Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2573/2008

ROZSUDEK

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se původně domáhal přivolení k výpovědi z nájmu žalované F. B. a A. B. k bytu č. 5,  ve  III. nadzemním podlaží domu č. p. 53 v K. L. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“).

Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 24. 2. 2004,  č. j. -14, byl k odvolání žalovaných zrušen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2004, č. j. -43, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 26. 7. 2004, č. j. -50, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, a uložil žalovaným byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování; současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 4. 2005, č. j. -80, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně změnil  jen tak, že povinnost žalovaných k vyklizení vázal na zajištění náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky (soud dovolací) rozsudkem ze dne 4. 7. 2006, č. j. -98, rozsudky soudů obou stupňů zrušil  a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 22. 5. 2007, č. j. -124, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu (výrok I.), určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty (výrok II.), uložil žalované povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší (výrok III.) a zastavil (pro zpětvzetí žaloby) řízení proti žalovanému A. B. (výrok IV.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok V.). Vzal za prokázáno, že žalovaná užívá předmětný byt na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce (zpočátku i se svým bývalým manželem  A. B., který se v roce 2004 odstěhoval), že žalobce nabyl předmětný byt do vlastnictví v roce 1996 v rámci vypořádání svého restitučního nároku v zemědělském družstvu,  že žalovaní odmítli v roce 1998 podepsat novou smlouvu o nájmu bytu, kterou jim předložil,  že platili nájemné měsíčně ve výši 1.200,- Kč nebo 1.300,- Kč podle své úvahy a svých možností, že v roce 2003 zaplatili pouze v únoru částku 1.200,- Kč, neboť si odečetli částku vynaloženou na koupi bojleru, že poslední 2 až 3 roky platí nájemné toliko ve výši 807,- Kč (dle původní nájemní smlouvy), že na vadný bojler žalobce ústně  upozornili, jeho závadnost však nedoložili a žalobce si ji nemohl ověřit, neboť mu neumožnili přístup do bytu, že od roku 2002 bylo topení v předmětném domě nefunkční a žalovaní tuto situaci vyřešili zakoupením přímotopů, aniž by písemně požádali žalobce o nápravu, a že žalovaná je plně invalidní a pobírá důchod ve výši 6.611,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“) byl naplněn; důvody pro použití ustanovení obč. zák. (jehož se domáhala žalovaná) však neshledal. Přihlédl sice k tomu, že v bytě je dlouhodobě problém s topením a že si  započítali na nájemné náklady spojené s pořízením bojleru, poukázal však na to, že žalovaní „přistupovali nestandardně k podpisu nájemní smlouvy“,  nekomunikovali s žalobcem a neumožnili mu posoudit nutnost výměny bojleru, jakož i na to, že pokud nesouhlasili s výší nájemného (z důvodu nezajištění řádného vytápění bytu) mohli vést soudní spor, v němž by prokázali, zda je jejich nárok na slevu z nájemného důvodný, nikoliv řešit situaci tím, že přestanou platit nájemné.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, č. j. -153, v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně změnil (s výjimkou výroku IV.) tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení. Po doplnění dokazování zprávou o zdravotním stavu žalované shodně se soudem prvního stupně dovodil, že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že žalobu na přivolení k výpovědi je třeba zamítnout pro rozpor s dobrými mravy. Při posuzování otázky, zda jsou dány podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. přihlédl ke zdravotnímu stavu žalované a k jejím sociálním poměrům (trpí chronickým zánětlivým onemocněním tlustého i tenkého střeva a je plně invalidní, přičemž výše jejího důchodu činí 6.611,- Kč), k důvodům, pro které neplatila nájemné a k tomu, že žalobce dlouhodobě neplní řádně své povinnosti pronajímatele (od roku 2002 se v bytě vyskytují závažné závady, topení v bytě je dlouhodobě nefunkční a žalobce nezajistil jeho opravu, přestože jej žalovaná o této skutečnosti informovala, a musela si nouzově zajistit topení přímotopy). Konstatoval, že žalované nelze vytýkat, že s ním neuzavřela novou nájemní smlouvu, neboť žalobce v souladu s ustanovením § 680 odst. 2 obč. zák. vstoupil do právního postavení předchozího vlastníka bytu, s nímž měla uzavřenu řádnou nájemní smlouvu.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a uplatnil v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Popisuje dosavadní průběh řízení a namítá, že ani jedna z okolností, jimiž odvolací soud odůvodnil aplikaci ustanovení obč. zák., nemůže být podkladem pro odepření výkonu práva pronajímatele domáhat se přivolení k výpovědi pro rozpor s dobrými mravy. Uvádí, že případná špatná zdravotní a sociální situace žalované nemůže jít k jeho tíži, a že ani výše jejího invalidního důchodu  neodůvodňuje dlouhodobé neplacení nájemného, navíc za situace, kdy s ní žije zletilý syn, který je výdělečně činný. Odvolacímu soudu dále vytýká, že ohledně porušování povinností pronajímatele vycházel pouze z výpovědi žalované, která však v tomto směru nepředložila jediný důkaz (např. výzvu k odstranění závad), a neumožnila mu přístup do bytu za účelem zjištění jeho stavu a případné nutnosti jeho oprav. Poukazuje rovněž na to, že žalovaná neplatila nájemné dlouhodobě, a že ani v současné době neplatila vyšší částku než 1.100,-Kč. Namítá, že řešila otázku nefunkčního topení a bojleru neadekvátně, a že měla postupovat podle obč. zák., a nikoliv si sama bez jakéhokoliv oznámení vynaloženou částku započíst na nájemné. S odkazem na „judikaturu Nejvyššího soudu“ dovozuje, že  povinnost pronajímatele zajistit nájemci řádný a nerušený výkon práv a povinností spojených s užíváním bytu, a povinnost nájemce platit nájemné nemají povahu vzájemných závazků, a že oběma subjektům zákon poskytuje jiné prostředky k ochraně jejich práv. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání vyvracela dovolací námitky žalobce s tím, že v současné době nemá na nájemném žádný dluh.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu a 4 a je přípustné podle , neboť směruje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Dovolací soud se proto zabýval uplatněnými dovolacími důvody podle ustanovení a odst. 3

I když dovolatel výslovně uplatňuje dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, obsahově –  tím, že poukazuje na uváděné  okolnosti, které odvolací soud nevzal v úvahu při aplikaci obč. zák. – uplatňuje dovolací důvod nesprávného, resp. neúplného posouzení věci ( )

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Napadené rozhodnutí  odvolacího soudu je založeno (rovněž) na závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. byl naplněn; protože uvedený právní závěr nebyl dovoláním zpochybněn, dovolací soud z něho v dalším vychází.

Soudní praxe je ustálená v názoru, že rovněž v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., nemusí soud žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět, a to s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999). Ustálená soudní praxe nezaznamenala odklon ani od názoru, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit (zejména v případě, kdy se účastník řízení tohoto ustanovení výslovně dovolává) po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje nájemce (zde může jít např. o rodinné a sociální poměry vyklizovaného apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se přivolení k výpovědi z nájmu bytu domáhá (pronajímatele) – srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněného pod č. 62 v  časopise Soudní judikatura 8/1997. Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci – pronajímateli – spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi) dočasně odepřena.

Soudní praxe dále dovodila, že neplacením nájemného ve smyslu § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je vedle situace, kdy z titulu nájemného není placena žádná částka, rovněž situace, kdy nájemce neplatí nájemné v plné výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod C 1693 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ze žádného právního předpisu nevyplývá totiž možnost, aby si nájemce v případě nesouhlasu s výší nájemného sám nájemné snížil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. ), případně jej dokonce neplatil vůbec.

V naznačených souvislostech nelze ztratit ze zřetele ani to, že placení nájemného náleží mezi základní povinnosti nájemce bytu (srov. § 685 a násl. obč. zák.); splnění této povinnosti nelze přitom podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 24. 4. 2003, sp. zn. , ze 7. 4. 2004, sp. zn. , z 15. 4. 2004, sp. zn. , a usnesení z 25. 6. 2003, sp. zn. ). Této povinnosti tudíž není nájemce zbaven ani v případě, že pronajímatel nesplní svoji povinnost odstranit kvalifikované závady bránící řádnému užívání bytu. Nesplní-li pronajímatel povinnost odstranit závady v bytě či v domě, jež brání řádnému užívání bytu nájemcem, nebo jimiž je výkon jeho práva ohrožen, může totiž nájemce volit buď cestu soudního řízení, v němž by se domáhal vůči pronajímateli splnění konkrétní povinnosti ve vztahu k údržbě bytu, nebo postupovat podle § 691 obč. zák., tj. závadu po předchozím upozornění pronajímatele odstranit v nezbytné míře sám a po pronajímateli – v prekluzívní šestiměsíční lhůtě od odstranění závad – požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Podle okolností případu není vyloučen ani vznik práva nájemce na slevu z nájemného podle § 698 odst. 1 věty první obč. zák.; toto právo však může nájemce uplatnit jen tehdy, nezvolil-li postup podle § 691 obč. zák. Vznikne-li nájemci nesplněním udržovací povinnosti pronajímatele škoda, odpovídá za ni pronajímatel podle § 420 obč. zák. Z uvedeného vyplývá, že v případě nesplnění povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě není nájemce oprávněn přestat platit nájemné (jinak řečeno ani tato okolnost jej nezbavuje povinnosti platit nájemné), nýbrž je zde k dispozici režim upravený v ustanovení § 691 obč. zák.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněná výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobu zamítl. Přitom rozhodující význam při posouzení věci z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. přisoudil zdravotnímu stavu žalované a jejím sociálním poměrům. V rozporu s výše citovanou judikaturou se však nezabýval otázkou, zda tyto okolnosti byly důvodem, pro který nájemné neplatila, ani tím, zda dlužné nájemné (včetně poplatku z prodlení) uhradila a zda nadále řádně platí běžné nájemné. Rovněž tak nezohlednil okolnost, že povinnost pronajímatele zajistit nájemci řádný výkon jeho užívacího práva k bytu a povinnost nájemce plnit základní povinnost vyplývající z nájmu bytu, tj. povinnost platit nájemné, nemají povahu synallagmatického závazku, a jejich plnění proto nelze vzájemně vázat. V neposlední řadě pak nezohlednil ani přístup žalované k žádosti žalobce o zpřístupnění bytu za účelem zjištění závad, tj. tím, zda mu poskytla potřebnou součinnost, což je její povinností ve smyslu § 692 odst. 1 obč. zák., a naopak v její prospěch zhodnotil to, že nepostupovala v souladu s ustanovením § 691 obč. zák. Dovodil-li tedy odvolací soud, že výpověď z nájmu bytu daná z důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je v rozporu s dobrými mravy, aniž při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. zkoumal právně významné skutečnosti, je jeho právní posouzení věci neúplné a v důsledku toho i nesprávné.

Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle byl uplatněn opodstatněně. Nejvyšší soud proto podle ustanovení věty za středníkem zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu podle věty první k dalšímu řízení.

Právní názor odvolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu