Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 718/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2006, č. j. - 12, jímž obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 9. 10. 1995, sp. zn. , exekuci vyklizením bytu č. 18, který se skládá ze 3 pokojů a kuchyně s příslušenstvím a který se nachází v 6. podlaží domu čp. 730 v P. 4, O. ulici, a provedení exekuce přestěhováním povinné a všech jejích věcí a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva a jejich věcí do náhradního bytu o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím, I. kategorie, č. jednotky 1285/9 v domě čp. 1285 v k.ú. V., P. 10, a jímž pro vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou stanoveny, nařídil exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. J. G., Exekutorský úřad P. 6. Dospěl k závěru, že nabízená bytová náhrada splňuje znaky náhradního bytu, že byt je v konceptu oprávněným předložené nájemní smlouvy specifikován zcela určitým způsobem a že povinná měla možnost vyjádřit se ke stávající nabídce bytu. Námitku týkající se výše nájemného v nabízeném bytě ve vztahu k výši jejího starobního důchodu neshledal odvolací soud opodstatněnou, neboť pro rozhodnutí o nařízení exekuce není rozhodující; v tomto ohledu poukázal na to, že Ústavní soud již ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není přípustné přenášet sociální zátěž jedné skupiny lidí (nájemníků) na skupinu druhou (pronajímatele).

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z   , a podává je z důvodu podle Stejně jako v odvolání namítá, že otázka výše nájmu nemůže být v daném případě přehlédnuta, neboť „po stanovení nájemného by o své právo na náhradní byt mohla být připravena“. Pobírá totiž starobní důchod ve výši 7.555,- Kč měsíčně, přičemž nájemné, které jí je v náhradním bytě stanoveno, činí 8.000,- Kč + 2.000,- Kč za další poplatky měsíčně. Poukazuje též na to, že pronajímatelem bytu je její bývalý manžel, který výši nájemného sám stanovil, a má rovněž za to, že o zajištění náhradního bytu by mělo být rozhodováno s „ohledem na dobré mravy“. Konečně poznamenává, že nájemní smlouva, která jí byla předložena, „obsahuje ustanovení o zvyšování nájemného podle inflace“, na což nemůže přistoupit. Navrhla, aby dovolací soud „napadená rozhodnutí“ zrušil.

Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.

Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první ) k závěru, že dovolání povinné proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není podle , odst. 2 ve spojení s přípustné.

Dovolatelka namítá nepoměr výše nájemného v náhradním bytě nikoliv ve vztahu k obvyklé ceně nájemného v místě náhradního bytu, nýbrž ve vztahu ke svým příjmovým poměrům. Je již výrazem ustálené soudní praxe, že jedním z kritérií při posuzování přiměřenosti bytových náhrad, jež musí být zpravidla zajištěny na dobu neurčitou (přiměřeného náhradního bytu, náhradního bytu a náhradního ubytování), je i hledisko výše nájemného v zajišťované bytové náhradě (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. ); toto hledisko se však neposuzuje ve vztahu k sociálním poměrům povinného, nýbrž ve vztahu k vyklizovanému bytu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. ). Právní názor odvolacího soudu, že přiměřenost bytové náhrady z hlediska výše nájemného nelze posuzovat vzhledem k aktuální sociální situaci povinného, má oporu i v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek č. 34 pod č. 138, z něhož správně vycházel odvolací soud. Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že na pronajímatele nelze při rozhodování o vyklizení bytu přenášet zátěž sociálně slabších osob z nájemců na pronajímatele, a že způsob, jak vyřešit případné finanční těžkosti povinných při uspokojování potřeby bydlení, leží ve sféře státní pomoci (např. formou příspěvku na bydlení). Ústavní soud také vyslovil názor, že je-li nájemné v nabízené bytové náhradě podle místních podmínek rovnocenné nájemnému v bytě vyklizovaném (v případě regulovaného nájemného v dosavadním bytě pak odpovídající obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě), je třeba nabízený byt z tohoto hlediska považovat za přiměřený bez ohledu na aktuální sociální situaci povinných.

Stejně tak dovolatelčina námitka tvrzeného rozporu exekuce (výkonu rozhodnutí) s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) byla již v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, a to tak, že ji v těchto řízeních nelze považovat za případnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, pod poř. č. 67, usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. , či ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. ).

Protože usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle , věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. září 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu