Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1184/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně (poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek byl spolu s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu zrušen soudem dovolacím) zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem v žalobě označených nemovitostí. Vázán závazným právním názorem dovolacího soudu dospěl k závěru, že žalobce není v dané věci aktivně legitimován; se zřetelem k , který upravuje navracení církevního majetku, totiž není oprávněn k uplatnění vlastnického práva k majetku, v tomto předpisu nevypočtenému (o který se v dané věci jedná).

Žalobce (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné pokládá posouzení založené na specialitě ; podle jeho názoru tento předpis, jelikož nepředstavuje univerzální nápravu všech majetkových křivd, užití obecné úpravy ochrany vlastnického práva ve skutečnosti nevylučuje. sice z ní představuje výjimku, nelze ji však, uvádí se v dovolání, vykládat extenzívně; zvolená metoda taxativního výčtu (majetku, k němuž se vlastnictví obnovuje) měla za cíl jen to, aby byl zjednodušen způsob, jak v některých případech dosáhnout nápravy křivd, jež byly v minulosti způsobeny. Soudy přijatý výklad považuje též za rozporný s nálezem Ústavního soudu sp. zn. (byť se vztahuje k postavení fyzické osoby), dle něhož došlo-li k zabrání majetku bez právního důvodu, nebrání existence speciálního restitučního předpisu tomu, aby se oprávněný subjekt domáhal ochrany podle předpisu obecného.

Ve vyjádření k dovolání žalovaný odůvodnil závěr, že dovolání není v dané věci přípustné.

Dovolání vskutku přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Ve smyslu § 237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).

Z ustanovení přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující.

Nezakládá ji ani ustanovení , jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu; předchozí (nadto obsahově shodné) rozhodnutí soudu prvního stupně (spolu s potvrzujícím rozhodnutím soudu odvolacího) bylo totiž zrušeno soudem dovolacím nikoli odvolacím.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , což představuje zodpovědět otázku, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.

Tato podmínka však v dané věci splněna není, neboť rozsudek odvolacího soudu je s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, dlouhodobě konstantní, v souladu (viz kupř. rozhodnutí ze dne 30.5.1996, sp. zn. , ze dne 29.5.1997, sp. zn. , ze dne 23.2.1999, sp. zn. , ze dne 25.2.1999, sp. zn. , ze dne 30.6.1999, sp. zn. , ze dne 30.11.1999, sp. zn. , ze dne 30.5.2000, sp. zn. , ze dne 28.11.2001, sp. zn. , ze dne 13.12.2001, sp. zn. , ze dne 30.1.2002, sp. zn. , , , a , ze dne 28.2.2002, sp. zn. 2303/2000, ze dne 29.4.2002, sp. zn. , ze dne 18.12.2003, sp. zn. , a další).

Tentýž názor vyjádřil Nejvyšší soud ostatně i v dané věci v rozsudku ze dne 30.1.2002 sp. zn. , a nemá důvod se od něho odchýlit.

Zde se Nejvyšší soud vyjádřil i k otázce ústavnosti podávaného výkladu; oproti dovolatelem namítanému nálezu ze dne 21.12.1998, sp. zn. , se rozhodnutí Ústavního soudu, na něž je zde činěn odkaz, týkají přímo těch právních vztahů, o které jde i v posuzované věci.

Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení , z jehož hlediska (coby posledního) je bylo zapotřebí prověřit.

Jelikož možnost dovodit přípustnost dovolání z jiných ustanovení byla vyloučena již dříve, Nejvyšší soud dovolání ve smyslu , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalovanému náhrada nákladů právní služby podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) za vyjádření k dovolání v částce 2.500,- Kč (, , , , , vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu