Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 333/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 19. září 2007, č. j. -83, potvrdil usnesení ze dne 1. března 2007, č. j. -40, jímž Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu žalované na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. ; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení a b/ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm především uvedla, že nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů. Následně zpochybnila správnost skutkového zjištění, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, neboť právní úkon, který nazvala dohodou, byl podle soudu pouze jejím jednostranným prohlášením o tom, do kdy uhradí dluh na nájemném. Zde poukázala na výpověď svědkyně B., podle níž byla mezi touto svědkyní a žalovanou uzavřena v lednu 2003 ústní dohoda o úhradě dluhu nejpozději do 31. května 2003. V této dohodě byl uveden důvod dluhu, jeho výše a doba jeho úhrady. Šlo přitom u žalobce o běžnou praxi. Z toho vyplývá jasný rozdíl mezi dohodou ze dne 7. ledna 2003 a písemným potvrzením ze dne 17. dubna 2003. Dále uvedla, že písemné potvrzení ze dne 17. dubna 2003 obdržela až po rozhodnutí soudu v původní věci, a proto ho mohla předložit až nyní. Má za to, že pokud by prokázala existenci dohody již v původním řízení, mohlo by to pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Poté namítla, že výpověď svědkyně B. navrhla již v původním řízení a že soud tuto svědkyni nevyslechl a ani v odůvodnění rozhodnutí nevyložil, proč tak neučinil. V původní věci tak soud postupoval nejen v rozporu s obecnými procesními předpisy, nýbrž i v rozporu se zásadami vyjádřenými v d. Ohledně včasnosti podání žaloby na obnovu řízení uvedla, že rozhodnutí soudu v původní věci nabylo právní moci dne 23. července 2003 a žaloba podaná dne 19. července 2006 pak byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení , 238a a nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení platí obdobně ( ).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení ve spojení s dikcí pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod

č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

Dovolání není přípustné ani podle ve spojení s ustanovením a b/ , neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.

Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení (ve spojení s ustanovením ), jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle

, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Dovolací soud zastává názor, že námitky dovolatelky nesměřují – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jde totiž o námitky skutkové (takové námitky nelze v případě přípustnosti dovolání podle ve spojení s ustanovením úspěšně uplatnit – viz výklad shora), které se navíc – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – zčásti upínají k řízení v původní věci vedené pod sp. zn. Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, popřípadě k vyhovujícímu rozsudku tohoto soudu ze dne 20. května 2003, č. j. -38, a nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu. Dovolatelka tak přehlédla, že je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ve spojení s ustanovením ), nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní skutková námitka (navíc námitka, která se netýká napadeného rozhodnutí, nýbrž se vztahuje k rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou na obnovu řízení). Přitom k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti zásadně jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. ,

a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení , a proto dovolání, aniž se – pro nadbytečnost – zabýval otázkou včasnosti podání žaloby na obnovu řízení a aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2008

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu