Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 514/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 22. 7. 1999, č. j. -17, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 11, III. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve 4. podlaží domu č. p. 471 v P. (dále \"předmětný dům\" a \"předmětný byt\"), určil, že nájemní vztah žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil jí povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaná je nájemkyní předmětného bytu, že žalobce, který je vlastníkem předmětného domu, dal (dne 16. 3. 1999) žalované písemnou výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. - pro neplacení nájemného za dobu delší tří měsíců. Tuto výpověď shledal soud platnou, vyhovující všem zákonem předepsaným náležitostem, a taktéž důvodnou, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná v období od července 1997 do února 1999 neplatí nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši stanovené pronajímatelem (celkem dluží částku 5.060.-Kč a poplatek z prodlení 4. 750.- Kč). Žalovaná si - s poukazem na závady v bytě - sama stanovila výši nájemného a záloh na služby částkou 371.- Kč měsíčně, kterou žalobci poukazuje; slevu z nájemného vůči pronajímateli neuplatnila, a to ani soudní cestou. Na základě toho soud prvního stupně usoudil na naplnění uplatněného výpovědního důvodu; povinnost žalované k vyklizení bytu vázal s poukazem na ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák. na zajištění přístřeší.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2000, č.j. -57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na přivolení k výpovědi zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. není dán. Vycházeje z toho, že mezi účastníky je výše nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu sporná, že žalovaná opakovaně písemně vyjádřila s touto výší nesouhlas a požadovala slevu z těchto částek, odvolací soud dovodil, že za této situace uplatněný výpovědní důvod \"nemůže být zcela naplněn, a to v části o hrubém porušení uvedené povinnosti (rozuměno povinnosti vyplývající z nájmu bytu)\"..., a že \"tak není dána intenzita porušení povinnosti v požadované míře\". \"Domáhal-li by se žalobce (uvedl dále odvolací soud) údajného dlužného nájemného a spor by byl pravomocně vyřešen a přesto by se žalovaná odmítala příslušnému rozhodnutí podrobit v tom směru, že by platila nájemné stále nižší, pak by jistě byl výpovědní důvod dán v plné míře\". Odvolací soud uzavřel, že je-li mezi účastníky výše nájemného a záloh za služby \"v poloze dosud neřešeného sporu\", nelze mít daný výpovědní důvod za naplněný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž (posuzováno dle obsahu - ) uplatnil dovolací důvod podle Dovolatel má za to, že \"soud zcela chybně posoudil zásadní právní otázky\", přičemž za prvou z nich označuje otázku, \"co lze považovat za spornou výši nájemného a úhrad za plnění poskytovaných s užíváním bytu pro účely posouzení intenzity porušování povinností z nájmu bytu\". Za druhou považuje otázku, \"jakým způsobem, resp. jakými skutečnostmi je naplněna podmínka nezaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaných s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce, a tedy jaké porušování povinností nájemcem bytu neplacením nájemného a úhrad za plnění poskytovaných s užíváním bytu lze považovat za hrubé a tudíž za naplnění výpovědního důvodu z nájmu bytu ve smyslu ust. obč. zák. v platném znění\". Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost výkladu citovaného ustanovení, přičemž poukazuje na to, že soud považoval za rozhodující skutečnost, že žalovaná nesouhlasí s výší stanoveného nájemného a záloh na služby, jakož i na to, že svoje zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že jedná-li se o neřešený spor o výši nájemného, není naplněna potřebná intenzita porušení povinnosti nájemce. Dovolatel dále předestírá \"možná interpretační řešení\" podmínky \"nezaplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce\", rozebírá je a současně dovozuje, že žalovaná svým chováním hrubě porušuje povinnosti z nájmu bytu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 21. 11. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále jen \"\").

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), a je podle přípustné.

Vady uvedené v , ani tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se jejich existence nepodává. Z ustanovení věty první vyplývá, že s výjimkou těchto vad je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Dovolací soud proto posoudil napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a shledal dovolání důvodným.

O nesprávné právní posouzení věci ( ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozhodnutí ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2001, pod pořadovým číslem 144, dále rozhodnutí ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. ), zaujal právní názor, od kterého nemá důvodu odchýlit se ani v souzené věci, podle kterého z ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. vyplývá, že neplacení nájemného nebo úhrad za služby spojené s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem. Ze znění zákona (srov. dikci „zejména“) přitom vyplývá, že uvedené jednání nájemce je příkladmo uvedeno jako případ hrubého porušení povinnosti nájemce bytu; výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je tedy dány i tehdy, půjde-li o hrubé porušení jiných povinností nájemce bytu. Opírá-li se však výpovědní důvod podle citovaného ustanovení o toto (příkladmo uvedené) jednání nájemce, nelze naplnění v zákoně stanovených podmínek hodnotit z pohledu obecně vymezené skutkové podstaty výpovědního důvodu, upraveného v § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák.

Zaujal-li tedy v souzené věci odvolací soud právní názor, podle kterého - za situace, kdy je mezi účastníky výše nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu sporná, a kdy žalovaná opakovaně písemně vyjádřila s touto výší nesouhlas a požadovala slevu z těchto částek - není uplatněný výpovědní důvod \"zcela naplněn, a to v části o hrubém porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu\", a že \"tak není dána intenzita porušení povinnosti v požadované míře\", není jeho právní posouzení věci správné. V této souvislosti lze přisvědčit dovolací námitce, že naplnění žalobcem uplatněného výpovědního důvodu nelze podmiňovat předchozím pravomocným soudním rozhodnutím, jímž by bylo vyhověno žalobě pronajímatele na zaplacení dlužného (jím požadovaného) nájemného.

Okolnosti, které vedly odvolací soud k závěru, že daný výpovědní důvod není dán, nejsou tedy právně rozhodné pro posouzení, zda je naplněna skutková podstata výpovědního důvodu, který je předmětem sporu; mohou být významné toliko pro úvahu, zda lze - s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. - žalobě pronajímatele na přivolení k výpovědi vyhovět (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem 36, a ročník 1999, pod pořadovým číslem 43).

Dovolací důvod podle byl tedy uplatněn důvodně. Se zřetelem k tomu Nejvyšší soud podle části věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil, aniž se zabýval dalšími dovolacími argumenty, týkajícími se otázky, co se rozumí \"neplacením nájemného po dobu delší než tři měsíce\", neboť na výkladu této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto o nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2002

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu