Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2000/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (posuzováno podle obsahu) potvrdil usnesení ze dne 9. 11. 2004, č.j. -13, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku krajského soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. ). Dospěl k závěru, že přístřeší bylo povinnému a jeho dceři zajištěno; jelikož pokoj má výměru 18 m2, je vybaven umyvadlem s tekoucí teplou a studenou vodou, je zařízen základním nábytkem a k dispozici je i sociální zařízení, kuchyň a společenská místnost, splňuje technická kritéria přístřeší a představuje pro povinného a jeho dceru lidsky důstojné ubytování. Podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že by časově omezený pobyt nezletilé dcery v předmětné ubytovně mohl zásadním způsobem ovlivnit její další vývoj; přístřeší je pouze provizoriem do doby, než si povinný opatří řádné ubytování, a bude tedy na něm, aby – v rámci plnění své vyživovací povinnosti – zajistil dceři řádné bydlení.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 2 ve spojení s a odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (, b/ ). Vadu řízení spatřuje v tom, že se nekonalo jednání, čímž byl povinný zkrácen na svých právech. Je přesvědčen, že zajištění přístřeší nebylo prokázáno; smlouva o ubytování ze dne 4. 5. 2004 pozbyla platnosti dne 15. 6. 2004 a zanikla; navíc v ní není uvedeno číslo místnosti. Určení lhůty rezervace ubytování ve smlouvě ze dne 28. 6. 2004 je neurčité a neplatné. Pojem přístřeší byl oběma soudy vyložen nesprávně, nebylo-li vzato v úvahu, že zajištěné přístřeší je pro dceru povinného z hlediska jejího vývoje nepřijatelné a nerespektuje požadavek soukromí. Nebylo přihlédnuto ani k tomu, že poplatek za ubytování podle smlouvy ze dne 28. 6. 2004 (4.800,- Kč měsíčně) je vzhledem k příjmům povinného, neplacení výživného matkou jeho dcery a evidenci na úřadu práce nepřiměřeně vysoký. Povinný žádá (a již v předchozích fázích řízení žádal), aby soud přihlédl rovněž k , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť výkon rozhodnutí rozvrátí jeho již tak neúplnou rodinu. Nájemné z dosud užívaného bytu by bylo možno hradit i tak, že by povinný příspěvek na bydlení ponechával oprávněnému. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005, neboť řízení bylo provedeno podle předpisů účinných do tohoto dne (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoli dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Námitky týkající se smlouvy ze dne 4. 5. 2004 jsou z hlediska zásadního právního významu napadeného rozhodnutí bezvýznamné, neboť odvolací soud svůj závěr o prokázání zajištění přístřeší vystavěl rovněž (a především) na smlouvě ze dne 28. 6. 2004, což ostatně dovolatel nezpochybňuje.

K námitce, že smlouva o ubytování ze dne 28. 6. 2004 je v části týkající se určení lhůty rezervace ubytování neplatná, je třeba uvést, že platnost smlouvy ve prospěch povinného, kterou oprávněný prokazuje zajištění přístřeší, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá; smlouvu hodnotí toliko z hlediska ochoty a připravenosti poskytovatele přístřeší poskytnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. ). Odvolací soud se proto neodchýlil od ustálené soudní praxe, pokud smlouvu z hlediska platnosti určení lhůty rezervace nezkoumal.

S námitkou, že nabízené přístřeší je pro dceru povinného nevhodné, se odvolací soud rovněž vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí. Ta dovodila, že přístřeší musí dosahovat té kvality, aby realizací výkonu rozhodnutí nedošlo k porušení práva povinného na zachování jeho lidské důstojnosti. Z hlediska stavebně technického uspořádání musí být přístřeší způsobilé k celoročnímu bydlení, přímo osvětlené, větratelné, s možností přímého nebo nepřímého vytápění, se zajištěním přístupu k sociálnímu zařízení, byť společnému pro více uživatelů. Z hlediska hygienického musí být zdravotně nezávadné (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněné v Soudních rozhledech č. 4, ročník 1999 na str. 123).

Všemi těmito hledisky se odvolací soud řídil a nabízené prostory jimi poměřoval; ostatně ani dovolatel nezpochybňuje, že tato kritéria nabízené prostory splňují. Umožňuje-li nabízené přístřeší lidsky důstojné ubytování, pak další okolnost, totiž zda nabízené prostory jsou pro dceru povinného vhodné z hlediska jejího vývoje, je již nerozhodná, což vyplývá z povahy přístřeší jakožto pouhého provizoria do doby, než si povinný opatří řádné bydlení (které již kritérium vhodnosti z hlediska vývoje jeho dcery splňovat bude). Totéž platí o námitce nedostatku soukromí v nabízeném přístřeší.

Z ustálené soudní praxe napadené rozhodnutí nevybočuje ani z pohledu námitky, že cena ubytování v nabídnutém přístřeší (4.800,- Kč měsíčně) je nepřiměřená vzhledem k příjmům povinného. Finanční náročnost ubytování nediskvalifikuje nabízenou místnost jako přístřeší, neboť to má pouze dočasný a provizorní charakter a úhrada za ně (může-li jím být např. i pokoj v hotelu) bude nezřídka přesahovat běžné nájemné (z novější judikatury srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. ).

Námitku, že v průběhu řízení nebylo přihlédnuto k ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., uplatnil dovolatel teprve v dovolání. Jelikož v předchozích fázích řízení tato námitka vznesena nebyla a odvolací soud tak neměl možnost se jí zabývat, nelze jeho rozhodnutí mít v tomto směru za zásadně významné po právní stránce. Tato námitka je ostatně nedůvodná, neboť podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 4, ročník 2003 pod č. 67).

Námitkou, že se nekonalo jednání a tím došlo ke zkrácení jeho práv, uplatňuje dovolatel zmatečnost podle , spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem. Tato zmatečnost však není dovolacím důvodem a soud se jí vzhledem k nepřípustnosti dovolání nemůže zabývat ani podle , věty druhé,

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Dovolání povinného bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a , věty první, výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu