Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2488/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. S., zastoupené advokátkou, proti povinným 1/ O. V., a 2/ I. V., zastoupené advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2005, č.j. -51, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil krajský soud usnesení ze dne 10. 2. 2005, č.j. -27 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č.j. -38, výkon rozhodnutí vyklizením), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Dospěl k závěru, že nabízený byt nelze považovat za přiměřený bytu vyklizovanému, neboť nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná s užíváním bytu by v nabízeném bytě činily 10.400,- Kč měsíčně, tedy částku přesahující 40 % příjmů povinných (jež činí 25.000,- Kč měsíčně), zatímco ve vyklizovaném bytě činí tento poměr 22 %. Náklady na bydlení v nabízeném bytě by nadstandardně zatížily rodinný rozpočet povinných, jejichž příjmy za nadstandardní považovat nelze.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , je přesvědčena, že při úvahách o přiměřenosti náhradního bytu se soud musí zabývat pouze otázkou, zda nájemné v nabízeném bytě odpovídá obvyklé ceně nájmu v daném místě a čase. V dané věci je nájemné v nabízeném bytě (6.900,- Kč měsíčně) ještě nižší než obvyklá cena nájmu v daném čase a místě. Sociální situace povinných v této souvislosti není rozhodující; i kdyby tomu tak ovšem bylo, zbývalo by povinným při užívání nabízeného bytu ještě zhruba 15.000,- Kč měsíčně, což je příjem celé řady jiných rodin. Námitka, že syn povinných od 1. 9. 2005 začal studovat soukromou školu, je bezpředmětná; ostatně i oprávněná je samoživitelkou pečující o dvě nezletilé děti. Soud navíc nepřihlédl k příjmu druhého dítěte povinných, jež je výdělečně činné. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005, neboť – jak se podává z odůvodnění napadeného usnesení – odvolací řízení bylo provedeno podle procesních předpisů účinných do tohoto dne (čl. II, bod 3. ).

Dovolání – přípustné podle a odst. 2 ve spojení s – je důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Podle , věty čtvrté, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), má-li nájemce právo na náhradní byt (náhradní ubytování), rozhodne soud, že nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění náhradního bytu, a stačí-li poskytnutí náhradního ubytování, do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování.

Podle § 712 odst. 2, věty druhé, obč. zák., skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. a), b), e), f) a i), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt).

Je výrazem ustálené soudní praxe, že jedním z kritérií vymezujících přiměřený náhradní byt je rovněž výše nájemného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. ). Z ustanovení § 712 odst. 2, věty druhé, obč. zák. ovšem vyplývá, že zásadní rovnocennost nabízeného bytu (a to i z hlediska nájemného) se posuzuje nikoli ve vztahu k sociálním poměrům povinných, nýbrž ve vztahu k vyklizovanému bytu. Je-li nájemné v nabízeném bytě podle místních podmínek rovnocenné nájemnému v bytě vyklizovaném (v případě regulovaného nájemného v dosavadním bytě pak odpovídající obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě, srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek č. 34 pod č. 138), je třeba nabízený byt z tohoto hlediska považovat za přiměřený bez ohledu na aktuální sociální situaci povinných. Ve zmíněném nálezu Ústavní soud uvedl, že na pronajímatele nelze při rozhodování o vyklizení přenášet zátěž sociálně slabších osob; způsob, jak vyřešit případné finanční těžkosti povinných při uspokojování potřeby bydlení, leží ve sféře státní pomoci (např. formou příspěvku na bydlení).

Právní názor odvolacího soudu, že rovnocennost nabízeného bytu vůči bytu vyklizovanému z hlediska výše nájemného je třeba posuzovat vzhledem k aktuální sociální situaci povinných, je tedy nesprávný.

Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný ( , ).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( odst. l, věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu