Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 196/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2000, č.j. -45, potvrdil rozsudek ze dne 8. března 2000, č.j. -29, jímž Krajský obchodní soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 289.914,-Kč s osmnáctiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 18. července 1998 do zaplacení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaný není vlastníkem nemovitostí, pro něž žalobce dodával vodu z veřejného vodovodu, takže ve sporu není - v intencích - pasivně věcně legitimován.

Žalobce (zastoupen advokátem) podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž namítá, že dovolání je přípustné dle (dále též jen „\") a uplatňuje argumenty na podporu závěru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na tomto základě požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření poukazuje na to, že žalobce opírá přípustnost dovolání o ustanovení ve znění , přičemž zjevně opomíjí bod 17. části dvanácté, hlavy první, cit. zákona, z nějž se podává, že přípustnost dovolání je nutno posuzovat podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle tohoto znění zákona však dovolání přípustné není. Na základě týchž údajů pak žalovaný uzavírá, že dovolání je opožděné, jelikož podle dosavadních právních předpisů je nutno posuzovat rovněž lhůtu k podání dovolání. Proto žalovaný žádá, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Dovolání bylo vskutku podáno opožděně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Jelikož usnesení odvolacího soudu bylo vydáno 14. listopadu 2000, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně cit. ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i dovolání v této věci.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se rozumí např. posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu). Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 8. ledna 2001, kdy byl (dle doručenky u č.l. 47) doručen zástupci žalobce. Dovolání datované 2. března 2001 a podané žalobcem na poštu k přepravě až dne 5. března 2001 je tedy zjevně opožděné.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle a odmítl jako opožděné.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalovanému vzniklo ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalovaného sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích a je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání (den případného předání dovolání orgánu, který má povinnost je doručit /srov. / z tohoto hlediska dnem zahájení řízení není). Jelikož dovolání v této věci došlo soudu 6. března 2001 (srov. č.l. 49) a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokáta podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška\").

Podle ustanovení § 2 vyhlášky sazby odměny se stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle odstavce 1 jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem s výjimkou odměny za úkony, která patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle ustanovení § 15 vyhlášky, rozhodne-li soud o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení, platí § 14 obdobně.

Ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky pak určuje, že rozhodne-li soud o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle § 10 odst. 3, nejméně však 400,- Kč a nejvýše 15.000,- Kč.

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak.

V intencích § 3 odst. 1 bodu 6. a odst. 3 a § 16 vyhlášky se další úvahy o sazbě odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 35.850,-Kč. Z § 14 odst. 1 plyne, že sazba odměny v dané věci může činit (jelikož dovolání bylo odmítnuto) maximálně 15.000,-Kč. Jinak řečeno, je-li předmětem dovolacího (odvolacího) řízení, které skončilo zastavením nebo odmítnutím dovolání (odvolání), peněžitá částka převyšující 70.000.-Kč, činí sazba odměny za řízení vycházející z ustanovení § 3 odst. 1 a 3 vyhlášky vždy 15.000,-Kč.

Z ustanovení § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky se dále podává, že učinil-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50%, nejméně na částku 250,- Kč.

Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení toliko jediný úkon (vyjádření k dovolání), snižuje se sazba odměny určená maximální částkou 15.000,-Kč na konečných 7.500,-Kč.

Jelikož dle svého upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoli již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), přísluší zástupci žalovaného též náhrada hotových výdajů dle advokátního tarifu za každý úkon právní služby, který v řízení v jednom stupni učinil, bez zřetele k tomu, že samotná odměna za zastupování v řízení v jednom stupni se podle počtu úkonů právní služby neurčuje. V dané věci jde o paušální částku náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,-Kč za jeden úkon právní služby. Konečnou částku 7.575,-Kč tedy soud žalovanému k tíži dovolatele také přiznal.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 19. dubna 2001

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová