Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1056/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 12. 2001, č. j. -84, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soudu prvního stupně) ze dne 23. 3. 2001, č. j. -56, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 20. 6. 2001, č. j. -64, kterým soud prvního stupně přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím, ve druhém podlaží domu č. p. 28 v obci H. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalovanému a všem, kdo s ním v bytě bydlí, povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je dán, neboť žalovaný (nájemce předmětného bytu) nezaplatil žalobci (pronajímateli) nájemné za období delší tří měsíců - od ledna 2000 do srpna 2000 – a nájemné neplatí i nadále. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že výše nájemného je sporná, když pronajímatel požadoval v roce 2000 měsíční nájemné ve stejné výši jako v roce 1999 (částku 871.-Kč), které po celý tento rok žalovaný platil. Odvolací soud rovněž dovodil, že z hlediska naplnění uplatněného výpovědního důvodu je nerozhodné, že žalovaný neplatil nájemné s poukazem na to, že stav bytu neodpovídá charakteru bytu I. kategorie. V této souvislosti krajský soud zdůraznil, že poskytuje nájemci, který nemůže řádně užívat byt pro závady, které pronajímatel neodstranil, prostředky k ochraně jeho práv, avšak nezprošťuje jej jeho základní povinnosti z nájemního vztahu vyplývající, a to povinnosti platit nájemné.

V podáních datovaných 6. 12. 2001, 10. 12. 2001 a 4. 3. 2002, žalovaný (nezastoupen advokátem) vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu. Posléze žalovaný, v zastoupení advokátem, podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, doručené soudu prvního stupně dne 27. 3. 2002. Uvádí v něm, že v daném případě „jsou splněny podmínky pro projednání věci v rámci dovolání, když je nutno tento důvod spatřovat v posuzování otázky, zda je možno dovodit výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., tedy jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za užívání bytu za dobu delší než tři měsíce, a to za situace, kdy mezi smluvními stranami je sporná výše nájmu, a kdy ze strany pronajímatele nejsou plněny povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy“. Dovolatel má zato, že za takovéto situace „chybí samotná podstata výpovědního důvodu“, tj. hrubé porušení povinností nájemce, a namítá, že tímto způsobem reaguje na porušení povinností ze strany pronajímatele (žalobce). Poukazuje na to, že mezi účastníky je již několik let sporná výše nájemného, a že mezi nimi existují neshody o způsobu vytápění předmětného bytu. Dovozuje, že je třeba vyřešit otázku, zda výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je dán „absolutně tehdy, pokud fakticky platba po dobu tří měsíců za nájemné provedena nebyla, a to bez ohledu na důvody této skutečnosti“, a poukazuje na to, že by byla „jiná situace“, pokud by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí soudu o existenci dluhu na nájemném. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a namítl, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení a písm. c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci je spatřován zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, „zda je možno dovodit výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., tedy jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za užívání bytu za dobu delší než tři měsíce, a to za situace, kdy mezi smluvními stranami je sporná výše nájmu, a kdy ze strany pronajímatele nejsou plněny povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy“, resp. otázky, zda je uvedený výpovědní důvod dán „absolutně tehdy, pokud fakticky platba po dobu tří měsíců za nájemné provedena nebyla, a to bez ohledu na důvody této skutečnosti“.

Uvedené otázky však nelze shledat zásadně právně významnými ve smyslu ustanovení

Podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu (jen s přivolením soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 12/2001, pod pořadovým číslem 144, rozsudek ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. ) je ustálena v názoru, že neplacení nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem. Ze znění zákona (srov. dikci \"zejména\") přitom vyplývá, že uvedené jednání nájemce je příkladmo uvedeno jako případ hrubého porušení povinnosti nájemce bytu; opírá-li se výpovědní důvod podle citovaného ustanovení o toto uvedené jednání nájemce, nelze jeho naplnění hodnotit z pohledu obecně vymezené skutkové podstaty výpovědního důvodu, upraveného v § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Ze znění uvedeného ustanovení dále vyplývá, že skutková okolnost, zakládající daný výpovědní důvod, je naplněna již tím, že nájemce \"nezaplatil\" nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (za dobu zákonem stanovenou), tedy že za trvání nájemního vztahu takto kvalifikovaným jednáním porušil povinnost z něj vyplývající. Okolnosti, pro které nájemce neplatil nájemné, nejsou právně rozhodné pro posouzení, zda je naplněna skutková podstata daného výpovědního důvodu (mohou být významné toliko pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.). Uvedený závěr lze vztáhnout i na okolnost, že nájemce neplatí nájemné z toho důvodu, že nesouhlasí s jeho výší (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. ).

V této souvislosti nelze přehlédnout, že placení nájemného patří mezi základní povinnosti nájemce bytu; splnění této povinnosti nelze přitom podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. ). Uvedená povinnost pronajímatele a povinnost nájemce platit nájemné nemají povahu vzájemných závazků ( obč. zák.) a jejich plnění proto nelze vzájemně vázat. Ostatně (jak již konstatoval odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku), poskytuje nájemci právní prostředky k tomu, aby se domáhal plnění povinnosti pronajímatele (srov. např. obč. zák.).

Z uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání v dané věci nelze z ustanovení dovodit. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalovanému.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu