Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1900/2020

-607

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyň a) L. Š., narozené dne XY, bytem v XY, a b) Š. V., narozené dne XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Újezd 450/40, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2020, č. j. -558, ve znění opravného usnesení ze dne 20. března 2020, č. j. - 570, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. -558, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 3. 2020, č. j. -570, změnil v napadeném výroku II. o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 6. 2019, č. j. - 505, tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to pozemků parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY - orná půda a parc. č. XY - ostatní plocha, vše v k. ú. a obci XY, všech zapsaných na LV č. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále též jen „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“), do jejich podílového spoluvlastnictví každé v rozsahu id. ½ (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.)

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že restituční nárok žalobkyň na převod náhradních pozemků dle zákona o půdě vyplývá z rozhodnutí správních orgánů vydaných v letech 2014 až 2016, že po přecenění byl oceněn na částku 6.507.312,53 Kč a jeho dosud nevypořádaná část činí 5.889.727,59 Kč, přičemž každá ze žalobkyň se na ní podílí jednou polovinou, tj. 2.944.860,79 Kč, že o nároku žalobkyň bylo opakovaně soudy již rozhodováno, přičemž jejich požadavku na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu náhradních pozemků bylo vyhověno, že žalobkyně se žádné veřejné nabídky neúčastnily s důvodu, že část jejich nároku byla nesprávně oceněna, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a přísluší k nim právo správy Státního pozemkového úřadu, že pozemek parc. č. XY je zatížen věcným břemenem zřizování a provozování vedení, že pozemek parc. č. XY je dle katastru nemovitostí veden jako neplodná půda, že pozemky se nachází v zastavitelném území obce a jsou určeny k zastavění stavbou - doplnění komunikace, veřejné zeleně a individuálního bydlení, jak to vyplývá ze sdělení Městského úřadu Žatec, Úřadu územního plánování, ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. , že poblíž pozemků se nachází biokoridor vedoucí podél stávající komunikace a že podle územního plánu se předmětné pozemky mají stát stavebními parcelami. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně (jenž liknavost v postupu žalované neshledal) - s poukazem na , , a rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. dovodil, že žalobkyním jakožto právním nástupkyním původní oprávněné osoby (L. S.), která požádala o navrácení původních pozemků již v roce 1992, vznikl nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků podle zákona o půdě za nevydané pozemky vyplývající z rozhodnutí pozemkového úřadu vydaných v letech 2014 až 2016, neboť žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení jejich nároku prostřednictvím veřejné nabídky pozemků nesprávným oceněním jejich restitučního nároku (přecenění restitučního nároku provedené žalovanou až dne 19. 2. 2019 mnohonásobně převyšuje původní ocenění), následkem čehož do současné doby nedošlo k uspokojení nároku žalobkyň. V důsledku „liknavě svévolného“ postupu žalované proto nebylo možné klást k tíži žalobkyň jejich neúčast ve veřejných nabídkách. Pokud jde o převoditelnost, resp. vhodnost žalobkyněmi nárokovaných pozemků, pak odvolací soud, odlišně od závěru soudu prvního stupně (jenž shledal překážku jejich převoditelnosti dle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, s odůvodněním, že se jedná o zemědělské pozemky určené územním plánem k zastavění stavbami dopravní infrastruktury) s odkazem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. uzavřel, že nejde o pozemky určené k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo dopravní infrastruktury a takovouto stavbou nejsou pozemky již zastavěny.Byť se pozemky nacházejí v zastavitelném území obce a jsou dle územního plánu určeny k zastavění stavbou - doplnění komunikace (veřejné zeleně a individuálního bydlení), neznamená to samo o sobě, že jde o pozemky vyloučené z převodu ve smyslu , ve znění účinném od 1. 11. 2019 (dále jen „“), a ani technická infrastruktura, ať již zřízená nebo plánovaná územně plánovací dokumentací, nepředstavuje překážku jejich převoditelnosti. Bez významu v této souvislosti není dle odvolacího soudu ani zjištění z katastru nemovitostí, že tyto pozemky jsou jako druh pozemku vedeny jako orná půda, a nebylo zjištěno, že by zde existovaly zákonné překážky pro vydání, či že by tyto pozemky nebyly vhodné k vydání z jiných důvodů. Biokoridor plánovaný v oblasti není též překážkou vydání předmětných pozemků dle (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Označení pozemku parc. č. XY jako neplodná půda samo o sobě neznamená, že se nejedná o zemědělský půdní fond a že tento pozemek nemůže být vydán. U předmětných pozemků nebylo zjištěno ani tvrzeno, že jsou určeny podle schváleného návrhu pozemkového úřadu pro výstavbu cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření, které by převodu na žalobkyně bránily. Předmětné pozemky nejsou dotčeny církevním restitučním nárokem ani nárokem jiné oprávněné osoby dle zákona o půdě, jedná se o ornou půdu, která je v současné době zemědělsky využívána. Poukázala-li žalovaná na to, že pozemky jsou územním plánem určeny k zastavění stavbou pro bydlení, pak taková skutečnost není podřaditelná pod výluky uvedené v , neboť toto ustanovení se vztahuje pouze na zemědělské pozemky, na nichž je plánovaná stavba veřejně prospěšná či stavba dopravní infrastruktury nebo jsou takovou stavbou již zastavěny, což není daný případ.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že se při řešení otázky hmotného práva, „zda lze oprávněné osobě jakožto vhodný (způsobilý) náhradní pozemek vydat pozemek, jehož převodu brání zákonná výluka uvedená v “, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. ), jinak řečeno, „zda je vybraný náhradní pozemek, jehož vydání oprávněná osoba žádá soudní cestou mimo veřejnou nabídku, převoditelný, jestliže je schváleným územním plánem obce určen k zastavění (veřejně prospěšnou) stavbou dopravní infrastruktury“. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá dle dovolatelky v tom, že chybně vyhodnotil otázku vhodnosti (způsobilosti) žalobkyněmi požadovaných náhradních pozemků k převodu a že v rozporu s vydal zemědělské pozemky, které jsou územním plánem obce Žatec určeny k zastavění „veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury“, jak v řízení bylo prokázáno (k tomu poukázala na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ); přitom samotná okolnost, že pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda a že jsou zemědělsky obhospodařovány, není z hlediska citovaného ustanovení významná. V této souvislosti poukázala na to, že Městský úřad Žatec, úřad územního plánování, ve sdělení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. , uvedl, že všechny předmětné pozemky jsou (zčásti) vyloučeny z převodu podle a že „v předmětné lokalitě je navrženo doplnění komunikací, veřejné zeleně a bydlení individuální“. Dovolatelka rovněž podotkla, že novelou účinnou od 1. 11. 2019 nedošlo ke změně „litery zákona ve vztahu k dopravní infrastruktuře“ a že dopadá na jakoukoli dopravní infrastrukturu, která je takto určena územním plánem, nikoliv jen na tu, která je územním plánem označena jako veřejně prospěšná stavba. Právní závěr odvolacího soudu, že určení pozemků k zastavění stavbou dopravní komunikace nepředstavuje překážku dle uvedeného ustanovení, je tudíž nesprávný i za situace, kdy by plánovaná dopravní komunikace nebyla územním plánem označena jako veřejně prospěšná stavba. Dále dovolatelka namítá, že „odvolací soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručená základní práva a svobody, když své rozhodnutí řádně neodůvodnil“, a nevypořádal se s jejími „stěžejními námitkami, resp. když v odůvodnění opominul jím provedené důkazy“, že „učinil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a porušil právo žalované na soudní ochranu zaručené Listiny“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. , a ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. , v němž vyslovil, že „jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“). V odvolacím řízení totiž dovolatelka „předkládala k důkazu výřez výkresu veřejně prospěšných staveb z příslušného územního plánu obce doprovázený popisným označením jednotlivých parcel, ze kterého je patrné, že plánované veřejně prospěšné stavby dopravní komunikace mají vést přes všechny žalobkyněmi nárokovanými pozemky, přičemž tento důkaz podporuje sdělení úřadu územního plánování, že veškeré pozemky jsou dle zčásti vyloučeny z převodu z důvodu plánované veřejně prospěšné stavby. S uvedeným důkazem se však odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal, resp. jej ani nezmínil, což je v rozporu se zákonem ( ). Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a dále aby odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku.

Žalobkyně se v obsáhlém písemném vyjádření k dovolání ztotožnily s rozsudkem odvolacího soudu a navrhly, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně aby bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srov. Čl. II bod 2. části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku I. o věci samé závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to aplikace , při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle podle tohoto zákona nebo , ve znění pozdějších předpisů, anebo , o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle nebo nebo 2, zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování. Na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny (odst. 2).

Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly - nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. dovolatelky - zařaditelné do veřejné nabídky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky téhož soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního je přitom nutno hodnotit, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v zákona o půdě a v , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí nelze převést pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě.

Právě i výše citované ustanovení (jímž byl zrušen ) je obsahově totožné ustanovení, formulačně upravené, jež bylo dříve obsaženo i v zákoně č. , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz zákona), kdy účelem tohoto „klíčového ustanovení“ (jak plyne i z Důvodové zprávy k ) je „zabránit převodu pozemků, které jsou z obecného pohledu nutné pro dokončení restitucí, pro pozemkové úpravy, pro zajištění nezbytné ochrany, pro dopravní a jiné veřejně prospěšné stavby apod.; k tomu slouží povinnost orgánů státní správy disponujících potřebnými údaji poskytovat informace o případných překážkách převodu“ (k interpretaci tohoto ustanovení, se zřetelem na jeho účel, přiměřeně srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. ).

Nejvyšší soud již dříve vyslovil též právní názor (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , jakož i na něj navazující rozsudek téhož soudu ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. , anebo usnesení ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. , a ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ), podle nějž v případě výluky uvedené v jde o to, aby bylo zamezeno převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení (jak nutno dovodit již z jeho dikce, ovšem i účelu, jakož i normativního odkazu na zákona o půdě majícího význam interpretační) míří právě na veřejným zájmem dotčené „zemědělské pozemky“ [ve smyslu zákona o půdě], tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle nebo nebo 2, zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury). V citovaném rozsudku Nejvyšší soud též dovodil, že z hlediska posuzované výluky je podstatné začlenění pozemku do územně plánovací dokumentací vymezené plochy (koridoru) pro veřejně prospěšné stavby či stavby dopravní infrastruktury [v tomto ohledu odkázal na vymezení pojmu územního plánování uvedené v , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, k obsahu územního plánu pak na přílohy 7 a 9 ) - srov. dále . stavebního zákona, podle nějž stavbami dopravní infrastruktury se rozumí například stavby pozemních komunikací, popř. , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (vymezení pozemní komunikace).

Jestliže v dané věci odvolací soud s ohledem na skutkové zjištění učiněné již soudem prvního stupně, že předmětné pozemky jsou podle platného územního plánu obce Žatec určeny k zastavění stavbou - doplnění komunikace, jak to vyplývá ze sdělení Městského úřadu Žatec, Úřadu územního plánování, ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. , coby stavbou dopravní infrastruktury, neshledal překážku převoditelnosti těchto pozemků podle citovaného , ve znění účinném od 1. 11. 2019, s argumentem, že nejde o pozemky určené k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou dopravní infrastruktury, je jím učiněné právní posouzení - ve smyslu výše uvedeného - nesprávné, a na něj navazující závěr, že předmětné pozemky jsou vhodné (způsobilé) k uspokojení nároku žalobkyň jakožto oprávněných osob, je tak přinejmenším předčasný. V případě pochybností [o tom, zda jde o pozemky, jež jsou dle z převodu vyloučeny] je proto třeba se obrátit s kvalifikovanou žádostí - požadující sdělení relevantních údajů ve smyslu citovaného ustanovení - na příslušný úřad územního plánování [srov. ], případně takto sdělené údaje prověřit i jinými důkazními prostředky, tj. znaleckým posudkem, a územně plánovací dokumentací.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se nevypořádal s veškerou jí předestíranou argumentací, své rozhodnutí řádně neodůvodnil a že je tak nepřezkoumatelné, vytýká tím vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek ovšem nevykazuje takové deficity, aby je (z důvodu argumentačních nedostatků) bylo možné označit za nepřezkoumatelný; z jeho odůvodnění jsou seznatelné důvody, pro které odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. ). Okolnost, že dovolatelka je s to argumentačně brojit proti závěrům odvolacího soudu, pak nasvědčuje tomu, že jí poukazovaný nedostatek očividně nebyl na újmu uplatnění jejích procesních práv (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. ).

Vytýká-li dovolatelka dále vadu řízení, spočívající v neprovedení jí označeného důkazu (výřezem výkresu veřejně prospěšných staveb z územního plánu obce) odvolacím soudem, neuplatňuje tím (jediný) zákonný dovolací důvod, jímž je toliko nesprávné právní posouzení věci ( ). Na rozhodnutí soudu přitom zůstává, které důkazy provede a které nikoliv, přičemž není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. ). Ostatně z tohoto výřezu výkresu založeného ve spise nevyplývá popisné označení jednotlivých parcel, jak dovolatelka namítá; tento důkaz tudíž ani není postačující ke zjištění, zda předmětné zemědělské pozemky nebo jejich části jsou územním plánem obce určeny k zastavění stavbami (stavbou) dopravní infrastruktury. To ovšem nezbavuje odvolací soud, aby dokazování v dané věci z hlediska zákonné výluky pro převod pozemků stanovené v doplnil shora naznačenými důkazy.

Přisvědčit nelze ani výtce dovolatelky stran ústavněprávního rozměru zásahu do jejích práv, neboť i Ústavním soudem původně prezentovaný názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle ustanovení a může založit přípustnost dovolání, byl recentní rozhodovací praxí Ústavního soudu překonán (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , body 22. a 23., stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 39., jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. ).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku I. o věci samé, jakož i v závislém výroku II. o nákladech řízení zrušil ( ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2.2020, č. j. -558, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 3. 2020, č. j. -570, byla odložena do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. -602.

V dalším řízení je soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozsudku (, ). O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci samé ( in fine ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 - jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 7. 2020

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu