Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3029/2023

28 Cdo 3029/2023-863

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) H. B., b) K. Č., a c) K. S., všechny zastoupeny Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená doc. JUDr. Janem Brodcem LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2023, č. j. -739, takto:

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. -739, částečně zastavil odvolací řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2022, č. j. -428, změnil ve výroku III. tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 3 274 m

2

(výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a ve výroku II. tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY zamítl (výrok III. rozsudku odvolacího soudu), současně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II., v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu (v příslušných spoluvlastnických podílech) pozemků parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyně (výroky IV. a V. rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyň na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jim pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Dovozuje, že žalobkyněmi požadované náhradní pozemky parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY nejsou vhodné k převodu coby náhradní pozemky, žalobu v této části zamítl. Současně uzavřel, že převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 3 274 m2, jakož i dalších pozemkových parcel označených ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně nebrání zákonné překážky ( , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody, přičemž jejich hodnota – určená na základě znaleckých posudků (č. 499/7/2018 a č. 584/15/2022) vypracovaných prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D. – nepřevyšuje uplatněný restituční nárok. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyň za účelem uspokojení jejich restitučního nároku proto v uvedeném rozsahu vyhověl.

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Kladla otázku vhodnosti převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 3 274 m2 na žalobkyně, argumentujíc jeho funkční souvislostí se stavbami na sousedních pozemcích v situaci, kdy je zde zřízena studna sloužící jejich zásobování vodou. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. . Předestřela dále otázku závaznosti ocenění odňatých a posléze nevydaných pozemků plynoucího z pravomocného rozhodnutí o žalobě na nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě v jiných řízeních vedených mezi týmiž účastníky stran náhradního „pozemkového“ uspokojení zbývající části restitučního nároku. Měla za to, že odvolací soud v rozporu s nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. (publikovaný pod č. 76/1997 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. (publikovaný pod č. 108/2006 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), vyšel při ocenění restitučních nároků žalobkyň – odkazuje na výsledky předcházejících pravomocně skončených řízení vedených mezi týmiž účastníky – toliko ze znaleckých posudků ze dne 15. 6. 2018, č. 499/7/2018, případně též ze dne 25. 10. 2022, č. 584/15/2022, vypracovaných prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, PhD., aniž hodnotil oponentní znalecký posudek ze dne 13. 5. 2021, č. 044/2021, obchodní korporace Grant Thornton Appraisal services a.s. či vyslechl znalce podílející se na zpracování řečených posudků. Vytýkala rovněž, že odvolací soud nehodnotil ani revizní znalecký posudek Ing. Zdeňka Bureše (č.1803-21/2023 ze dne 14. 2. 2023) vypracovaný za účelem ocenění náhradních pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a důsledně nerespektoval její právo vyjádřit se k procesním návrhům protistrany a provedeným důkazům. Namítala, že zákonné předpoklady vyhovění žalobě o vydání náhradních zemědělských pozemků naplněny nejsou. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle ) pro řešení otázky závaznosti ocenění odňatých a posléze nevydaných pozemků plynoucího z pravomocného rozhodnutí o žalobě na nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě v jiných řízeních vedených mezi týmiž účastníky stran náhradního „pozemkového“ uspokojení zbývající části restitučního nároku, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

5. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

6. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

7. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

8. Z předběžného charakteru otázek ocenění náhradních pozemků či stanovení zbývající výše restitučního nároku, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydané, vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, resp. jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , a ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. ). Z uvedeného důvodu může dle ustálené rozhodovací praxe na straně oprávněné osoby vzniknout bezdůvodné obohacení též tehdy, budou-li na ni (bez ohledu na výsledky předcházejících řízení o vydání náhradních pozemků) v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. , či ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. ). Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. , a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. ).

9. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. , či obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. ). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ).

10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je přitom ustálená v tom smyslu, že zákon ( ) nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. ).

11. Odvolací soud citovanou judikaturu důsledně nerespektoval. Své závěry o ceně odňatých, oprávněným osobám v režimu zákona o půdě posléze nevydaných pozemků, totiž odůvodnil výsledky již pravomocně skončených řízení vedených mezi týmiž účastníky o žalobách na vydání jiných náhradních pozemků, aniž v souladu s uvedenou judikaturou hodnotil za řízení před soudem prvního stupně (při jednání konaném dne 27. 9. 2022) k důkazu provedený oponentní znalecký posudek ze dne 13. 5. 2021, č. 044/2021, obchodní korporace Grant Thornton Appraisal services a.s.; v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětlil, které skutečnosti má tímto důkazem za prokázané, případně z jakého důvodu z tohoto důkazu skutková zjištění stran ocenění odňatých pozemků nečerpal a měl za to, že není ani namístě přikročit k výslechu znalců či vypracování revizního znaleckého posudku (nehodnotil přesvědčivost podaných posudků co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, formálních náležitostí, posouzení, zda jejich závěry jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů). Obdobně nepodává se z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ani hodnocení znaleckého posudku Ing. Zdeňka Bureše (č.1803-21/2023 ze dne 14. 2. 2023) vypracovaného za účelem ocenění náhradních pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; v souladu s ustálenou judikaturou je přitom náhradní pozemky třeba oceňovat dle cenových předpisů účinných ke dni 24. 6. 1991, avšak dle stavu (se zřetelem k platné územně plánovací dokumentaci), jaký mají v okamžiku jejich vydání oprávněné osobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. ). Konkluze odvolacího soudu o tom, že cena nárokovaných náhradních pozemků nepřevyšuje stávající (dosud neuspokojený) restituční nárok žalobkyň, jsou tudíž se zřetelem ke shora vyřčenému zjevně předčasné, a tudíž nesprávné.

12. Za této procesní situace byla by pak další dovolatelkou vznesená otázka – vhodnosti převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyně – řešena toliko akademicky (bez přímého vlivu na výsledek řízení), pročež se dovolací soud nastolenou otázkou více nezabýval.

13. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje dovolání opodstatněným, dle a odst. 2, věty první a druhé, přistoupil ke zrušení výroků II., IV., V. a VI. rozsudku odvolacího soudu. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na výroky II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , ).

14. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými; neopomenou přitom šetřit procesních práv účastníků řízení (práva vyjádřit se k procesním stanoviskům a prováděnému dokazování).

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu