Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1442/2026

-330

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Et Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované I. K., zastoupené Mgr. Marií Starou, advokátkou se sídlem v Písku, Na Spravedlnosti 637, o nahrazení souhlasu žalované, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2026, č. j. -279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. V této věci Nejvyšší soud posuzoval, zda se lze domáhat nahrazení souhlasu jednoho z bývalých manželů soudem podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), k podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, náleží-li spoluvlastnický podíl na této věci do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů.

I. Dosavadní průběh řízení

2. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. -212, nahradil souhlas žalované s návrhem žalobce, jímž se žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY, rozdělení nemovité věci na jednotky podle technického popisu vypracovaného Ing. arch. Magdalénou Röhrichovou, přikázání jednotek byt č. XY a byt č. XY do nevypořádaného společného jmění manželů J. K. a I. K., přikázání jednotky byt č. XY, jednotek atelier č. XY a XY, nebytových jednotek č. XY a XY a nebytové jednotky prodejna do společného jmění manželů K. B. a D. B. a zaplacení vypořádacího podílu do nevypořádaného společného jmění manželů J. K. a I. K., jehož výše bude určena soudem (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II).

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, č. j. -279, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o nahrazení souhlasu žalované I. K. s návrhem žalobce J. K., jímž se žalobce domáhá v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. proti K. B. a D. B. vypořádání podílového spoluvlastnictví (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů účastníkům (výrok II).

4. Odvolací soud nepovažoval požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalované s podáním shora specifikované žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví za opodstatněný. Dovodil, že není v rozporu se zájmem účastníků řízení jako bývalých manželů, bude-li vedeno řízení o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem až poté, co bude vypořádáno společné jmění účastníků řízení. Poznamenal, že žalobce odůvodňuje žalobu svým zájmem, a nikoliv zájmem bývalých manželů a rodiny. Proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl žalobu o nahrazení souhlasu žalované s návrhem žalobce, jímž se žalobce domáhá v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. proti K. B. a D. B. vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem.

II. Dovolání žalobce a vyjádření žalované

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

6. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není dán důvod pro nahrazení souhlasu žalované s podáním příslušné žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Podle žalobce odmítá žalovaná dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, a proto by měl být tento souhlas nahrazen soudem. Má za to, že v ustálené rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena právní otázka výkladu pojmu „zájem bývalých manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti“ nebo právní otázka, zda „může být odmítnutí souhlasu bývalého manžela s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví považováno za souladné se zájmem rodiny ve smyslu , jestliže mezi bývalými manžely existují dlouhodobé a vysoce konfliktní vztahy znemožňující společné bydlení“? Podle žalobce je nutné zohlednit při rozhodování o nahrazení souhlasu žalované rovněž bytové potřeby účastníků řízení jako rodičů a jejich dítěte, věk účastníků řízení, nutnost stabilního bydlení po rozvodu manželů i ekonomické důsledky transakce.

7. Má také za to, že odvolací soud pominul důkazy provedené soudem prvního stupně vztahující se k intenzitě konfliktů a bytovým poměrům účastníků. Tím porušil a postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ).

8. Namítá také, že odvolací soud „nezohlednil argumentaci a tvrzení žalobce v průběhu řízení a zcela rezignoval na poučovací povinnost ve vztahu k žalobci v návaznosti na změnu právního názoru, přičemž s argumentací žalobce se nevypořádal ani v průběhu řízení ani v rámci písemného odůvodnění.“

9. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že žalobce v dovolání napadá především skutková zjištění odvolacího soudu. Taková argumentace však přípustnost dovolání založit nemůže. K tomu poznamenává, že není opodstatněná námitka žalobce o „extrémním rozporu“ mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry odvolacího soudu.

11. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že v posuzované věci nejsou splněny předpoklady pro nahrazení souhlasu žalované podle § 714 odst. 1 o. z.

12. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, případně jej zamítl.

III. Přípustnost dovolání

13. Podle , , (dále jen „“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

III.A K nahrazení souhlasu jednoho z manželů soudem podle § 714 odst. 1 o. z. v souvislosti s podáním žaloby týkající se společného jmění manželů a jeho součásti

15. Předně dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2026, sp. zn. , rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz a rozhodnutí Nejvyššího soudu na

www.nsoud.cz

).

16. Žalobce v dovolání formuluje právní otázky, které se týkají výkladu § 714 odst. 1 o. z., konkrétně předpokladů nahrazení souhlasu jednoho z bývalých manželů soudem v souvislosti s právním jednáním, které se týká zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů a jeho součástí.

17. Veškeré tyto právní otázky jsou založeny na řešení obecné právní otázky, zda lze nahradit podle § 714 odst. 1 o. z. souhlas jednoho z bývalých manželů s podáním žaloby (na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, náleží-li spoluvlastnický podíl na této věci do společného jmění manželů) jakožto návrhu na zahájení občanského soudního řízení, jež se týká součásti společného jmění manželů.

18. Podle § 736 věty druhé o. z. dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

19. Přiměřená aplikace ve smyslu § 736 věty druhé o. z. znamená, že se pravidla o společném jmění použijí jen potud, pokud ještě odpovídají změněnému účelu majetkového společenství. Například je možné aplikovat pravidla o správě společného jmění (viz § 714 o. z., srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. ).

20. Z uvedeného se podává, že pokud není zaniklé společné jmění manželů vypořádáno (stejně jako v projednávané věci), lze aplikovat pravidla o správě společného jmění ve smyslu § 714 o. z.

21. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

22. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

23. V usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že „v poměrech , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, byla správa majetku v SJM založena () na východiscích, podle nichž obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů mohl vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech bylo třeba souhlasu obou manželů; jinak byl právní úkon neplatný. Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k věci tvořící součást společného jmění manželů zakládala relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního úkonu nedovolal, jednalo se o právní úkon platný (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. , či ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. ).“

24. Nejvyšší soud v uvedeném usnesení dále dovodil, že vzhledem k tomu, že i právní úprava obsažená v zákoně č. , , vychází z rozlišování jednání v běžných a neběžných záležitostech a z koncepce relativní neplatnosti právního jednání, jsou uvedené závěry použitelné i v poměrech , , účinného od 1. 1. 2014 (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. ).

25. V rozsudku ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „při posouzení toho, zda a který z manželů (bývalých manželů) je oprávněn podat návrh na zahájení občanského soudního řízení v případě, že uplatňuje právo na ochranu věci, náležející do SJM, je nutno respektovat, že nejde o užití ustanovení § 145 obč. zák. Podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení není totiž právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 obč. zák., a tedy ani ve smyslu ustanovení § 145 obč. zák.; je jen procesním úkonem, jímž se řízení zahajuje.“

26. Stejně tak při posouzení toho, zda a který z bývalých manželů je oprávněn podat návrh na zahájení občanského soudního řízení v případě, že uplatňuje právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, k níž náleží spoluvlastnický podíl do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů, je nezbytné zohlednit, že nejde o aplikaci § 714 odst. 1 o. z. Podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení totiž není právním jednáním ve smyslu § 545 o. z., a tedy ani ve smyslu § 714 odst. 1 o. z.; je jen procesním úkonem, jímž se řízení zahajuje. Proto nelze nahradit podle § 714 odst. 1 o. z. souhlas jednoho z bývalých manželů s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, na které náleží spoluvlastnický podíl do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů.

27. Proto je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí závěr odvolacího soudu, že požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalované ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, na které náleží spoluvlastnický podíl do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, není důvodný.

28. Přípustnost dovolání tak nezakládají ani dovolatelem formulované dílčí právní otázky týkající se konkrétních předpokladů aplikace § 714 odst. 1 o. z. (například výklad pojmu „zájem manželů, rodiny a rodinné domácnosti“ atd.). Jelikož pro rozhodnutí v této věci je dostačující judikatorní řešení shora uvedené otázky obecnějšího charakteru, nemohou tyto otázky dílčí založit přípustnost dovolání, jelikož ani jejich případné řešení v souladu s požadavkem dovolatele nemůže v poměrech projednávané věci zvrátit řešení otázky obecné.

29. Dovolání žalobce tak není v této části podle přípustné.

30. Pouze nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že pokud žalovaná nechce v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vystupovat na straně žalující, musí být účastna na straně žalované {srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. ; ke stejným závěrům dospěla rovněž odborná literatura, viz KRÁLÍK, Michal. [Likvidace spoluvlastnictví rozhodnutím soudu]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. III. Věcná práva (–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 714, marg. č. 50.}.

III.B K námitkám směřujícím do skutkových zjištění odvolacího soudu

31. Žalobce v dovolání rovněž napadá skutková zjištění odvolacího soudu a související procesní postup odvolacího soudu.

32. Dovolání lze podle podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. ). Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. (uveřejněný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. Skutkové námitky pak také nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v

33. Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu otázky akademické či spekulativní, ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ).

34. V posuzované věci proto nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu ani právní otázky formulované žalobcem v souvislosti s provedeným dokazováním, jelikož ani zodpovězení těchto právních otázek v souladu s požadavkem dovolatele by pro něj nemohlo znamenat příznivé rozhodnutí v této věci (to s ohledem na závěr, že se nelze domáhat nahrazení souhlasu jednoho z manželů soudem s podáním žaloby podle o. z.).

III.C K namítané absenci poučení ze strany odvolacího soudu a k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu

35. Žalobce v dovolání také namítá, že odvolací soud „nezohlednil argumentaci a tvrzení žalobce v průběhu řízení a zcela rezignoval na poučovací povinnost ve vztahu k žalobci v návaznosti na změnu právního názoru, přičemž s argumentací žalobce se nevypořádal ani v průběhu řízení ani v rámci písemného odůvodnění.“

36. V této části dovolání však žalobce neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za naplněný. Obsahem této části dovolání je pouhá polemika žalobce s procesním postupem odvolacího soudu. V takovém případě však žalobce nevymezuje řádně ve smyslu ve spojení s , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. ).

37. V takovém případě trpí dovolání v této části vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej a ; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ).

38. Dovolací soud dále poznamenává, že namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem ( a ).

IV. Závěr

39. Závěr odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro nahrazení souhlasu žalované podle § 714 odst. 1 o. z. s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, k níž náleží spoluvlastnický podíl do společného jmění bývalých manželů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto nemohou založit přípustnost dovolání podle ani další žalobcem formulované dílčí právní otázky.

40. Přípustnost dovolání podle nezakládají ani námitky žalobce směřující do skutkových zjištění odvolacího soudu a souvisejícího procesního postupu odvolacího soudu. S ohledem na závěr, že není opodstatněný požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalované ve smyslu o. z. s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, k níž náleží spoluvlastnický podíl do společného jmění bývalých manželů, by se jednalo pouze o řešení otázek akademických či spekulativních, které by však nebylo způsobilé přinést pro dovolatele příznivější rozhodnutí v této věci.

41. Ve vztahu k námitkám žalobce směřujícím do procesního postupu odvolacího soudu (absence poučení či nedostatečné odůvodnění rozhodnutí) dovolání neobsahuje řádné vymezení předpokladů jeho přípustnosti. V této části proto trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej a ).

42. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

43. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 23. 6. 2026

Mgr. David Havlík předseda senátu