Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 381/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24.5.2000, -193, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 29.8.1996, č. j. -37, tak, že jej ponechal v platnosti.

Proti rozsudku odvolacího podal žalovaný dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka pošty na obálce – ve spisu na ) předáno poště k doručení dne 13.3.2003. V jeho odůvodnění dovozuje, že pro posouzení včasnosti dovolání je třeba aplikovat čtyřměsíční lhůtu, a to ze jména proto, že přechodná ustanovení (část dvanáctá, hlava první, bod 17.) jsou v rozporu s Evropské úmluvy o lidských právech, jakož i d a a 96y.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném ve znění účinném do 31.12.2000.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 24.1.2002, sp. zn. , ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. I.ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. ). Z označené judikatury Ústavního soudu se současně podává, že Ústavní soud bod 17., hlavy první, části dvanácté za rozporný s Ústavním pořádkem České republiky neměl (a Nejvyšší soud tento jeho závěr sdílí). Dovolání tedy v dané věci bylo možné podat je ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. , ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z dodejky založené ve spisu, žalovanému (jeho zástupkyni) doručen dne 15.11.2002. Téhož dne byl rozsudek doručen i žalobkyni, a nabyl tak právní moci.

Vzhledem k nedostatku poučení o přípustnosti dovolání je třeba připustit, že se dovolateli (v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 16.6.2003, sp. zn. ) prodloužila lhůta pro podání dovolání, toto prodloužení lhůty však nemůže být časově neomezené, neboť tím by došlo k omezení práv druhého účastníka. Vzhledem k tomu, že nejdelší lhůta stanovená , ve znění účinném před 1. 1. 2001, pro podání opravného prostředku (v případě, že rozhodnutí neobsahovalo poučení o opravném prostředku) činila tři měsíce (srov. ), nelze prodloužení lhůty k podání dovolání v důsledku nedostatku poučení žalovaného uznat za delší než činí tato lhůta. V důsledku toho je nutno posoudit dovolání žalovaného jako opožděné, jelikož posledním dnem takto určené lhůty byl 17. 2. 2003 (pondělí).

Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), odmítl (, ).

Problematikou aplikace přechodných ustanovení ve vztahu k délce lhůty pro podání dovolání se Nejvyšší soud zabýval již několikrát a dospěl k závěrům formulovaným například v rozhodnutí ze dne 19.4.2001 ve věci sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70/2001, od kterých se neměl důvod odchýlit ani v této věci.

Shodné stanovisko zaujal i Ústavní soud například v rozhodnutí sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 25, strana 367.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však soud žádné náklady dovolacího řízení nezjistil. Tomu ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. listopadu 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v. r.

předsedkyně senátu