Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 564/2005

-62

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. L., a.s., proti povinnému F. S., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, pro 870.601,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17.prosince 2004, č.j. - 49, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, maje za to, že obrana povinného založená na zpochybnění náhradního doručení vykonávaného směnečného platebního rozkazu není důvodná, neboť ze zjištění soudu prvního stupně dosaženého ze soudního spisu a ze shodného vyjádření pošty odvolacímu soudu vyplynulo, že vykonávané rozhodnutí bylo povinnému náhradně doručeno, a to v souladu s úpravou doručování směnečného platebního rozkazu. Nařízený výkon rozhodnutí pak nemůže být ve smyslu námitky povinného v rozporu s § 3 obč. zák.

Povinný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Vadu řízení spatřoval v tom, že ve věci jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebylo nařízeno jednání, ačkoli odvolací soud doplňoval dokazování. Dále soudům vyčítá, že z odůvodnění jejich rozhodnutí nevyplývá, zda si k důkazu vyžádaly konkrétní doručenku, ze které by vyplýval řádný postup při doručování titulu. Povinný rovněž namítá, že doručovaná zásilka neměla být ihned po uplynutí úložní doby vrácena soudu, adresát tak ztratil pro dobu, kdy mu běžela třídenní lhůta k podání námitek, možnost seznámit se s obsahem doručované y. Soudy se nevypořádaly s jeho námitkou nepřípustnosti výkonu pro odstoupení oprávněného od smlouvy a konečně povinný nesouhlasí s tím, že by soud v řízení o výkon rozhodnutí nemohl poskytnout ochranu účastníku podle obč. zák. Směnečný platební rozkaz neměl být podle jeho přesvědčení doručován fikcí. Dovolání přípustné není. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.A právě takový význam mají ty dovolací argumenty povinného, které se upínají k postupu odvolacího soudu. To platí jak pro výtku, že pro dosažení svých skutkových závěrů měl odvolací soud nařídit jednání, tak pro pochybnosti povinného o postupu soudu (soudů) při dosahování skutkového závěru o obsahu doručenky prokazující okolnosti doručování vykonávaného rozhodnutí povinnému, a i pro námitku, že neměl možnost seznámit se s rozhodnutím po jeho vrácení soudu po uplynutí úložní doby. Dovolací soud se proto nemusí zabývat ani významem těchto vad pro nesprávnost rozhodnutí ve věci. Obsahu odůvodnění odvolacího soudu neodpovídá ani tvrzení dovolatele, že by se odvolací soud nezabýval jeho odvolací námitkou o odstoupení oprávněného od smlouvy, jež mělo vést k zániku vymáhané povinnosti – odvolací soud v plném souladu se standardní judikaturou v tomto ohledu vyjádřil, že námitky povinného směřující proti samotnému směnečnému platebnímu rozkazu již nelze ve stádiu výkonu rozhodnutí přezkoumávat.

Pro procesní povahu rozhodování odvolacího soudu nemůže jít o rozhodnutí v rozporu dobrými mravy. Rozhodování o návrhu na nařízení exekuce je rozhodováním o úkonu procesněprávním, jeho posuzování podle (hmotněprávního) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., tedy z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly, je tudíž nepřípadné, resp. není vůbec namístě, jelikož jde o pouhé využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li zato, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z procesněprávního předpisu, a to ustanovení , podle něhož nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.listopadu 2002 sp.zn. úprava zkráceného směnečného řízení obsažená v ustanovení neumožňuje, aby doručení platebního rozkazu vydaného v tomto řízení bylo posuzováno podle Vzhledem k tomu, že ustanovení nevylučuje možnost náhradního doručení (jako tomu je v u platebního rozkazu vydaného podle ), lze při doručování směnečného platebního rozkazu postupovat způsobem uvedeným v , to jest doručit fyzické osobě uložením na poště či u orgánu obce,jak již dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení z 30.června 1999, sp.zn. publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 11/99 pod poř. č. 118.O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde tedy nejde; rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního. Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3 Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl. Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. června 2005

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu