Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3483/2023

28 Cdo 3483/2023-1654

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za vedlejší účasti na straně žalované: hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeno Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29,o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovoláních žalované a vedlejšího účastníka vystupujícího na její straně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. -1543, takto:

O d ů v o d n ě n í:

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. -1543, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 11. 2022, č. j. -1312, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, žaloba byla zamítnuta v části o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu geometrickým plánem č. 3631-76/2022 vymezené pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY na žalobkyni a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Dovodil přitom, že převodu žalobkyní požadovaného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nebrání zákonné překážky ani jiné důvody (plánované využití pozemku pro výstavbu veřejně prospěšných staveb a tramvajové tratě není dosud zachyceno v územně plánovací dokumentaci, pozemek aktuálně není zastavěn veřejně prospěšnou stavbou, žádosti vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku do jeho vlastnictví dle , o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, nelze vyhovět a na pozemku neváznou práva třetích osob). Nahradil tudíž projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku. Shledávaje poté žalobkyní požadovaný (geometrickým plánem vymezený) náhradní pozemek parc. č. XY v k. ú. XY nevhodným k převodu z důvodu přečerpání restitučního nároku, žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

3. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaná a vedlejší účastník vystupující na její straně. Předestřeli otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku, jestliže je dotčen záměrem výstavby na základě změny územního plánu č. 3860/00 (Rozvoj lokality XY a vymezení tramvajové trati v oblasti XY), zahrnujícím vymezení koridoru pro liniovou stavbu dopravní infrastruktury – tramvajovou dráhu a pozemní komunikaci – trasovanou na dotčeném pozemku, a žádostí vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku podle Žalovaná měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. , a ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , a nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , publikovaného pod č. 119/2017 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, vedlejší účastník vystupující na straně žalované odkazoval pak na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. , a ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 31. 12. 2022, sp. zn. , a ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 96/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Dovolatelé namítali, že předmětný pozemek se zřetelem k předestřenému záměru výstavby není vhodným náhradním pozemkem. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, případně zamítl.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (žalovanou a vedlejším účastníkem vystupujícím na její straně) zastoupenými advokáty ( ) a ve lhůtě stanovené , shledal je Nejvyšší soud přípustnými (podle ) pro vyřešení otázky vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k bezúplatnému převodu, coby náhradního pozemku za pozemky odňaté a nevydané žalobkyni, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Zmatečnosti ( , odst. 2 a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. ), se z obsahu spisu nepodávají.

7. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

8. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

10. Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. .

11. Za kritéria „vhodnosti pozemků“ lze přitom např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

12. Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , či ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. ).

13. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz ), potažmo jeho (ne)zařaditelnosti do veřejné nabídky náhradních pozemků, lze pak odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu (z níž srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ) akcentující i smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení (jak nutno dovodit již z jeho dikce, ovšem i účelu, jakož i normativního odkazu na ustanovení majícího význam interpretační) míří právě na veřejným zájmem dotčené „zemědělské pozemky“ (ve smyslu ), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné. Obsahově jde o obdobné ustanovení, formulačně upravené, jež bylo dříve obsaženo i v zákoně č. , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz zákona), kdy účelem tohoto „klíčového ustanovení“ (jak plyne i z důvodové zprávy k ) je zabránit převodu pozemků, které jsou z obecného pohledu nutné pro dokončení restitucí, pro pozemkové úpravy, pro zajištění nezbytné ochrany, pro dopravní a jiné veřejně prospěšné stavby apod.; k tomu slouží povinnost orgánů státní správy disponujících potřebnými údaji poskytovat informace o případných překážkách převodu (k interpretaci tohoto ustanovení, se zřetelem na jeho účel, přiměřeně srovnej např. i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , a ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. ).

14. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. , či ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. ).

15. V recentní rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. ) shledal pak dovolací soud nevhodnými k náhradní pozemkové restituci též pozemky, jež byly dotčeny „záměrem výstavby doprovodné stavby k veřejně prospěšné stavbě dopravní infrastruktury“ a jichž se dotýkala plánovaná změna územního plánu, týkající se modernizace železniční tratě. Při komparaci dotčených zájmů (restitučního a veřejného) upřednostnil dovolací soud právě veřejný zájem na ponechání pozemku ve vlastnictví státu, zohledňuje, že jde o restituci náhradní a nárok lze uspokojit i převodem jiného (vhodného) zemědělského pozemku.

16. Ve světle výše citované judikatury, na jejíchž závěrech není důvodu čehokoliv měnit, se pak právní posouzení věci odvolacím soudem – jde-li o shora uvedenou otázku, zda lze žalobkyní nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY považovat za vhodný k náhradní pozemkové restituci – jeví být přinejmenším předčasným, a proto nesprávným. Odvolací soud se totiž otázkou vhodnosti dotčeného pozemku k bezúplatnému převodu na oprávněnou osobu dostatečně nezabýval, když patřičně nehodnotil hledisko veřejného zájmu na zachování státního vlastnictví k předmětnému pozemku, jenž má být nikoliv „hypoteticky“, nýbrž dle navrhované změny územního plánu využit k vybudování staveb dopravní infrastruktury (tramvajové dráhy a pozemní komunikace), k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující jejich realizaci, coby veřejně prospěšných staveb. Nezabýval se přitom tím, zda a v jakém časovém horizontu lze očekávat zahrnutí záměru výstavby do územně plánovací dokumentace, případně tím, zda a za jakých podmínek bylo by možno výstavbu realizovat na jiných pozemcích ve vlastnictví státu či obce. Opomněl pak v daných souvislostech veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů k dotčenému pozemku (existenci veřejného vlastnictví pozemku usnadňujícího realizaci zamýšlené veřejně prospěšné výstavby) komparovat se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě jí zvoleného pozemku (zhodnotit zda nebude lépe restituční nárok žalobkyně uspokojit bezúplatným převodem jiných vhodných náhradních zemědělských pozemků).

17. Nejvyšší soud tudíž, shledávaje dovolání opodstatněným, dle a odst. 2, věty první a druhé, přistoupil ke zrušení výroku I. rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV., jakož i v nákladovém výroku II. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , ).

18. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

19. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 2. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu