Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1731/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 27. 4. 1999, čj. -57, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 8. 2. 1999, čj. -32, jímž byla zamítnuta žaloba, aby "žalovaný byl povinen nabídnout žalobci ke koupi podíl jedné poloviny nemovitostí zapsaných na LV č. 505, obec Č. B., k. ú. Č. B., a to domu čp. 321 postaveného na stavební parcele číslo 553, zastavěné plochy číslo 553 a zahrady číslo 554 v Č. B. 6 za kupní cenu uvedenou ve smlouvě kupní zn. 11622/1998 Katastrálního úřadu v Č. B.", a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a dovolání proti svému rozsudku nepřipustil.

Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že spoluvlastníky předmětných nemovitostí jsou žalobce a L. Ř. každý z jedné čtvrtiny a z poloviny žalovaný. Ten nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem kupní smlouvou uzavřenou 20. 2. 1998 (účinky vkladu do katastru nemovitostí 23. 2. 1998) s A. Ř., přičemž žalovaný je vnukem jejího bratra J. Ř.. A. Ř. děti nemá, žalovaný o ni spolu se svými rodiči pečuje a A. Ř. má k žalovanému má vztah jako k vlastnímu synovi, resp. vnukovi, je mezi nimi silné citové pouto.

Odvolací soud pak shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že prodávající A. Ř. nebyla povinna nabídnout žalobci jako spoluvlastníku ke koupi spoluvlastnický podíl na nemovitostech podle , (ve znění novely provedené - dále jen "ObčZ"). Žalovaný jako nabyvatel je ve vztahu k ní osobou blízkou ve smyslu Obč. Z. Jako pokrevní příbuzný podle ObčZ. je k A. Ř. v rodinném poměru a jejich vztah je natolik intenzívní, že újmu, kterou by utrpěla jedna z těchto osob, by pociťovala druhá osoba důvodně jako vlastní. Odvolací soud dodal, že na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že kupní cena převáděného spoluvlastnického podílu byla poměrně vysoká. Vzhledem k tomu, že A. Ř. uvedla, že její zaplacení nepožadovala, lze uvěřit žalovanému, že forma kupní smlouvy pro převod spoluvlastnického podílu byla zvolena jen ve snaze zmírnit případnou nevoli ostatních spoluvlastníků. A. Ř. pro svůj vysoký věk a žalovaný pro své mládí patrně nebyli schopni domyslet důsledky zvolené právní formy předmětné smlouvy a ze samotné výše kupní ceny nelze dovodit nedostatek subjektivního přesvědčení A. Ř. o důvodném pociťování újmy žalovaného jako újmy vlastní. Nepřipuštění dovolání odůvodnil odvolací soud tím, že otázka, zda žalovaný je v dané věci osobou blízkou podle ObčZ, není otázkou zásadního významu, ale otázkou skutkovou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uplatňuje dovolací důvod podle (ve znění před novelou provedenou Sb). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný, kterému A. Ř. prodala spoluvlastnický podíl k nemovitostem kupní smlouvou z 15. 7. 1998 (správně 20. 2. 1998) je ve smyslu ObčZ osobou blízkou A. Ř., která proto nebyla povinna nabídnout mu ke koupi spoluvlastnický podíl podle ObčZ. Pro takový závěr nesvědčí zejména skutečnost, že převedla spoluvlastnický podíl na žalovaného kupní smlouvou, a to za kupní cenu "odpovídající ceně pro cizí osobu". V kupní smlouvě převzetí ceny potvrdila, při výslechu jednoznačně uvedla, že ji dosud neobdržela s tím, že spoluvlastnický podíl žalovanému darovala za to, že se o ni stará. Zjištění odvolacího soudu, že A. Ř. pro svůj vysoký věk a žalovaný pro své mládí nebyli schopni domyslet důsledky zvolené právní formy, nenachází oporu v provedeném dokazování. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných ke dni 31. 12. 2000 (Hlava první, bod 17 )

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, dovolací soud dále zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Vady řízení, vyjmenované v odst. l , které zakládají přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Protože přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nevyplývá ani z odst. l písm. b) . (rozsudku odvolacího soudu nepředcházelo zrušující unesení téhož soudu) ani odst. l (odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku svého rozsudku nepřipustil), zbývá posouzení přípustnosti dovolání podle .

Podle tohoto ustanovení platí, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud v projednávané věci posuzoval otázku měla pro rozhodnutí zásadní význam, ale rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případ obdobné povahy).

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, ale přípustnost nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu pro právní stránce zásadní význam skutečně má.

V dané věci žalobce před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu připuštění dovolání navrhl. Otázka, kdo je osobou blízkou, je spojena s jedinečným skutkovým základem a dovolací soud neshledává, že by posouzení aplikace ObčZ v návaznosti na ustanovení ObčZ v dané věci mohlo mít zásadní význam pro rozhodovací činnost soudů. Tím ovšem základní podmínka přípustnosti dovolání podle není dána.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (, odst. l písm. c/ ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovanému náklady nevznikly ( odst. l, odst.l, odst. l, odst. l ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2001

JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová