Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4126/2014

25 Cdo 4126/2014

U S N E S E N Í

JUDr. M. D.

statutárnímu městu Brno, městské části Brno – Bohunice,

IČO 44992785, se sídlem Brno, Dlouhá 3, zastoupenému JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Lidická 26, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2014, č.j. -212, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 6. 2014, č.j. -212, zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2013, č.j. -176, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 517.938,- Kč s příslušenstvím, a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce odpovědnosti vlastníka komunikace za škodu vzniklou v důsledku závady ve schůdnosti podle , o pozemních komunikacích. Žalovaný se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že v daném případě nebyla příčinou úrazu žalobkyně závada ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou by při obezřetné chůzi nemohla předpokládat. Dále namítá absolutní nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, přičemž nelze ani zjistit, zda odvolací soud vycházel ze stejného skutkového stavu jako soud prvního stupně.

Dovolání není podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu o odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly v této věci posouzeny jinak.

Pokud jde o výklad pojmu závady ve schůdnosti, dovolací soud se jím opakovaně zabýval a obsah tohoto pojmu ve smyslu § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích v řadě rozhodnutí vyložil (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. ). Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat.

Odvolací soud v daném případě posoudil úraz žalobkyně – pád na zledovatělé ploše bílého dopravního značení přechodu pro chodce dne 25. 11. 2010 kolem 7:45 hod. v Brně – jakožto způsobený závadou ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Ke svému závěru dospěl po posouzení skutkových zjištění, že daného dne se znatelně ochladilo, v noci z 24. 11. 2010 na 25. 11. 2010 se vyskytovaly slabé přeháňky deště se sněhem, teplota se pohybovala kolem bodu mrazu a pod bod mrazu klesla v 7:00 hod. dne 25. 11. 2010. Ostatní komunikace byly suché, pouze voda v prohlubních chodníků zamrzla, nešlo tedy o souvislou vrstvu námrazy. Žalobkyně zjistila námrazu přechodu až pohmatem po samotném pádu, pouhým okem nebyla námraza rozpoznatelná. Namrzlé dopravní značení tedy splňuje podmínku nepředvídatelnosti a náhlosti, když se žalobkyně před pádem pohybovala stejným způsobem chůze po okolních komunikacích nijak nenasvědčujících námraze či zhoršené schůdnosti, námraza nebyla pouhým okem rozpoznatelná a k pádu navíc došlo na přechodu, tedy místě přímo určeném chodcům pro přecházení komunikace. K možnosti liberace žalovaného podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích odvolací soud uzavřel, že právě jej tíží břemeno tvrzení a důkazní stran prokázání liberačního důvodu a má možnost tak učinit v dalším řízení po vrácení věci soudu prvního stupně. Z dosavadního zjištěného skutkového stavu prozatím nevyplývá, že by liberační důvod byl naplněn, jestliže žalovaný neučinil žádná preventivní opatření alespoň ke zmírnění či upozornění na závadu ve schůdnosti, přičemž navíc toho dne ráno kolem 6:20 hod. prováděl kontrolu sjízdnosti komunikací vozidly místní údržby zahrnující také místo úrazu žalobkyně, avšak přesto závadu nezjistil. Uvedené skutečnosti dle odvolacího soudu nenasvědčují „bezmoci“ žalovaného ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil existenci závady ve schůdnosti a v obecné rovině i liberačního důvodu vlastníka komunikace ve smyslu § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích v souladu s tímto zákonem i ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k již výše uvedeným srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. ).

Vytýkaná vada řízení (nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu) nezahrnuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí, a nepředstavuje tak uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ( ). Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za nepřezkoumatelné, a to i přes určité jeho nedostatky, zejména v požadavku na jasnost odůvodnění soudního rozhodnutí ( ). K otázce, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné, se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , publikovaném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zde bylo vysloveno, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. V daném případě tomu tak zjevně není.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. února 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu