Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2339/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. T., zastoupeného Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic č. 12, proti žalované obchodní společnosti MAFRA, a.s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2010, č.j. -293, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. března 2010, č.j. -260, výrokem I. zamítl žalobu na obnovu řízení, datovanou dne 11. 1. 2010, výrokem II. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, výrokem III. žalobci neustanovil právního zástupce a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2010, č.j. -293, usnesení soudu prvního stupně podle (dále jen „“) potvrdil s tím, že výrok I. zní tak, že se zamítá žaloba na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě na obnovu řízení nelze vyhovět, když usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2009, č.j. -226, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, č.j. -222, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce ze dne 3.5.2009 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.12.2007, č.j. -173, je procesním rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení. Nejde tedy o rozhodnutí podle ustanovení Za nadbytečné označil odvolací soud závěry soudu prvního stupně (o opožděnosti takové žaloby), které učinil pro případ, že by žalobou na obnovu řízení bylo napadeno pravomocné rozhodnutí ve věci, když takového rozhodnutí nebylo žalobou na obnovu řízení napadeno. Ztotožnil se současně se soudem prvního stupně v nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení právního zástupce, když šlo ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo doručeno žalobci 17. prosince 2010 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 15. února 2011 včasné dovolání, doplněné podáním zástupce žalobce ze dne 10. července 2012. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení , přičemž jako důvod dovolání uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že žaloba na obnovu řízení neměla být zamítnuta z toho důvodu, že napadala usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, č.j. -226, neboť z obsahu podání je patrné, že žaloba se týká obnovy řízení o ochranu osobnosti, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a poslední pravomocné rozhodnutí byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.12.2007, sp. zn. , který nabyl právní moci 1.2.2008. Dovolatel se domnívá, že soud měl obnovu řízení povolit, protože nově předložené listinné důkazy (především znalecký posudek) nemohl žalobce předložit v řízení o ochranu osobnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) poté co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, konstatuje, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , řádně zastoupenou advokátem. Dospěl pak k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp. zn. ). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto, když podle ustanovení , věta za středníkem, k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a téhož zákona se nepřihlíží. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. prosince 2012 JUDr. PavelP a v l í k , v. r. předseda senátu