Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 942/2023

28 Cdo 942/2023-490

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. V.

, se sídlem v XY, správce pozůstalosti po V. M., narozené dne XY, naposledy bytem v XY, zemřelé dne 19. 4. 2020, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o vydání náhradního pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č. j. -389, t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č. j. -389, se zrušuje v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 3. 2022, č. j. -334 (ve znění usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. -471), ve výroku I. v rozsahu, v němž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, jakož i v nákladových výrocích II. a III., a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.II. Ve zbývající části se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. -334, ve znění usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. -471, Okresní soud v Opavě nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků a) parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v katastrálním území XY, b) parc. č. XY, parc. č. XY parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a c) parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. -389, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku pod bodem I. (s upřesněním i co do označení rozhodnutí pozemkového úřadu a soudu zakládajících uplatněný nárok; výrok I.), změnil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jen co do určení výše nákladů řízení (výrok II.) a žalované uložil nahradit žalobci specifikované náklady odvolacího řízení (výrok III.).

3. Rozhodováno bylo o žalobcem (coby správcem pozůstalosti původní žalobkyně – zůstavitelky V. M., zemř. 19. 4. 2020) uplatňovaném nároku na převod „jiných“ (náhradních) zemědělských pozemků za pozemky nevydané oprávněné osobě pro zákonem stanovenou překážku ( , , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “), jenž má podklad v rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 25. 2. 2016, č. j. PÚ 1657/96/15, spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 7. 2018, č. j. -180. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že nárok zůstavitelky nebyl uspokojen v důsledku postupu žalované, jenž lze kvalifikovat jako liknavý a svévolný, nejenom se zřetelem na nepřiměřenou délku předcházejícího správního a soudního řízení (o nároku uplatňovaném od roku 1995), jež bylo skončeno soudním rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 19. 5. 2019, ale i pro následnou nesprávnou kvantifikaci nároku ze strany žalované, jež znemožňovala uspokojení nároku cestou veřejné nabídky náhradních pozemků a jež byla revidována až počátkem roku 2020, kdy již na žalované nebylo lze spravedlivě požadovat uspokojení nároku tímto zákonem zásadně předpokládaným způsobem i z důvodu jejího vysokého věku a nepříznivého zdravotního stavu. Žalobou požadované pozemky považoval i odvolací soud za pozemky převoditelné z vlastnictví státu, nikoliv nevhodné k náhradní naturální restituci, a v tomto směru nepřisvědčil ani námitce žalované, že překážkou převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětné pozemky“) může být okolnost, že o jejich převod v rámci veřejné nabídky podle požádala jiná oprávněná osoba, v situaci, kdy následnému uzavření převodní smlouvy v její prospěch bránilo i v tomto řízení vydané předběžné opatření.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“) spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to jednak při řešení otázky, lze-li její postup vůči žalobci hodnotit jako liknavý či svévolný, a dále pak i při posouzení, jsou-li předmětné pozemky (parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY) vhodné k uspokojení žalobcem uplatňovaného restitučního nároku. Dovolatelka namítá, že závěr o liknavosti a svévoli odvolací soud (před ním i soud prvního stupně) vyvodil z nepodstatných okolností a naproti tomu ignoroval další, pro věc zásadní skutková zjištění, zejm. co do časové souslednosti vzniku nároku a jeho uplatňování. Dle mínění dovolatelky zde nejde o případ, kdy se oprávněná osoba navzdory svému aktivnímu přičinění nemůže dlouhodobě domoci uspokojení svého nároku. Nesprávně pak odvolací soud posoudil i otázku, jsou-li požadované předmětné pozemky vhodné k uspokojení uplatňovaného restitučního nároku, v situaci vzájemně si konkurujících práv více oprávněných osob, kdy požadavek na převod předmětných pozemků – z veřejné nabídky – vznesla již v době před podáním žaloby jiná oprávněná osoba a kdy v rozporu s odkazovanou soudní praxí odvolací soud nezkoumal, čí právo je v tomto směru silnější; toliko argumentace v této věci vydaným předběžným opatřením, pro které by převodní smlouvu následně nebylo lze uzavřít, podstatná není. Dovolatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.

5. Žalobce považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; navrhl proto dovolání odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné.

6. Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle , se zabýval tím, zda je přípustné.

7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

8. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Otázka, lze-li postup žalované v případě uspokojování žalobcem (jeho předchůdkyní) uplatňovaného nároku kvalifikovat jako liknavý a svévolný, potažmo je-li žalobce nadán právem domáhat se žalobou uspokojení nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku, přípustnost dovolání (ve smyslu ) nezakládají, neboť danou otázku odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž není důvod cokoliv měnit.

10. K uplatnitelnosti nároku oprávněné osoby tímto výjimečným způsobem (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt a nelze jej vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující) srovnej zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a další judikaturu na něj navazující, reflektující i předchozí nálezovou judikaturu Ústavního soudu – viz zejm. nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

11. Potencialita uspokojení nároku cestou veřejné nabídky náhradních pozemků ( ) je negativně ovlivňována i dobou předchozího řízení před pozemkovým úřadem a pozdější omezenou nabídkou pozemků (k tomu opětovně srovnej důvody již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. , a ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. ). Jako svévolný (či přinejmenším liknavý, je-li napraven až s prodlením) lze kvalifikovat i ulpívání žalované na nesprávném ohodnocení nároku (nesprávném určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků), kdy je značně ztížena možnost uspokojení nároku tímto zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. ).

12. Sluší se připomenout, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu žalované (státu coby dlužníka) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů a s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedenými defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace). Učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvahy soudů nižších stupňů byly nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ). Vady samotných skutkových zjištění dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle věty první ; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Se zřetelem na soudy učiněná zjištění (extrémní délka přecházejícího správního a soudního řízení, následně i nesprávná kvantifikace nároku oprávněné osoby ze strany žalované a zprvu i její odmítavý postoj k přecenění nároku, přehodnocený až v průběhu řízení, vše za aktivního přičinění oprávněné osoby), nelze jimi učiněnou úvahu o liknavosti a svévoli žalované pokládat ze nepřiměřenou (vycházeje ze stavu, jenž tu byl v době vyhlášení rozhodnutí; ) a s ním spojený závěr o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod pozemku mimo veřejnou nabídku za jakkoliv rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Netypické okolnosti nyní posuzované věci do značené míry ospravedlňují i bezodkladné uplatnění nároku žalobkyní, které by bylo jinak lze – bez účasti ve veřejných nabídkách – považovat za předčasné (jestliže se ukázala i důvodnost obavy oprávněné osoby co do správnosti kvantifikace nároku ze strany žalované, o jehož přiznání oprávněná osoba usilovala od roku 1995, tedy po dobu delší 20 let).

14. Odvolacím soudem učiněné posouzení není v rozporu ani s dalšími dovolatelkou odkazovanými rozhodnutími (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. ), jež se otázkou liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace při uspokojování restitučního nároku zabývaly (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem té které projednávané věci.

15. Naproti tomu přípustné podle je dovolání pro posouzení otázky, může-li se oprávněná osoba (žalobkyně) domáhat za účelem uspokojení svého nároku převodu pozemku, o jehož převod podle současně usiluje jiná oprávněná osoba (otázka konkurence práv více oprávněných osob na převod téhož náhradního pozemku), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz dále citovanou judikaturu).

16. Po přezkoumání napadené části rozsudku (v rozsahu o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; v textu i jen „předmětné pozemky“) ve smyslu ustanovení , jež takto provedl bez jednání ( věta první ) a v hranicích otázky vymezené dovoláním, pro níž bylo připuštěno dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je v tomto směru opodstatněné.

17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

18. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle věta první ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

19. Podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 10. 2019 (jež se zde použije se zřetelem na vznik uplatňovaných, vzájemně si konkurujících nároků), oprávněným osobám uvedeným v , kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby (odstavec 1). Veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (odstavec 2). Osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový úřad o převod písemně do jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje (odstavec 5). S oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti (odstavec 8). Požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 13. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Lhůta pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí (odstavec 9).

20. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i závěr, že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. ).

21. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zdali jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních a , zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí).

22. Ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud již také opakovaně konstatoval, že nevhodnost pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí sama skutečnost, že je dotčený pozemek předmětem i jiného, prozatím však neskončeného řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. ), ani okolnost, že byl zařazen do veřejné nabídky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. ), ba ani ta sama skutečnost, že byl pozemek dotčen předběžným opatřením, jímž je žalované zapovězeno s pozemkem nakládat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. ). V případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku jest vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik uplatnění nároku tou kterou oprávněnou osobou, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. ).

23. Posledně citované závěry mohou nalézt své uplatnění i v případě, kdy o převod dotčeného pozemku ve veřejné nabídce postupem dle požádala jiná oprávněná osoba. Každý případ konkurence více oprávněných osob s nárokem na převod náhradních pozemků je totiž značně individuální a i s ohledem na smysl restitučního zákonodárství je nezbytné na základě konkrétních skutkových zjištění posoudit, které z oprávněných osob svědčí „lepší“ právo na převod požadovaného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. ).

24. Nezabýval-li se odvolací soud – v situaci, kdy žalovaná zařadila předmětné pozemky do veřejné nabídky pořádané podle , v níž třetí osoba požádala o jejich převod do svého vlastnictví a v tomto nabídkovém řízení byla úspěšná – tím, které z více oprávněných osob (žalobci či třetí osobě) svědčí „lepší“ právo na převod předmětných (náhradních) pozemků, a bez dalšího přiřkl předmětné pozemky žalobci, jde o posouzení neúplné a tím i nesprávné (a uplatněný dovolací důvod dle věty první , byl tudíž naplněn). Argumentace odvolacího soudu jen vydaným předběžným opatřením, jež zabránilo dovršení převodu pozemku do vlastnictví třetí osoby, je v daném směru nicneříkající, resp. jejím obsahem může být toliko sdělení, že pozemek (prozatím) zůstává ve vlastnictví státu.

25. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu (kromě shora odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. , dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. ), přitom vyplývá, že relevantním měřítkem umožňujícím rozlišit, které z oprávněných osob svědčí k vybranému náhradnímu zemědělskému pozemku „lepší“ právo, je – a to v zájmu právní jistoty oprávněných osob a zamezení sporů konkurentů usilujících o totožný náhradní zemědělský pozemek – zásadně okamžik uplatnění nároku na vydání sporného náhradního zemědělského pozemku (podáním žaloby či zde i žádosti o převod pozemku z veřejné nabídky dle ), nejsou-li zde jiné, svou povahou mimořádné okolnosti obzvlášť intenzívně působící ve prospěch uspokojení nároku jiné oprávněné osoby. V dané souvislosti sluší se připomenout, že prodlení České republiky – Státního pozemkového úřadu s uspokojením restitučního nároku (dokreslované marnou snahou – aktivitou – oprávněné osoby) je typickou okolností doprovázející soudní řízení o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku, jež může být dána nejenom na straně osob domáhajících se převodu pozemku v jiném soudním řízení, ale i dalších oprávněných osob, jež postupují zákonem zásadně předpokládaným postupem, tj. uplatněním práva na převod pozemku z veřejné nabídky pozemkového úřadu (dle ) a jež své právo prosazují v konkurenci s dalšími oprávněnými osobami a vznikl jim nárok na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku.

26. Protože rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o vydání pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY žalobci, není správný (neboť spočívá na neúplném a tím i nesprávném právním posouzení věci, jde-li o závěr o vhodnosti a převoditelnosti předmětných pozemků k uspokojení žalobcem uplatňovaného nároku) a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud jej v takto dotčeném rozsahu zrušil, včetně závislých nákladových výroků II. a III. (srov. ), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

27. Ve zbylé části (v situaci, kdy se nesprávné posouzení otázky vhodnosti, potažmo převoditelnosti zbylých pozemků netýká, zatímco otázku potenciality uspokojení nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; ) Nejvyšší soud – z důvodů již shora vyložených – dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

28. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí ( , ).

29. V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( , věta druhá, ).

30. O návrhu dovolatelky na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí ( ), podaném současně s dovoláním, bylo již dříve rozhodnuto samostatným rozhodnutím (v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 5. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu