Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3316/2025

30 Cdo 3316/2025-47

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 100 000 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2025, č. j. -26, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. -19, odmítl podání žalobce ze dne 11. 2. 2025 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. -26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Částky 100 000 000 000 Kč s úrokem 15 % od 14. 7. 2023 do zaplacení se žalobce (po několikerém upřesňování v různých podáních) domáhal jako náhrady majetkové újmy dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „ “). Uvedl, že škoda vznikla porušením a odkázal na pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2025, č. j. -18. Následně pak prostřednictvím své právní zástupkyně upřesnil, že se domáhá náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze, jehož výsledkem bylo dle něj nezákonné rozhodnutí ze dne 6. 1. 2025, č. j. -18, že soud porušil zákon a že žalovaná částka představuje právní nejistotu, kterou utrpěl nezákonným postupem soudu, která stále pokračuje a věc s konečnou platností nikdo nevyřešil. V posledním odvolání ve věci ze dne 21. 7. 2025 pak právní zástupkyně žalobce označila za nezákonné rozhodnutí rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2024, sp. zn. , a upřesnila, že se žalobce domáhá náhrady škody z „titulu nesprávného úředního postupu soudu“, který spatřuje v tom, že v „řízení, jež je titulem pro uplatnění náhrady škody“, soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil, důkazy nevyhodnotil a nezabýval se skutečnostmi v žalobě uvedenými a neřešil, zda zde právo je či není, pouze procesně hodnotil žalobu a o nároku žalobce hmotněprávně nerozhodl, čímž porušil povinnost učinit úkon.

4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním sepsaným jeho právní zástupkyní a směřujícím dle svého obsahu pouze proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl pro nepřípustnost.

5. Nejvyšší soud předesílá, že podané dovolání je na samé hraně jeho tzv. projednatelnosti. Z a 3 se podává, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tzv. důvod přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (tzv. dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci (právní otázku), které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Z platné právní úpravy dovolání tedy vyplývá, že dovolatel je povinen formulovat relevantní právní otázku a posléze ji podřadit pod některý ze čtyř typových předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), což akceptuje i judikatura Ústavního soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Předpoklady přípustnosti dovolání je třeba vymezit pro každý dovolací důvod zvlášť (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

6. Podané dovolání je ve svém převažujícím rozsahu pouhým pokračováním prosté (v dovolacím řízení nepřípustné a rovněž poměrně nepřehledné) polemiky se soudy obou stupňů a opakováním skutkových tvrzení žalobce a nevystihuje tak formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (a před ním soudu prvního stupně) o neprojednatelnosti žaloby s tím, že tuto otázku posoudil odvolací soud v rozporu s v dovolání uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu (zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. ), neboť navzdory tomu, že žaloba dle žalobce vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil odvolací soud soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout. Tato námitka však přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá.

7. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných a způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. ). Žalobce tvrdil, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí (resp. nesprávného úředního postupu, který měl k vydání dle žalobce nezákonného rozhodnutí vést), jehož označení v průběhu řízení dokonce měnil, vznikla újma, kterou označoval jako majetkovou újmu (škodu), aniž specifikoval, jakým konkrétním způsobem mu tato majetková újma měla vzniknout, a současně uváděl, že žalovaná částka představuje jeho „právní nejistotu“, tedy újmu nemajetkovou, což opakoval (sám i prostřednictvím své právní zástupkyně) i po řádném poučení podle Nadále tak z žaloby včetně jejího doplnění není zřejmé, jakého typu nároku se jí žalobce domáhá, z jakého rozhodnutí jej odvozuje a jak k němu dospěl, tedy jaký konkrétní skutek má být předmětem řízení, neboť stále není patrné, zda požaduje náhradu újmy nemajetkové spočívající v právní nejistotě (zřejmě ohledně existence jednoznačně nespecifikovaného nároku) nebo újmy majetkové, u níž by pak musel tvrdit, jak konkrétně bylo do jeho majetkové sféry zasaženo (v čem škoda spočívá). Rovněž by musel upřesnit, zda vznik újmy odvozuje od rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2025, č. j. -18, nebo ze dne 30. 8. 2024, sp. zn. . Zásadním nedostatkem žaloby (kromě rozporu v tom, od jakého rozhodnutí žalobce újmu odvozuje), který tu v době rozhodování odvolacího soudu stále existoval ( ), je tak především absentující skutkové vylíčení toho, co konkrétně považuje žalobce za újmu. Může-li totiž vést dle žalobce nezákonné rozhodnutí (resp. nesprávný úřední postup) k více rozličným následkům, je pro náležitou individualizaci skutku nezbytné, aby žalobce vymezil, v čem konkrétně vznik újmy spatřuje, což i přes výzvu soudu prvního stupně žalobce neučinil. Za této situace je tedy odmítnutí žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je vadou žaloby, která brání jejímu věcnému projednání, pokud není v žalobě vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to alespoň v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem) [srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ].

8. Namítal-li žalobce současně vady v postupu odvolacího soudu spočívající v nedoručení předmětné žaloby žalované a řádné nezkoumání podmínek řízení, tak k případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle věty druhé pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není.

9. Nad rámec výše uvedeného však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitka nedoručení předmětné žaloby žalované, nejenže nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), ale zároveň se i míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ). Stejně tomu je i ohledně námitky nezkoumání podmínek řízení, tedy nezabývání se tím, zda byl žalobou požadovaný nárok u žalované předběžně uplatněn a kdy se tak stalo (zda tedy již uplynula lhůta dle § 15 odst. 2 OdpŠk), neboť pokud není zřejmé, jaký nárok byl žalobou vlastně uplatněn, nelze řešit, zda byl tento řádně nespecifikovaný nárok předběžně uplatněn u žalované. Navíc se jedná o podmínku řízení, jejíž nedostatek je odstranitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ), vadný postup soudu tak nemůže představovat to, pokud se soud řešící neprojednatelnou žalobu, nezabývá tím, zda byla splněna podmínka řízení, jejíž nedostatek by v dalším průběhu řízení po případném odstranění vad žaloby bylo možno odstranit. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že již v žalobě žalobce tvrdil, že nárok u žalované uplatnil, což hodlal prokazovat žalobou ze dne 28. 10. 2024.

10. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit.

11. K obsahu podání ze dne 13. 11. 2025 sepsaného žalobcem a označeným jako dovolání pak Nejvyšší soud v souladu s nepřihlížel.

12. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu