Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 52/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalovaném městu domáhal náhrady škody sestávající z bolestného ve výši 10.800,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 30.000,- Kč, ušlého zisku ve výši 2.000,- Kč, nákladů vynaložených na vyhotovení lékařského posudku ve výši 150,- Kč a poškození věcí žalobce (ve výši 900,- Kč na obuvi, 480,- Kč na vestě a 430,- Kč na pánské košili), a to na základě tvrzení, že dne 17. 8. 2004 uklouzl na nerovném povrchu chodníku u svého bydliště v Karlových Varech a při pádu si zlomil zápěstí levé ruky.

Okresní  soud  v  Karlových Varech rozsudkem ze dne 8. 11. 2005, č. j. -42, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 17. 8. 2004 uklouzl na erodované části betonového povrchu chodníku poblíž svého bydliště, když se ohlédl po přijíždějícím automobilu, a při pádu utrpěl zlomeninu levé ruky. Žalobce stav místní komunikace - nacházející se ve vlastnictví žalovaného města - dobře znal a věděl o nerovnostech způsobených erozí betonového chodníku, neboť v její blízkosti bydlí již několik desítek let. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pád a následná újma na zdraví žalobce vznikly v důsledku stavebního stavu komunikace, nikoli závady ve schůdnosti,  a  proto  je  odpovědnost žalovaného města vyloučena podle , o pozemních komunikacích.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 5. 2006, č. j. -58, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovými zjištěními i právním posouzením předpokladů odpovědnosti žalovaného města za újmu na zdraví žalobce a uvedl, že žalobce mohl předvídat celkově neuspokojivý stav chodníku a přizpůsobit pohyb po něm jeho stavebnímu stavu, neboť v daném případě nešlo o závadu ve schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném jeho stavebnímu stavu a dopravně technickému stavbu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům, ani o žádný náhlý nebo neočekávaný zvrat ve stavu chodníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že nerovnost chodníku v podobě výtluků hlubokých 10-12 cm je třeba hodnotit jako závadu ve schůdnosti, již nelze předvídat, a to i za situace, kdy by bylo nesporné, že celkový povrch chodníku byl ve špatném stavu a nacházely se v něm i další nerovnosti a výtluky. Není totiž vyloučeno, aby se na komunikaci poznamenané četnými nerovnostmi vyskytovala i závada ve schůdnosti představována výtlukem natolik hlubokým, který chodec nemůže předvídat ani tehdy, přizpůsobí-li způsob chůze špatnému stavu komunikace. Žalobce je přesvědčen, že žalované  město  odpovídá za škodu na jeho zdraví podle , o pozemních komunikacích, a rovněž podle obč. zák. za porušení prevenční povinnosti stanovené v obč. zák. Z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání  proti  pravomocnému   rozsudku   odvolacího   soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl  vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzované věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 44.760,- Kč s příslušenstvím. Ačkoliv odvolací soud rozhodl o této částce jedním výrokem, je zřejmé, že se tato částka skládá z několika samostatných nároků majících odlišný skutkový základ (částka 10.800,- Kč představuje náhradu bolestného, částka 30.000,- náhradu za ztížení společenského uplatnění, částku 2.000,- Kč považuje žalobce za ušlý zisk, částka 150,- Kč odpovídá nákladům vynaloženým na vyhotovení lékařského posudku a zbývající částka tvořená částkami 480,- Kč, 430,- Kč a 900,- Kč představuje škodu na věcech, v nichž byl žalobce  v  době  úrazu   oblečen);   rozhodnutí   odvolacího soudu má proto ohledně každého z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je též třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Za situace, kdy u všech z dovoláním dotčených nároků, vyjma nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena  ustanovením Dovolání tak v této části směřuje proti rozsudku, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti části výroku odvolacího soudu podle , věty první a odmítl.

V případě výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 30.000,- Kč, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, lze přípustnost dovolání posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení o.s.ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

Žalobce v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, nicméně z obsahu dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází. Otázka, co se rozumí závadou ve sjízdnosti a závadou ve schůdnosti pozemní komunikace ve smyslu , o pozemních komunikacích, je judikaturou dovolacího soudu již řešena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007,  sp.  zn.  25   Cdo   2142/2005,   nebo   rozsudek   Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. ); dovolatel sice správně dovozuje, že závadou ve schůdnosti je i natolik významná změna (zhoršení) schůdnosti v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace, která se svým charakterem natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním vlivům, že chodec ani při obezřetném pohybu respektujícím stav komunikace či případné důsledky povětrnostních vlivů nemůže  její výskyt předpokládat a účinně na ni při chůzi reagovat (srov. obdobně usnesení NS ČR  ze  dne  30. 6. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 30, pod C 2751), avšak odvolacímu soudu vytýká nikoliv nesprávnost tohoto závěru jako takového, nýbrž zjištění, jakého charakteru byl konkrétní výtluk, v němž uklouzl, ve srovnání s celkovým stavebním a dopravně technickým stavem chodníku. Je tedy zřejmé, že těmito námitkami dovolatel nezpochybňuje samotné právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že své právní závěry formuluje na základě vlastní představy o hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu významného pro posouzení předpokladů odpovědnosti za škodu, a to aniž by formuloval právní otázku, která by mohla mít zásadní význam nejen pro rozhodnutí v této věci, nýbrž i pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Rozhodnutí odvolacího soudu vycházející z toho, že příčinou úrazu žalobce v dané konkrétní věci nebyla závada ve schůdnosti, nemá po právní stránce zásadní význam, neboť jde o případ založený na jedinečném skutkovém základě, řešený odvolacím soudem v souladu s uvedenou judikaturou, který nemá judikatorní přesah do případů obdobné povahy.

Protože dovolání žalobce nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení   , ale dovolacího důvodu podle ustanovení , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází  ze  skutkového  zjištění,   které   nemá   podle   obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak shora uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce i ve zbývajícím rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O  náhradě  nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovanému městu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2007

JUDr.  Petr  Vojtek , v. r.

předseda senátu