Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2091/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. M. Š., zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, proti žalovanému F. D., o ochranu osobnosti a žalobu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2010, č.j. -56, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. prosince 2009, č. j. -44, výrokem I. zamítl žalobu, aby soud povolil obnovu řízení ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.10.2009, č.j. -31, výrokem II. zamítl návrh žalobce, aby mu bylo pro účely řízení o žalobě na obnovu řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze 15. března 2010, č.j. -56, usnesení soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. nelze vyhovět, když usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. října 2009, č.j. -31, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí zdejšího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce soudem, je procesním usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Nejde tedy o rozhodnutí podle ustanovení I když odvolací soud neshledal z obsahu spisu v počínání žalobce prvky svévole ve smyslu , přesto konstatoval, že soud prvního stupně zcela správně žalobu na obnovu řízení pro zjevnou bezúspěšnost zamítl spolu s žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo doručeno žalobci 8. dubna 2010 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 7. června 2010 včasné dovolání, doplněné podáním zástupce žalobce ze dne 5. října 2010. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení , přičemž jako důvod dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítá, že soudy obou stupňů neodůvodněně odmítly přiznat žalobci osvobození od soudního poplatku a žádost o ustanovení zástupce. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné, neboť není splněna podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení ve spojení s ustanovením a odst. 2 , protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. ). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle a dovolací důvod podle ustanovení , pak k nim nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení , část věty za středníkem.

Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2012

JUDr. PavelP a v l í k, v. r. předseda senátu