Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3787/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je  povinen  nahradit  žalovanému  náklady  dovolacího  řízení  ve výši 12.200,- Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu svým rozsudkem ze dne 20. 1. 2005, č.j. -37, určil, že žalobce je vlastníkem zastavěných stavebních parcel č. 49/1 a dalších v obci A., kat. úz. V. u A., jak jsou zapsány u Katastrálního úřadu v Ch. na LV č. 26.

Krajský soud v Plzni rozsudkem shora označeným změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že v době účinnosti zákona

č. , o přechodu některých věcí z majetku ČR do majetku obcí (s účinnosti ke dni  24. 5. 1991), sice byly sporné pozemky ve vlastnictví Československé federace a nemohly být obcí restituovány, ale podle ustanovení byly vytvořeny předpoklady pro další případy přechodu nemovitostí do vlastnictví obcí dnem 1. 7. 2000 (den účinnosti této novely ). Pozemky splňovaly i podmínku tzv. historického majetku obce k 31. 12. 1949. Odvolací soud zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného ve výši 17.388,30 Kč k rukám zástupkyně žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opřel o tvrzené nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Poukazoval na to, že sporné nemovitosti byly k datu 24. 5. 1991 ve vlastnictví federace a nikoli České republiky, poukázal na účel a smysl novely , kterou mělo dojít jen k odstranění pochybností při nabytí vlastnictví k obecnímu majetku. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil prostřednictvím advokátky. Ztotožnil se s právním názorem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta ( , ). Dovolání bylo přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně ( ). Dovolací důvod byl uplatněn podle

Dovolání není důvodné.

Účelem bylo umožnit další přechody majetku do vlastnictví obcí, zejména v případech sporných přídělů (i podle dekretu č. 108/1945 Sb.) okolo roku 1950, ale i v případech dalších. Zákon č. 114 však nepůsobí zpětně a jím doplněné restituční podmínky se neposuzují k datu 24. 5. 1991 (jak se domnívá dovolatel), ale k datu 1. 7. 2000. Ve vztahu k nyní přezkoumávané věci to znamená, že byla již dříve splněna podmínka někdejšího včasného přídělu (a tzv. historického majetku obce), ale až k datu 1. 7. 2000 byla splněna podmínka vlastnictví státu (ČR). Podle v původním znění tomu tak nebylo, neboť ke dni 24. 5. 1991 byly sporné pozemky ve vlastnictví federace, nikoli České republiky, a jejich přechod na obec tedy podle textu restitučního zákona i jeho interpretace tehdy nepřicházel v úvahu.

V podrobnostech dovolací soud odkazuje na rozhodnutí sp. zn. , , a mnohá další.

Uplatněný dovolací důvod tedy nebyl naplněn, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání strany žalující zamítl ( věta před středníkem ).

Úspěšné straně žalované vznikl podle a návazných ustanovení nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež jí vznikly podáním vyjádření k dovolání.  Podle ve znění vyhl. č. náležela za jeden úkon zástupce výchozí sazba odměny 20.000,- Kč, redukovaná (jen jeden úkon v řízení) na polovinu, tj. na 10.000,- Kč ( , cit. vyhl.). Povýšena o 19% daň z přidané hodnoty činila odměna 11.900,- Kč. S přičtením 300,- Kč režijního paušálu představovaly náklady řízení žalovaného částku 12.200,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 2. července 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu