Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2668/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku ve výši 5.300,- Kč k rukám advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž tento soud určil, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu v témže výroku specifikovaného pozemku, a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Žalobce měl na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť usiluje o to, aby byl jako vlastník zapsán do katastru nemovitostí namísto žalované. V souzené věci se jedná o případ, kdy žalobci, jemuž svědčilo právo trvalého užívání pozemku podle hospodářského zákoníku a na němž se nachází budova v jeho vlastnictví (č. p. 1439), požádal po nabytí účinnosti příslušný orgán ve lhůtě stanovené podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) o změnu tohoto práva na právo vlastnické. Pro posouzení žaloby má především význam posouzení opětovného zařazení obč. zák. do právního řádu České republiky, když toto ustanovení bylo zrušeno Odvolací soud vycházel při svém rozhodování z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , a měl za to, že pokud nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , byla zrušena část druhá , přičemž právními závěry uvedenými v odůvodnění tohoto citovaného nálezu je soud vázán, pak došlo k obnovení stavu založeného , a obč. zák., a to s účinností od 1. 1. 2005. Žalobce splnil všechny podmínky stanovené v obč. zák. pro změnu práva trvalého užívání k předmětnému pozemku na právo vlastnické. V tomto směru není na překážku nabytí vlastnického práva skutečnost, že v současné době je vlastníkem předmětného domu č. p. 1439, a to jeho jedné ideální poloviny, osoba odlišná od žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání s tím, že napadené rozhodnutí je zásadně právně významné pro posouzení účinků výše citovaného plenárního nálezu Ústavního soudu, přičemž se závěry dovozenými odvolacím soudem v tomto ohledu zásadně nesouhlasí. Rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu. Pokud zákonodárce ve stanovené lhůtě do 31. 12. 2004 nekonal a nevydal žádný nový právní předpis, nemůže to mít vliv na tak podstatnou změnu v právním řádu České republiky. Pokud tedy k 1. 7. 2001 nějaký právní předpis neplatil, pak soudy musí rozhodovat podle tohoto právního stavu, jenž v daný den platil. Jestliže soudy toto nerespektují, jedná se z jejich strany o znaky svévole, která je v tomto případě ze strany soudů vyčítána zákonodárci. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se žalobce vyjádřil s tím, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací dospěly na základě správně zjištěného skutkového stavu ke správným právním závěrům. Žalovaná pouze opakuje své argumenty uplatněné již před odvolacím soudem a žalobce se s nimi neztotožňuje. Žalobce jednoznačně prokázal, že na základě hospodářské smlouvy mu vzniklo k předmětnému pozemku právo trvalého užívání a že v souladu s § 879c odst. 1 obč. zák. se stal vlastníkem předmětných nemovitostí. Zákonodárce nereagoval adekvátně na zrušující nález Ústavního soudu, což znamená, že se ustanovení § 879c obč. zák. opět stalo součástí právního řádu České republiky.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) vychází z toho, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Lze se proto zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím  , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen  , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě však napadené rozhodnutí výše uvedené podmínky nesplňuje, neboť nejenže respektuje právní závěry obsažené ve shora citovaném nálezu pléna Ústavního soudu, ale i následná četná rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se dotčené problematiky (zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. ; z 23. 1. 2007, sp. zn. ; z 23. 1. 2007, sp. zn. ; z 21. 3. 2007, sp. zn. ; z 23. 8. 2007, sp. zn. ; z 13. 9. 2007, sp. zn. ; ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. ; ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. ; ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. ; ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 2356/2008; ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. atd.), na něž i v daném případě dovolací soud plně odkazuje. Dovolatelka žádné nové argumenty ve svém dovolání nepřináší a dovolací soud nemá důvody se od právních závěrů v těchto rozhodnutích dovozených odchylovat. Dovolací námitky představují pouhou polemiku s nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , kterým byla konstatována obnova stavu založeného ustanoveními § 879c až § 879e obč. zák., a shora uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v plném rozsahu. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dovolání přípustné proti výroku, v němž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozhodnutí

o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí ( ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních až Přípustnost podle dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními , a , jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Dovolání do nákladového výroku není přípustné.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelce se nepodařilo podat takové argumenty, pro které by bylo možno dovodit přípustnost jejího dovolání podle A protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud jej podle a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle věty první, , části věty před středníkem a V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 5.000,- Kč [srov. , , , a ve znění , č. , č. , a č. – čl. II.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. – čl. II), celkem tedy ve výši 5.300,- Kč. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, jež žalobce v tomto řízení zastupovala ( ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2008

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu