda zástavní dlužník může podat proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na zastavení exekuce prodejem zástavy, žalobu pro zmatečnost podle z. ř. s., která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Dovolatel byl přesvědčen, že z § 29 z. ř. s. výslovně vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy je žaloba pro zmatečnost přípustná aje třeba aplikovat ustanovení § 29 z. ř. s. jako lex specialis. Dovolatel brojil proti průběhu exekučního řízení a měl za to, že zástavní dlužníci nemají možnost bránit svá práva v I. ani ve II. fázi soudního prodeje zástavy a musí strpět neústavní procesní postavení povinných v exekučním řízení. Dále (bez bližšího odůvodnění) namítl, že zmatečnostní vady řízení měly za následek nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a současně navrhl odklad právní moci tohoto usnesení.

3. Oprávněná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že rozhodnutí o soudním prodeji zástavy je exekučním titulem a sama možnost uplatnění věcných námitek ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy (resp. ve fázi výkonu rozhodnutí soudním prodejem zástavy) neznamená, že se nemůže jednat o řízení exekuční.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle

5. Podle e. ř. a o změně dalších zákonů, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

6. Podle při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v .

7. Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

8. Podle § 29 z. ř. s. při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu.

9. Podle ustanovení e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení . Vzhledem k tomu, že ve vztahu k žalobě pro zmatečnost exekuční řád "nestanoví jinak", vyplývá z citovaných ustanovení, že v exekučních věcech je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení , tedy jen proti rozhodnutím, jimiž odvolací soud nerozhodl věcně. Jejím důvodem může být jen skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. ). Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce nelze podle , a e. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost.

10. Odvolací soud v souladu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu založil své rozhodnutí na argumentaci, že podle věty druhé lze žalobu pro zmatečnost v rámci vykonávacího (resp. exekučního) řízení podat pouze v případech taxativně vymezených v (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. ). Usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce (podle a e. ř.) není podřaditelné pod o. s. ř, tudíž žaloba pro zmatečnost zde nepřichází v úvahu. Odvolací soud správně dovodil, že z. ř. s. na daný případ nedopadá, neboť upravuje pouze rozsah přezkumu rozhodnutí, která podle jiných zákonných ustanovení lze napadnout žalobou pro zmatečnost, avšak samo toto ustanovení nevymezuje, která rozhodnutí mohou být žalobou pro zmatečnost napadena. Dovolací soud připomíná, že zákon o zvláštních řízeních soudních v zakotvuje základní odchylku, jíž se odlišují řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost ve zvláštních řízeních soudních od těch upravených pro řízení sporná. V těch zvláštních řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí žalobou na obnovu řízení či pro zmatečnost. Smyslem tohoto ustanovení a důvodem jeho systematického včlenění do obecné části z. ř. s. je vyjádření základního rysu, jímž se odlišuje způsob projednání a rozhodnutí žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost ve zvláštním řízení soudním, jež lze zahájit i bez návrhu, od způsobu projednání a rozhodnutí v řízení sporném, který spočívá v tom, že soud není vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu.Z textu ustanovení z. ř. s. nevyplývá, ani jeho výkladem nelze dojít k závěru, že by zakládalo přípustnost podání žaloby pro zmatečnost proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na zastavení exekuce.

11. Způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ). Procesní vada může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s dovolatelem formulovanou otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. , či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. ), kterou však v dané věci dovolatel nevymezuje. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (viz např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. ).

12. Dovolatelem nastolená polemika ohledně procesního postavení zástavních dlužníků a nemožnosti jejich obrany v řízení o soudním prodeji zástavy nepředstavuje otázku, kterou by se odvolací soud v napadeném usnesení zabýval. Dovolatel tak nepředložil dovolacímu soudu žádnou otázku, jež by v souladu s ustanovením mohla založit přípustnost dovolání. Ani dovolatelem odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. na danou věc přiléhavá, neboť se netýká přípustnosti žaloby pro zmatečnost v řízení o návrhu na zastavení exekuce soudním prodejem zástavy. Právo na procesní obranu povinnému nebylo odepřeno, neboť měl možnost uplatnit své námitky v návrhu na zastavení exekuce ve druhé fázi soudního prodeje zástavy v rámci exekučního řízení prodejem zástavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. ), a to také učinil.

13. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného usnesení za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci rozhodnutí.

14. V daném případě o nákladech vzniklých oprávněnému v řízení o opravných prostředcích (řádných nebo mimořádných) rozhoduje soudní exekutor (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2025

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu