Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 669/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 2. 2008, č. j. -48, zamítl jako nedůvodnou žalobu, jíž se žalobce domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. (výrok I.)

a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V původním řízení se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem domu č. p. 1337 na parcele č. 113 a zároveň vlastníkem této parcely v katastrálním území N. M., obec P. Žaloba však byla zamítnuta, neboť soudy obou stupňů dospěly k závěru, že vlastníkem uvedených nemovitostí je žalovaný. Vlastnictví žalovaného bylo podle soudu prvního stupně i soudu odvolacího dáno tím, že i v případě, že by zpochybňovaný nabývací titul k nemovitostem – hospodářská smlouva ze dne 22. 4. 1991 – nebyl platným či by nenabyl účinnosti kvůli nesplnění odkládací podmínky převodu budovy z žalobce na žalovaného (uzavření dohody

o vypořádání investic), tak by držba v dobré víře po dobu deseti let vedla k nabytí vlastnického práva žalovaným v důsledku vydržení podle , (dále jen „obč. zák.“). Žalobu na obnovu řízení žalobce podložil náhodně získanými novými skutečnostmi a důkazy, které podle něj měly zpochybnit dobrou víru žalovaného (nově získané dokumenty, o nichž původně přepokládal, že byly skartovány, a nové poznatky získané od bývalých členů statutárních orgánů, bývalého právního zástupce a ministryně kontroly ČSFR). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tyto nově tvrzené skutečnosti a důkazy nelze považovat za nové ve smyslu Nedostatek dobré víry byl tvrzen již v původním řízení a stejně tak i některé z důkazů byly navrhovány již v původním řízení (výslech ministryně kontroly), ostatní pak mohly být získány a tvrzeny již v průběhu původního řízení (např. svědectví bývalých členů statutárních orgánů), a nejedná se tedy v žádném případě o skutečnosti, které by bez své viny žalobce nemohl použít v původním řízení a jež by představovaly důvod pro povolení obnovy řízení podle

K odvolání žalobce přezkoumal usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 Městský soud v Praze a rozhodnutím ze dne 18. 8. 2008, č. j. -74, potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil ze závěry soudu prvního stupně a ani on neshledal žádný důvod pro povolení obnovy řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , stanovící přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, ve spojení s o. s .ř., neboť napadené rozhodnutí má podle něj po právní stránce zásadní význam. Důvodnost dovolání pak spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Dovolatel se domnívá, že skutečnosti a důkazy navrhované v žalobě na obnovu řízení naplňují svou povahou podmínky stanovené pro obnovu řízení v , tzn. jedná se o skutečnosti a důkazy, které žalobce nemohl bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně a které mohou pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Soudy obou stupňů se pak dopustily nesprávného právního posouzení chybným výkladem tohoto ustanovení ve vztahu ke kvalitě skutečností, o něž je možno opřít žalobu na obnovu řízení, především pak při posouzení nemožnosti řádného uplatnění skutečností a důkazů v původním řízení bez viny žalobce. Vzhledem k tomu, že zodpovězení otázky nemožnosti použití skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez viny účastníka je základem pro úspěšné uplatnění žaloby na obnovu řízení a tato otázka není v publikované judikatuře podle názoru dovolatele jednoznačně řešena, jsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle Podle dovolatele je zapotřebí jasně stanovit, kam až musí sahat aktivita účastníka při vyhledávání, označování a navrhování důkazů v původním řízení před soudem. Při výkladu je pak třeba přihlížet k obvyklému stavu věcí a nevyžadovat po účastnících v původním řízení žádnou extrémně časově i finančně náročnou činnost vedoucí k vyhledávání a zjišťování všech skutečností a důkazů. Dovolatel uvádí, že v původním řízení vyvinul veškerou aktivitu, kterou po něm lze rozumně požadovat, a nelze mu klást za vinu, že nově tvrzené skutečnosti důkazy neuplatnil již v původním řízení. Ty pak byly způsobilé vnést do řízení nové informace, změnit hodnocení skutkového stavu a umožnit tak příznivější rozhodnutí ve věci pro žalobce. Dovolatel na základě shora uvedeného navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č. j. -74, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání odmítl zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a považuje za správný závěr soudů obou stupňů o tom, že skutečnosti a důkazy navrhované žalobcem jako důvod pro obnovu řízení nesplňují podmínku nezaviněné nemožnosti uplatnění v původním řízení ve smyslu Podle žalovaného se s otázkou novosti navrhovaných důkazů

a skutečností oba soudy vypořádaly v souladu s uvedeným ustanovením, když dovodily, že žalobce je mohl navrhnout již v původním řízení. Žalovaný dále uvádí, že neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v původním řízení nemůže mít za následek povolení obnovy řízení, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení platí obdobně.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – písm. a), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil – písm. b), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam – písm. c).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení; přípustnost dovolání je tedy nutno posoudit podle , odst. 2 ve spojení s a odst. 3

Dovolatel spatřuje otázku zásadního právního významu ve vymezení toho, kdy je možno považovat určité skutečnosti, důkazy a rozhodnutí za neuplatněné v původním řízení bez viny účastníka a jakou míru aktivity je účastník povinen vynaložit při plnění břemene tvrzení a důkazního břemene, aby mu neuplatnění určitých skutečností, rozhodnutí a důkazů v původním řízení nemohlo být kladeno za vinu a nebránilo mu tak v úspěšném uplatnění žaloby na obnovu řízení podle

Nejvyšší soud ve svých předchozích rozhodnutích již dříve vymezil obecně podmínku novosti důkazů a skutečností ve smyslu tak, že je splněna pouze tehdy, jestliže účastník – přestože v době původního řízení objektivně vzato důkazy a skutečnosti existovaly – je nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil nesplnění své povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní) v tomto původním řízení (včetně řízení odvolacího) použít (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí NS, C 1442, sešit 20/2003). Posouzení novosti skutečností a důkazů a viny účastníka na jejich neuplatnění se přitom bude odvíjet především od skutkových zjištění učiněných v řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, a je třeba je provádět v každém individuálním případě zvlášť. Úzká provázanost s jedinečnými skutkovými zjištěními brání tomu, aby mohlo jít o otázku obecné povahy, neboť její řešení se bude vztahovat vždy pouze na určitý specifický případ a význam jejího řešení nebude přesahovat konkrétní věc. Nemůže-li přitom v dovolání nastolená otázka mít obecný dopad na rozhodovací činnost soudů v obdobných případech, nejde o otázku zásadního právního významu ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí NS, C 203, sešit 2/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí NS, C 3079, sešit 31/2005). Tento závěr potvrzuje i skutečnost, že otázku zásadního právního významu lze spatřovat především v důvodu dovolání vymezeném v , tj. v nesprávném právním posouzení věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí NS, C 3078, sešit 31/2005). Právní posouzení přitom nepředstavují hodnotící závěry o učiněných skutkových zjištěních, byť právě tyto hodnotící závěry jsou rozhodující pro aplikaci určité normy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí NS, C 1324, sešit 19/2003). Posouzení novosti důkazů a nemožnosti jejich uplatnění v původním řízení pak má povahu zmíněného hodnotícího závěru a nikoliv právního posouzení, a není tak v tomto případě způsobilým dovolacím důvodem.

Nadto je možno konstatovat, že v tomto případě by se jednalo o důkazy poskytnuté bývalými členy statutárních orgánů a právním zástupcem žalobce z doby zpochybňovaného převodu. Zjištění jejich totožnosti bylo bezpochyby možné již v době původního řízení, nehledě na to, že dovolatel spojuje možnost uplatnění takto nabytých nových důkazů s tím, že se náhodně dozvěděl o tom, že archiv, jež mohl obsahovat dokumenty vztahující se ke spornému převodu, nebyl zničen. Zároveň nelze pochybovat o tom, že osoby v tomto postavení musely být informovány o celkovém průběhu převodu, a mohly tak sdělit soudu bližší informace, čehož si měl být vědom i žalobce a uplatnit svědectví těchto osob již v původním řízení (tyto osoby navíc podepsaly za stranu žalobce napadanou hospodářskou smlouvu o převodu vlastnictví, což potvrzuje, že žalobce o těchto osobách musel vědět, a měl tudíž možnost získat již tehdy jejich výpovědi). Stejně tak bylo možné pomocí kontaktů, které později poskytly dovolateli informace o archivu, získat a použít i archivované dokumenty.

Soudy se zároveň neodchýlily od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, pokud odmítly další navrhovaný důkaz, výslech tehdejší ministryně kontroly ČSFR. Jeho provedení bylo již v původním řízení navrhováno, ač posléze po úvaze soudu nebylo uskutečněno, neboť nebylo považováno za potřebné. V souladu s ustálenou judikaturou (např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.7.1973, sp. zn. , Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 19, roč. 1975, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C 3418, sešit 3/2007) nejsou za důkazy, které bez své viny účastník nemohl použít v původním řízení, považovány případy, kdy byly důkazy účastníkem v původním řízení navrženy, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich provádění nebylo přikročeno. Přestože dovolatel uvádí, že tentokrát směřuje navrhovaná svědecká výpověď k prokázání odlišných skutečností, než k jakým měla být učiněna původně, nemění to nic na skutečnosti, že dovolatel si byl vědom obeznámenosti svědkyně s okolnostmi zpochybňovaného převodu, a tudíž i její způsobilosti sdělit jemu a případně i soudu své poznatky. Neprovedení navrhovaného důkazu tedy nemůže ani v tomto případě zakládat důvod obnovy řízení ve smyslu

Jak vyplývá ze shora uvedeného, námitky uplatněné v dovolání nesměřují

k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je řešena rozdílně. Soustřeďují se pouze k prověření závěru, zda v konkrétním případě jsou nabízené důkazy v souladu s těmi, jež bez své viny nemohl dovolatel použít v původním řízení a jež mohou přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem a není ani důvodu pro závěr, že by se toto rozhodnutí odchylovalo od ustálené judikatury nebo, že by bylo založeno na nesprávném výkladu , a mělo tak po právní stránce zásadní význam. Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, a Nejvyšší soud je proto odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a s tím, že žalovanému vzniklo právo na jejich náhradu podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta ( , , a – sazba za úkon ve výši 1.750,- Kč, s přičtením režijního paušálu ve výši 300,- Kč podle a 19% DPH).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2009

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.

předseda senátu