Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1989/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. S., a b) Ing. L. S., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 25, proti žalovaným 1) I. K., zastoupenému Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39 a 2) R. N., dříve K., o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. -75, takto:

I. Dovolání prvního žalovaného

se odmítá.

II. První žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.080,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Novotného, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 25.

Stručné odůvodnění( ):

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 19. října 2007, č. j. -46, zamítl návrh žalovaných, aby soud povolil obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2008, č.j. -75, usnesení soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě na obnovu řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. , nelze vyhovět, neboť usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. května 2006, sp.zn. , o pokračování v řízení dříve přerušeného do pravomocného skončení řízení sp. zn. , je procesním usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Nejde tedy o rozhodnutí podle ustanovení Podle odvolacího soudu za způsobilý důvod obnovy řízení nelze považovat ani odstoupení žalovaných od kupní smlouvy, k němuž došlo dne 15. června 2004, tj. až po pravomocném skončení předmětného řízení ve věci sp. zn. . Nadto odvolací soud připomněl, že pokud jde o poslední důvod obnovy, ani žalobu nelze považovat za včasnou. Žalovaní tento důvod poprvé uplatnili až po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty stanovené v podáním ze dne 27. srpna 2007, doručeným žalobcům a soudu při ústním jednání dne 29. srpna 2007.

Usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno prvnímu žalovanému 5. listopadu 2008, přičemž právní moci nabylo dne 7. listopadu 2008.

Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal dne 5. ledna 2009 vlastnoručně sepsané dovolání první žalovaný, ke kterému se připojil jeho zástupce podáním ze dne 18. února 2009. Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení ve spojení s , přičemž jako důvod dovolání uvádí, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu otázky odstoupení od kupní smlouvy. Domnívá se, že se jedná o novou skutečnost, kterou v původním řízení bez své viny uplatnit nemohl, vzhledem k tomu, že k této skutečnosti došlo až po pravomocném skončení řízení, jehož obnovy se žalovaní domáhali. Navíc odstoupení od kupní smlouvy má účinky ex tunc; jedná se tak o skutečnost, která by mohla založit pro žalované příznivější rozhodnutí ve věci. Stejně tak se domnívá, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. května 2006, sp. zn. , které bylo vydáno až po skončení původního řízení, je jednoznačně novou skutečností. Dále má za to, že návrh na obnovu řízení podal včas ve stanovené tříměsíční lhůtě, jelikož důvodem pro podání návrhu bylo vydání výše citovaného usnesení obvodního soudu.

Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili žalobci, navrhli jeho odmítnutí a požadovali, aby jim dovolací soud přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné, neboť není splněna podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení ve spojení s ustanovením a odst. 2 , protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. ). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.275,- Kč /srov. , a 3, , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.575,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, představována částkou 3.080,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. března 2011

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu