Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

78 Ad 6/2011 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy

Honusové v právní věci žalobce MUDr. I. B., bytem N., N. 1349, v řízení zastoupené

Mgr. Marka Davida, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín I 624, proti žalované České

lékařské komoře se sídlem Olomouc, Dolní náměstí 38, o žalobě proti rozhodnutí

Čestné rady žalované ze dne 3.6.2011 č.j. 04/63/439, ve věci disciplinárního

opatření,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory ze dne 3.6.2011

č.j. 04/63/439 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Mgr. Marku Davidovi, advokátu se sídlem Zlín, Lešetín I 624, se přiznává

odměna za zastupování žalobkyně v tomto řízení a náhrada hotových výdajů

v celkové výši 3.400,- Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku

163,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Davida,

advokáta se sídlem Zlín, Lešetín I 624.

[OBRÁZEK]- 2 - 78 Ad 6/2011

l j platit České republice na náhradě nákladů řízení

částku 3.400,- Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú.

pod variabilním symbolem 7840000611 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku

3.0 ,- Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 3703-4123761/0710

pod variabilním symbolem 7840000611 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Čestné

rady České lékařské komory, kterou byla uznána vinnou, že v rámci zdravotní péče

poskytované pacientce J. S., tuto pacientku dopisem ze dne 2.6.2004 podrobně

instruovala, jak postupovat při zdravotní prohlídce ze strany Okresní správy

sociálního zabezpečení tak, aby při této prohlídce byl zdravotní nález objektivně

horší, než nález odpovídající skutečnému zdravotnímu stavu pacientky, přičemž

nadto uvedenou pacientku vybavila léky: Euphyllin 200, Zodac, Berotec sprey,

Brufen, které vzhledem ke svému skutečnému zdravotnímu stavu nepotřebovala a

jejichž užívání by ji tudíž mohlo poškodit, čímž se dopustila porušení povinnosti

vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným

zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky ČLK dle § 9 odst. 2 písm. a)

, o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a

České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o

komorách“) a § 7 odst. 2 písm. a) Stavovského předpisu ČLK č. 1 – Organizačního

řádu, když toto jednání je v rozporu nejen s požadavkem poskytování zdravotní péče

lege artis dle ust. , ale je i porušením stavovské

povinnosti být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a

odpovědný dle § 1 odst. 4 Etického kodexu ČLK, povinnosti neposkytovat odborně

neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody dle § 2

odst. 13 Etického kodexu ČLK a povinnosti být si vědom své občanské úlohy i vlivu

na okolí dle § 2 odst. 18 Etického kodexu ČLK, čímž se žalobkyně disciplinárně

provinila, a za to jí bylo dle § 13 odst. 3 písm. a) Stavovského předpisu České

lékařské komory č. 4 – Disciplinárního řádu (dále jen „disciplinární řád“) a podle § 18

odst. 3 písm. c) zákona o komorách uloženo disciplinární opatření – vyloučení

z České lékařské komory.

[2] Žalobkyně v žalobě m.j. namítá, že i , o přestupcích,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), stanoví, že provinění

musí být projednáno do 1 roku od spáchání deliktu. Disciplinární řád je pouze interní

předpis a neměl by odporovat zákonu. Provinění je tak podle žalobkyně promlčeno

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 3 - 78 Ad 6/2011

o. Žalobkyně zdůrazňuje i úpravu trestněprávní, která stanoví tříletou promlčecí dobu u lehčích trestných činů.

[3] Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby, kdy odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

II.

Dřívější soudní přezkum věci

[4] Krajský soud se již případem žalobkyně zabýval ve více svých rozhodnutích, kdy

a) usnesením ze dne 10.1.2008 č.j. -37 odmítl žalobu žalobkyně

proti předcházejícímu rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007

pro opožděnost. Toto usnesení podepsaného soudu však bylo následně zrušeno

rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2009

č.j. -83, Sb. NSS č. 1980/20102), kde Nejvyšší správní soud dospěl

k závěru, že jakkoli pro žaloby proti rozhodnutí Čestné rady žalované

v disciplinárních věcech platí 30-denní lhůta pro podání žaloby dle § 129 odst. 1

, , ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „“), jedná se o lhůtu natolik výjimečnou, že o její délce – aby tuto

lhůtu bylo možno aplikovat – musí být disciplinárně stíhaný člen žalované poučen,

což se v rozhodnutí ze dne 14.4.2007 nestalo. Proto byl zdejší soud zavázán

právním názorem, že na podanou žalobu má hledět, jako by byla podána včas;

b) rozsudkem ze dne 2.4.2010 č.j. -128 vyslovil, že rozhodnutí

Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 je nicotné, když o věci v rozporu s § 18

zákona o komorách rozhodoval toliko Senát Čestné rady žalované, nikoli Čestná

rada (v plénu). I tento rozsudek podepsaného soudu byl zrušen rozsudkem

Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2010 č.j. -173, Sb. NSS

č. 2159/20102), kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném

případě nešlo o situaci, kdy by o věci rozhodoval věcně nepříslušný orgán,

ale o situaci, kdy věcně příslušný orgán byl nesprávně obsazen; jedná se tak sice

o vadu řízení způsobilou přivodit nezákonnost rozhodnutí o věci samé, nikoli však

o vadu způsobující nicotnost rozhodnutí3);

c) rozsudkem ze dne 2.9.2010 č.j. -197 zrušil rozhodnutí žalované

ze dne 14.4.2007 pro shora popsanou vadu řízení, aniž by se vyjadřoval k jiným

otázkám, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Tento rozsudek nebyl napaden

kasační stížností.

III.

Vymezení soudního přezkumu

[5] Krajský soud k nyní podané žalobě přezkoumal napadené rozhodnutí,

přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

2) všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz

3) zdejší soud dále usnesením ze dne 14.1.2010 č.j. -38 odmítl žalobkyninu žalobu

proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 podanou 6.10.2009 pro překážku věci

zahájené; toto usnesení nebylo napadeno kasační stížností

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 4 - 78 Ad 6/2011

kdy otázkou zániku trestnosti či zániku práva

disciplinární provinění žalobkyně projednat by se musel s ohledem na závěry nálezu

Ústavního soudu ze dne 17.7.2007 sp. zn. ) zabývat z úřední

povinnosti i v případě, že by tuto skutečnost žalobkyně v žalobě nenamítala.

IV. Skutková zjištění

[6] Z obsahu správních spisů a ze soudního spisu zdejšího soudu sp. zn. 38

Ad 42/2010 () soud zjistil, tuto časovou posloupnost relevantních

úkonů v řízení před žalovanou i soudem:

a) dne 2. 6.2004 se měla žalobkyně dopustit vytýkaného jednání;

b) dne 22. 6.2004 byly žalované doručena dvě stížnosti na vytýkané jednání

žalobkyně;

c) dne 20. 9.2004 bylo přijato „Rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení“

žalované, kdy tato revizní komise rozhodla zahájit disciplinární

řízení s odůvodněním, že „Obsahem stížnosti je neetické

chování (žalobkyně) (...) podáváme návrh na zahájení

disciplinárního řízení s (žalobkyní). Dále se (žalobkyně)

dopustila velmi závažných skutků – porušení morálního

a etického kodexu, falšování dokumentace a razítek a psaním

nepravdivých zpráv“;

d) dne 23. 9.2004 bylo „rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 podle obsahu spisu

nejpozději doručeno žalobkyni, když tohoto dne na něj písemně

reagovala;

e) dne 3.11.2004 Čestná rada Okresního sdružení žalované rozhodla

o postoupení věci k dalšímu řízení a rozhodnutí Čestné radě

žalované;

f) dne 4.11.2004 rozhodnutí ze dne 3.11.2004 doručeno Čestné radě žalované;

/následuje korespondence mezi Čestnou radou Okresního sdružení žalované

a Čestnou radou žalované směřující ke zjištění, kde je disciplinární spis/

g) dne 21. 7.2006 vypracováno předvolání k jednání Senátu Čestné rady

žalované;

h) dne 26. 7.2006 předvolání doručeno žalobkyni;

ch) dne 9. 9.2006 jednání Čestné rady žalované s rozhodnutím „Rozhodnutí

revizní komise OS ČLK Zlín o zahájení disciplinárního řízení

ze dne 20.9.2004 (...) se zrušuje a věc se vrací revizní komisi

OS ČLK Zlín k novému projednání a rozhodnutí“, kdy z tohoto

4) jakož i pozdějších nálezů Ústavního soudu na tento nález navazujících, t.j. nálezů ze dne 5.2.2009

sp. zn. , ze dne 26.2.2009 sp. zn. , ze dne 2.3.2009 sp. zn. IV. ÚS

816/07, ze dne 30.3.2009 sp. zn. , a ,

ze dne 31.3.2009 sp. zn. , a , ze dne 21.4.2009 sp. zn.

ÚS 1464/07, ze dne 23.4.2009 sp. zn. , ze dne 6.5.2009 sp. zn. ,

ze dne 29.4.2010 sp. zn. aj.6)

5) tento názor je respektován i judikaturou Nejvyššího správního soudu – srov. např. rozsudek

Nejvyššího správního soudu ze dne 2.4.2009 č.j. -1352)

6) všechny nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na adrese nalus.usoud.cz 7) bez ohledu na dvě spisové značky se jedná o tentýž spis

[OBRÁZEK]- 5 - 78 Ad 6/2011

plývá, že „rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 pokládá

Čestná rada žalované obsahově za návrh na zahájení

disciplinárního řízení, který však má vady, které je nutno

odstranit;

i) dne 15.11.2006 vypracování řádného návrhu na zahájení disciplinárního řízení

Revizní komisí Okresního sdružení žalované;

j) dne 20.11.2006 návrh ze dne 15.11.2006 doručen Čestné radě žalované;

k) dne 28. 2.2007 zpracování předvolání k jednání Senátu Čestné rady žalované;

l) dne 14. 4.2007 jednání Senátu Čestné rady žalované, vydáno rozhodnutí;

m) dne 25. 7.2007 rozhodnutí ze dne 14.4.2007 dor učeno žalobkyni;

n) dne 19. 9.2007 nápad žaloby proti rozhodnutí Čestné rady žalované

ze dne 14.4.2007

o) dne 22. 1.2008 právní moc usnesení podepsaného soudu ze dne 10.1.2008

č.j. -37, o odmítnutí žaloby;

p) dne 30. 1.2008 podána kasační stížnost proti usnesení ze dne 10.1.2008

q) dne 15.12.2009 právní moc rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního

soudu ze dne 27.10.2009, jímž bylo usnesení krajského soudu

ze dne 10.1.2008 zrušeno a věc vrácena krajskému soudu

k novému projednání a rozhodnutí;

r) dne 7. 4.2010 právní moc rozsudku podepsaného soudu ze dne 2.4.2010,

jímž bylo rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007

prohlášeno za nicotné;

s) dne 16. 4.2010 podána kasační stížnost proti rozsudku ze dne 2.4.2010;

t) dne 11. 8.2010 právní moc rozsudku Nejvyššího správního soudu

ze dne 21.7.2010, jímž byl rozsudek krajského soudu

ze dne 2.4.2010 zrušen a věc vrácena krajskému soudu

k novému projednání a rozhodnutí;

u) dne 8. 9.2010 právní moc rozsudku podepsaného soudu ze dne 2.9.2010,

jímž bylo rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007

zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení;

v) dne 16.12.2010 zpracováno předvolání k jednání Čestné rady žalované

na 14.3.2011;

w) dne 6. 1.2011 předvolání doručeno žalobkyni; /jednání bylo dne 14.3.2011 odročeno na žádost žalobkyně/

x) dne 6. 5.2011 zpracováno předvolání k jednání Čestné rady žalované,

y) dne 11. 5.2011 předvolání doručeno žalobkyni,

z) dne 3. 6.2011 jednání Čestné rady žalované, vydání napadeného rozhodnutí

(žalobkyni doručeno 19.9.2011).

[7] Čestná rada žalované se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjadřuje

i k námitce promlčení a k námitce nelegitimity úpravy promlčecí doby

v disciplinárním řádu. Uvádí, že ke své disciplinární pravomoci jsou orgány žalované

zmocněny přímo zákonem o komorách (nikoli zákonem o přestupcích), kdy podle § 2

odst. 2 písm. f) zákona o komorách jsou komory oprávněny vykonávat disciplinární

pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem, současně § 15 odst. 2 písm. a)

zákona o komorách zmocňuje komoru k vydání disciplinárního řádu. Je tu tedy přímé

zmocnění k vydání stavovského předpisu upravujícího procesní pravidla

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 6 - 78 Ad 6/2011

ny žalované, přičemž tyto orgány vykonávají

disciplinární pravomoc v souladu se zákonem o komorách, nikoli už v souladu

se zákonem o přestupcích či zákonem jiným. Zákon o přestupcích nelze obecně

použít jako podpůrný předpis, nelze jej pak použít ani analogicky, když § 2 odst. 1

disciplinárního řádu výslovně upravuje institut promlčení, a to na základě zmocnění

zákonem o komorách, v souladu s ním a v jeho mezích. V napadeném rozhodnutí je

zdůrazněno, že princip počítání promlčecí lhůty v disciplinárním řízení žalované

již několikrát zkoumal i podepsaný soud, kdy se odkazuje na rozsudky podepsaného

soudu ze dne 2.4.2009 sp. zn. a ze dne 18.6.2009 sp. zn. 22 Ca

220/2008, přičemž v napadeném rozhodnutí je akcentována i skutečnost, že kasační

stížnosti proti rozsudkům podepsaného soudu byly Nejvyšším správním soudem

zamítnuty8).

V. Prejudice

[8] Krajský soud si je vědom, že se „promlčením“ podle § 2 odst. 1

disciplinárního řádu již zabýval, a to jak v odkazovaných rozsudcích ze dne 2.4.2009

č.j. -25 a ze dne 18.6.2009 č.j. ), tak dále

v rozsudcích ze dne 25.2.2010 č.j. -49 a ze dne 22.10.2013 č.j. 38 Ad

63/2010-5311). K otázkám řešeným v uvedených rozsudcích ve vztahu k promlčení

dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu a k případným odchylkám proti této dosavadní

rozhodovací činnosti se podepsaný soud vyjádří níže v části VIII. tohoto rozsudku.

VI.

Zákonná a podzákonná úprava

[9] Ústavní zakotvení profesní samospráva v České republice nemá.

Ve vztahu k žalované pak jedinou zákonnou úpravu představuje zákon

o komorách12).

[10] Podle § 1 odst. 2 zákona o komorách komory jsou samosprávnými

nepolitickými stavovskými organizacemi sdružujícími všechny lékaře (...) zapsané

v seznamech vedených komorami.

8) konkrétně rozsudky ze dne 10.2.2010 č.j. -64 a ze dne 10.3.2010 č.j. 3 Ads

117/2009-692)

9) je vhodné připomenout, že tyto dva rozsudky jsou ve své argumentaci až doslovně identické,

když se jednalo o věci dvou různých žalobců napadajících rozhodnutí vydaná ve společně

vedeném řízení

10) odkaz žalované na zamítnutí kasačních stížností proti uvedeným rozsudkům je nepřípadný,

když otázkou „promlčení“ podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu se Nejvyšší správní soud

při projednávání kasačních stížností žalované – vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti –

vůbec nezabýval

11) soudu je přitom z jeho činnosti známo, že problematickou promlčení podle § 2 odst. 1

disciplinárního řádu se dosud nezabýval žádný jiný soud rozhodující ve správním soudnictví,

a to ani po změně místní příslušnosti provedené

12) žádná z jeho novelizací provedených , , ,

a se netýká posuzované problematiky

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 7 - 78 Ad 6/2011

m. a) zákona o komorách sjezd delegátů zejména

schvaluje, mění a ruší (...) disciplinární řád.

[12] Podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona o komorách každý člen komory má

povinnost dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory.

[13] Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o komorách komory dbají, aby členové

komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem

stanoveným zákony a řády komor.

[14] Podle § 2 odst. 2 písm. e) a f) zákona o komorách komory jsou oprávněny

e) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a),

f) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

[15] Podle § 14 odst. 2 písm. c) zákona o komorách revizní komise okresního sdružení podává návrh na zahájení disciplinárního řízení.

[16] Podle § 13 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o komorách čestná rada okresního

sdružení vykonává disciplinární pravomoc vůči jeho členům. Čestná rada okresního

sdružení může uložit za porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2

tohoto zákona jako disciplinární opatření

a) důtku,

b) pokutu od 2000 do 20 000 Kčs.

Proti písemnému rozhodnutí čestné rady okresního sdružení o uložení

disciplinárního opatření může člen, kterému bylo disciplinární opatření uloženo,

podat opravný prostředek do patnácti dnů od jeho doručení. O opravném prostředku

rozhoduje čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí

nebo zruší. Zruší-li čestná rada komory napadené rozhodnutí, je čestná rada

okresního sdružení vázána právním názorem čestné rady komory.

[17] Podle § 18 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o komorách čestná rada komory

vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory. Čestná rada komory

může uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2

písm. a) zákona jako disciplinární opatření

a) pokutu od 3000 do 30 000 Kčs, b) podmíněné vyloučení z komory, c) vyloučení z komory.

Proti rozhodnutí čestné rady komory o uložení disciplinárního opatření

podle odstavce 3 lze podat opravný prostředek. O opravném prostředku rozhoduje

soud1)13).

1) a násl.

13) [a] Zákon o komorách vůbec nereflektoval změnu zákonné úpravy týkající se přezkumu

rozhodnutí správních orgánů, jak byla provedena a , kterým se mění

některé zákony v souvislosti s přijetím . Od 1.1.2003 totiž platí, že

návrh na zahájení řízení proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy, nejedná-li se o

rozhodnutí ve věci soukromoprávní, se nazývá žalobou a projednávají ho soudy ve správním

soudnictví podle [srov. , ].

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 8 - 78 Ad 6/2011

[18] Neexistuje tak žádná zákonná úprava zániku odpovědnosti

za disciplinární provinění, příp. zániku možnosti disciplinární provinění projednat,

jak je tomu u profesních komor jiných, zejm. právnických, povolání14).

[19] Podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu15) disciplinární provinění nelze

projednat, uplynula-li od jeho spáchání promlčecí doba, jež činí jeden rok.

Běh promlčecí doby se staví:

a) dnem kdy stížnost, která je podkladem pro řízení, komoře došla,

b) po dobu trvání předběžného šetření, c) po dobu trvání disciplinárního řízení,

d) po dobu řízení dle § 14,

e) po dobu, kdy lékař, proti kterému stížnost směřuje, není členem komory,

přičemž s účinností od 29.11.2010 bylo do tohoto ustanovení doplněno další

písmeno:

f) po dobu, kdy je v téže věci vedeno řízení u jiného orgánu, zejména u orgánu

činného v trestním řízení.

[20] Další lhůtu způsobující nemožnost jednání disciplinárních orgánů

žalované obsahuje § 14 odst. 2 disciplinárního řádu, podle něhož pravomocné

rozhodnutí disciplinárního orgánu okresního sdružení komory může čestná rada

komory zrušit, pokud zahájila šetření ve věci do 6 měsíců ode dne, kdy jí bylo

rozhodnutí doručeno.

[21] Další relevantní úpravu, kterou bude třeba při posuzování této věci

vyložit, představují ust. § 1 odst. 3, § 5 odst. 1 věta prvá, § 7 odst. 4, 5, 7, § 10 odst.

1, § 13 odst. 1, 4, § 14 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu.

[22] Podle § 1 odst. 3 disciplinárního řádu řízením podle tohoto disciplinárního

řádu se rozumí projednávání stížností orgány komory (dále jen „řízení“) a sestává z:

a) předběžného šetření, jehož cílem je zjistit, zda řízení případu je v kompetenci

komory, zda je přípustné disciplinární řízení a zda je důvod k podání návrhu

na jeho zahájení,

b) disciplinárního řízení, jehož cílem je spravedlivě rozhodnout o návrhu revizní

komise na zahájení disciplinárního řízení. V odůvodněných případech může být

disciplinární řízení se souhlasem toho, kdo podal stížnost, a lékaře, proti kterému

stížnost směřuje, nahrazeno smírčím řízením.

[b] Jak vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již uvedeném rozsudku

ze dne 27.10.2009 č.j. -83, Sb. NSS č. 1980/20102), ust.

přestavuje nepřímou novelu zvláštních zákonů (včetně zákona o komorách), které je nutno

vykládat s přihlédnutím ke všem ustanovením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

(srov. zejm. odst. [24] odkazovaného rozsudku.

[c] Bylo by proto nanejvýš vhodné, aby tuto situaci reflektovala i žalovaná a nadále nepoučovala

ve svých rozhodnutích o možnosti podávání „opravného prostředku“, ale žaloby.

[d] Podobně by shora uvedené závěry zasloužily reflexi i v § 13 odst. 7 disciplinárního řádu.

14) srov. např. , , o advokacii, ve znění pozdějších

předpisů, , o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění

pozdějších předpisů

15) účinného od 1.1.2001

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 9 - 78 Ad 6/2011

[23] Podle § 5 odst. 1 věty prvé disciplinárního řádu předseda revizní komise

okresního sdružení pověří některého z členů revizní komise okresního sdružení

provedením předběžného šetření.

[24] Ust. § 7 disciplinárního řádu je uvozeno nadpisem „Rozhodnutí

o ukončení předběžného šetření“.

[25] Podle § 7 odst. 4 disciplinárního řádu revizní komise okresního sdružení

komory projedná návrh pověřeného člena podaný po ukončení předběžného šetření

a rozhodne o tom, zda návrh schvaluje, popř. o jiném postupu ve věci. Předseda

revizní komise okresního sdružení komory současně zajistí, aby nejpozději ve lhůtě

do 30 dnů:

a) byl podán návrh na zahájení disciplinárního řízení, nebo

b) bylo vypracováno písemné rozhodnutí o nezahájení disciplinárního řízení (...),

c) bylo vypracováno rozhodnutí o přerušení řízení,

přičemž s účinností od 29.11.2010 bylo doplněno další písmeno:

d) bylo vypracováno rozhodnutí o zastavení řízení.

[26] Podle úvodní části § 7 odst. 5 disciplinárního řádu rozhodnutí revizní

komise okresního sdružení komory obsahuje výrok o nezahajování disciplinárního

řízení nebo přerušení či zastavení řízení, jeho řádné odůvodnění, podpis předsedy

revizní komise a razítko komory. Kopii rozhodnutí zašle revizní komise okresního

sdružení do 30 dnů revizní komisi komory. Informaci o rozhodnutí revizní komise

zašle předseda revizní komise okresního sdružení též tomu, kdo podal stížnost (...)

[27] Podle § 7 odst. 7 věty prvé disciplinárního řádu návrh na zahájení

disciplinárního řízení po jeho schválení revizní komisí okresního sdružení podá

pověřený člen revizní komise předsedovi čestné rady okresního sdružení komory.

[28] Podle § 10 odst. 1 disciplinárního řádu čestná rada16) okresního sdružení

komory může rozhodnout o postoupení případu čestné radě komory,

a) pokud po konzultaci s předsedou čestné rady komory dospěje k závěru,

že se řízení týká porušení povinností uložených § 9 odst. 2 písm. a) zák.

č. a jde o právně a důkazně natolik složitý případ, že jeho řádné

prošetření a uzavření přesahuje možnosti disciplinárních orgánů okresního

sdružení, nebo

b) odůvodňují-li zjištěné skutečnosti závěr, že ten, proti komu směřuje návrh

na zahájení disciplinárního řízení, se dopustil závažného disciplinárního

provinění tím, že porušil povinnosti uložené ustanovením § 9 odst. 2 písm. a)

a disciplinární opatření podle tohoto zákona

nelze považovat za dostatečné.

[29] Podle § 13 odst. 1 disciplinárního řádu řízení před čestnou radou

komory17) jako před disciplinárním orgánem prvého stupně se koná v následujících

případech:

16) ve znění účinném do 28.11.2010 senát čestné rady*)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 10 - 78 Ad 6/2011

u radou17) okresního sdružení komory, pouze

v případě, jde-li o porušení povinností stanovených v § 9 odst. 2 písm. a) zák.

č. (povinnost vykonávat povolání odborně, v souladu s jeho etikou

a způsobem stanoveným zákony) z důvodů důkazní a právní složitosti případu

nebo pro to, že disciplinární pravomoc čestné rady18) okresního sdružení komory

se jeví jako nedostatečná (§ 9 odst. 1);

b) rozhodne-li tak čestná rada16) komory v rámci odvolacího řízení;

c) podá-li revizní komise okresního sdružení komory na základě stanoviska

předsedy revizní komise komory nebo předsedy čestné rady komory návrh

na zahájení disciplinárního řízení přímo čestné radě komory.

[30] Podle § 13 odst. 4 disciplinárního řádu řízení před čestnou radou17)

komory probíhá analogicky, jako řízení před čestnou radou17) okresního sdružení

komory. Rozhodnutí čestné rady18) komory má stejné náležitosti jako rozhodnutí

čestné rady18) okresního sdružení komory a pro jeho vypracování platí stejná lhůta.

[31] Podle § 14 odst. 1 písm. a) věty prvé disciplinárního řádu předseda

nebo pověřený člen čestné rady komory může přezkoumávat všechna rozhodnutí

učiněná disciplinárními orgány okresních sdružení. Na jeho návrh může čestná rada

komory zrušit kterékoliv disciplinární rozhodnutí orgánu okresního sdružení komory

a vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí.

VII. Legalita úpravy

[32] Žalobkyně namítá, že pokud disciplinární řád stanoví doby, po které se

„promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu přerušuje, je tato úprava

v rozporu s obecnou úpravou promlčení provinění fyzických osob, které nejsou

trestným činem, t.j. s úpravou obsaženou v § 20 zákona o přestupcích.

[33] Podle ustálené právní teorie19) respektované i právní praxí je disciplinární

delikt proviněním fyzické osoby, které není přestupkem. Jedná se o delikt fyzické

osoby, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, se zvláštními právy

a povinnostmi vyplývajícího právě ze vztahu k ní. Pachatelem disciplinárního deliktu

nemůže být kdokoli, ale jen osoba příslušející k dané instituci. Disciplinární delikt se

od přestupku odlišuje svým objektem (chráněným zájmem), kdy objektem

disciplinárního deliktu je závazný řád uvnitř instituce, profesní etika, odbornost

výkonu povolání , důstojnost a důvěryhodnost instituce vůči veřejnosti. Oproti tomu

objektem přestupku je ochrana chodu veřejné správy, plnění veřejnoprávních

povinností. Zákon o přestupcích20) dokonce počítá i s možností postihu téhož

jednání i jako přestupku i jako disciplinárního deliktu.

17) ve znění účinném do 28.11.2010 senátem čestné rady *) 18) ve znění účinném do 28.11.2010 senátu čestné rady*)

*) novelizace účinná k 29.11.2010 reagovala m.j. na již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního

soudu ze dne 21.7.2010 č.j. -173, Sb. NSS č. 2159/20102)

19) srov. např. Hendrych, D. a kol.: Správní právo, Obecná část, 5. vyd., C.H.Beck Praha 2003,

str. 205, 213 a násl., 230 a násl.

20) viz § 12 odst. 1, § 66 odst. 3 písm. d) a § 76 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 11 - 78 Ad 6/2011

[34] Zákon o přestupcích přitom svou působnost váže jen na přestupky, nikoli na disciplinární delikty.

[35] Ze shora uvedeného je zjevné, že úprava provedená disciplinárním

řádem nemůže být v rozporu se zákonem o přestupcích, když disciplinární řád

a zákon o přestupcích opravují zcela odlišný okruh otázek – zákon o přestupcích

upravuje jen věci týkající se přestupků, disciplinární řád pak jen věci týkající se

disciplinárních deliktů.

[36] Obdobné závěry je třeba učinit i ve vztahu disciplinárního deliktu

a trestného činu, jejichž odlišnost je již evidentní.

[37] Obecná (souhrnná) úprava disciplinárních deliktů pak v právním řádu

České republiky neexistuje; jednotlivá úprava postihů za disciplinární delikty

v jednotlivých oblastech je pak provedena vždy konkrétními právními předpisy

upravující právě tuto oblast14).

[38] Pokud pak zákon o komorách – na rozdíl od některých jiných zákonů

upravujících disciplinární delikty14) – otázku zániku práva disciplinární delikt

projednat a jeho pachatele za něj postihnout neupravuje a pokud současně k úpravě

procesních otázek disciplinárního řízení zmocňuje žalovanou [§ 15 odst. 2 písm. a)

zákona o komorách]21), je třeba konstatovat, že zánik práva provinění projednat

a o něm rozhodnout je – na rozdíl od zániku trestnosti22)23) – institutem práva

procesního.

[39] Krajský soud proto uzavírá, že na základě zmocnění obsaženého v § 15

odst. 2 písm. a) zákona o komorách byla žalovaná oprávněna upravit otázky zániku

práva disciplinární delikt člena České lékařské komory projednat a o něm

rozhodnout ve svém stavovském předpise – disciplinárním řádu, a to bez ohledu na

úpravu provedenou zákonem o přestupcích.

[40] Krajský soud proto zkoumal, zda důvody stavění promlčecí doby

podle disciplinárního řádu lze považovat nejen za legální (přijaté řádnou procedurou

na základě zákonného zmocnění), ale i za legitimní (účelnou, racionální a nepříčící

se obecným principům právním či mravním).

VIII.

„Promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu

21) slovo „řád“ označuje v pojmosloví právních předpisů v České republice vždy předpis upravující

otázky procesněprávní – srov. , , , ve znění

pozdějších změn a doplnění, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),

ve znění pozdějších předpisů, , , ve znění pozdějších předpisů,

, daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, aj.

22) jak je upravena např. v a násl. , , ve znění pozdějších

předpisů

23) byť důsledky obou institutů jsou pro pachatele obdobné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 12 - 78 Ad 6/2011

je, že podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu24)

se dále vyjmenovanými skutečnostmi lhůta k projednání disciplinárního deliktu staví,

nikoli přerušuje.

[42] V právním řádu České republiky se stavěním běhu lhůty vždy myslí

situace, kdy lhůta, jejíž běh již započal, neběží, ale po odpadnutí překážky běží dál,

přičemž úsek lhůty před překážkou a po jejím odpadnutí se sčítají. Tak se stavění

lhůty odlišuje od přerušení lhůty majícího za následek, že k dřívějšímu běhu lhůty se

nepřihlíží a celá lhůta běží znovu25). Proto je pro stavění běhu doby typické,

že překážkou běhu doby bývá delší časový úsek26), zatímco přerušení běhu doby

způsobuje typicky jednorázová událost27).

[43] Krajský soud se proto při výkladu § 2 odst. 1 disciplinárního řádu zabýval

otázkou, zda – s ohledem na znění § 2 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu – nebylo

úmyslem autora disciplinárního řádu (sjezdu delegátů žalované) stanovit přerušení

(nikoli stavění) lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm.

S ohledem na ust. § 2 odst. 1 písm. b), c), d), e) a f) disciplinárního řádu však dospěl

k závěru, že tomu tak nebylo, neboť úprava obsažená právě v § 2 odst. 1 písm. b),

c), d), e) a f) disciplinárního řádu svědčí o tom, že se jedná právě o stavění běhu

lhůty s účinky shora popsanými28).

[44] Dále je třeba zdůraznit, že pokud uplynutí lhůty v předpisech veřejného

práva má za následek zánik práva (zde zánik práva disciplinární delikt projednat

a o něm rozhodnout), jedná se o prekluzi (zánik práva), nikoli o promlčení (situaci,

kdy právo dále existuje, v případě vznesení námitky však nepožívá ochrany

rozhodujícího orgánu)29). Lhůta uvedená v § 2 odst. 1 disciplinárního řádu je tak

svou povahou prekluzivní28)30)31).

[45] První skutečností, která dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu je den,

kdy stížnost komoře došla. S ohledem na to, že se jedná o stavění lhůty, je

důsledkem této úpravy, že lhůta neběží pouze po dobu tohoto jednoho dne28). Tuto

úpravu stavění předmětné prekluzivní lhůty má soud za legitimní, když se jedná

o skutečnost obdobnou těm, které v jiných právních předpisech26) způsobují dokonce

přerušení lhůty.

24) citovaného v odst. 19 tohoto odůvodnění

25) srov. např. přerušení promlčecí doby trestnosti trestného činu, jak je upravena v § 34 odst. 4

oproti stavění této doby ( ).

26) srov. např. 27) srov. např.

28) ke shodným závěrům dospěl podepsaný soud již v rozsudcích ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca

210/2008-25 a ze dne 18.6.2009 č.j. -25

29) k této otázce se opakovaně vyjadřoval i Nejvyšší správní soud – srov. např. jeho rozsudky

ze dne 12.9.2007 č.j. -78, ze dne 30.5.2013 č.j. -74 aj.2)

30) ke shodným závěrům dospěl podepsaný soud i v rozsudku ze dne 25.2.2010 č.j.

49

31) ke shodným závěrům dospěl podepsaný soud i v rozsudku ze dne 22.10.2013 č.j. - 53

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 13 - 78 Ad 6/2011

terá běh prekluzivní lhůty podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu staví, je trvání předběžného šetření.

[47] Předběžné šetření následuje po podání jakékoli stížnosti, jedná se

o řízení po dobu od doručení stížnosti žalované do rozhodnutí o ukončení

předběžného šetření (k tomu viz níže)28).

[48] Krajský soud však – na rozdíl od svých dřívějších závěrů obsažených

v rozsudcích ze dne 2.4.2009 č.j. -25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca

220/2008-25 – zdůrazňuje, že předběžné šetření je řízením, které je vedeno vůči

osobě podezřelé ze spáchání disciplinárního deliktu orgánem, na který byl ust. § 2

odst. 2 písm. e) a f) zákona o komorách delegován výkon veřejné moci. Jakkoli je

tedy sice nutnou podmínkou vedení předběžného šetření stížnost, nejedná se

o návrh toho, k jehož potrestání řízení upravené disciplinárním řádem směřuje.

Stížnost je proto svou povahou toliko „podnětem“ k zahájení disciplinárního řízení

(které případně následuje právě až po předběžném šetření), jak podnět definuje

ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „“). O této povaze stížnosti svědčí i to, že stížnost může být podle

odst. 5 písm. b) disciplinárního řádu vyřízena samotným disciplinárním žalobcem

tak, že disciplinární řízení nebude zahájeno, což je postup obdobný neshledání

důvodů k zahájení řízení z moci úřední ( ).

[49] se přitom na rozhodování žalované podpůrně vztahuje, a to

s ohledem na , a 32)33).

[50] Při ucelenosti a kompaktnosti právního řádu je v této souvislosti třeba

připomenout i trestní stíhání, které je zahájeno až okamžikem, kdy je rozhodnutí

o zahájení trestního stíhání doručeno obviněnému [§ 160 odst. 1, 2 zák. č. 141/1961

Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů].

[51] Krajský soud proto dospívá k závěru, že předběžné šetření

podle disciplinárního řádu – jakkoli je automatickou reakcí orgánů žalované

na doručenou stížnost – je ve smyslu řízením z moci úřední.

[52] K řádnému řízení podle disciplinárního řádu je proto třeba tomu, vůči

němuž má být případné disciplinární řízení vedeno, takové řízení oznámit.

32) Podle se správním orgánem rozumí mimo jiné právnická osoba,

pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.

Podle se správním řízením rozumí postup správního orgánu, jehož účelem je

vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti

jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo

povinnosti má anebo nemá.

Podle tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje

ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém

rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona.

33) k obdobným závěrům dospěl podepsaný soud již v rozsudcích ze dne 1.11.2007 č.j.

2006-35 a ze dne 7.2.2008 č.j. -329).

[OBRÁZEK]- 14 - 78 Ad 6/2011

počátek stavění běhu promlčecí lhůty dle § 2

odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu je proto den, kdy se ten, vůči němuž má být

případné disciplinární řízení vedeno, o vedení předběžného šetření dozvěděl.

[54] Předběžné šetření je pak podle nadpisu § 7 disciplinárního řádu

ukončeno „rozhodnutím“ revizní komise okresního sdružení žalované o ukončení

předběžného šetření.

[55] Krajský soud ovšem nevylučuje, že vůči konkrétnímu lékaři může být

předběžné šetření ukončeno i dříve, a to v jakékoli okamžiku, kdy je takovému lékaři

sděleno, že byť je předběžné šetření jako takové dále vedeno, úkony v něm dále

prováděné již vůči tomuto konkrétnímu lékaři nesměřují30).

[56] I při výkladu pojmu „rozhodnutí“ ve smyslu § 7 disciplinárního řádu je

krajský soud nucen odchýlit se od svých dřívějších závěrů obsažených v rozsudcích

ze dne 2.4.2009 č.j. -25 a ze dne 18.6.2009 č.j. -25.

[57] Ust. § 7 disciplinárního řádu totiž rozlišuje mezi „rozhodnutím“ revizní

komise okresního sdružení žalované a návrhem na zahájení disciplinárního řízení.

Revizní komise totiž podle prvé věty § 7 odst. 4 disciplinárního řádu „rozhodne“

o jakémkoli z možných postupů ve věci, rozhodnutím ve smyslu formalizovaného

aktu je však podle § 7 odst. 5 disciplinárního řádu jen rozhodnutí o nezahajování

disciplinárního řízení, rozhodnutí o přerušení řízení či rozhodnutí o zastavení řízení.

[58] Naopak pro případ závěru revizní komise okresního sdružení žalované

o potřebě podat návrh na zahájení disciplinárního řízení vyplývá z ust. § 7 odst. 4

písm. a) disciplinárního řádu, že takový návrh bude podán až následně po přijetí

„rozhodnutí“ revizní komise okresního sdružení žalované (rozhodnutí samotné

návrhem není).

[59] Disciplinární řízení je pak z logiky věci a konstrukce § 8 disciplinárního

řádu zahájeno až doručením návrhu na zahájení disciplinárního řízení čestné radě

okresního sdružení žalované (nebo podle § 13 disciplinárního řádu čestné radě

žalované)28).

[60] Proto krajský soud uzavírá, že rozhodnutí revizní komise okresního

sdružení žalované o potřebě podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení není

samo o sobě rozhodnutím ve smyslu formalizovaného úkonu správního orgánu,

jímž se zakládají, mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby,

příp. se rozhoduje o procesních otázkách ( ), ale pouze

neformálním závěrem projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované.

[61] Současně se však jedná o jediný úkon, který v případě závěru revizní

komise okresního sdružení žalované o potřebě podat návrh na zahájení

disciplinárního řízení nazývá ust. § 7 disciplinárního řádu „rozhodnutím“. Jestliže je

tedy podle nadpisu § 7 disciplinárního řádu předběžné šetření ukončeno

„rozhodnutím“, pak se v terminologii tohoto ustanovení musí jednat právě o tento

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 15 - 78 Ad 6/2011

zní komisi okresního sdružení žalované. Přijetím

takového závěru je tedy předběžné řízení skončeno.

[62) Dalším úsekem stavějícím běh prekluzivní lhůty k projednání

disciplinárního deliktu je pak disciplinární řízení samotné. Jak již bylo uvedeno výše

(v odst. 59 tohoto odůvodnění), disciplinární řízení je zahájeno dnem doručení

návrhu na zahájení disciplinárního řízení čestné radě okresního sdružení žalované

(nebo podle § 13 disciplinárního řádu čestné radě žalované).

IX. Návrh

[63] Disciplinární řád nestanoví žádné náležitosti návrhu na zahájení

disciplinárního řízení.

[64] Při posouzení otázky minimálních požadavků na náležitosti návrhu

na zahájení disciplinárního řízení vycházel krajský soud z dlouhodobé judikatury

správních soudů o správním trestání vystavěné na premise, že disciplinární orgán

může uznat disciplinárně stíhaného vinným jen takovým skutkem, pro který byl

podán návrh na zahájení disciplinárního řízení34), kdy totožnost skutku, pro který se

řízení vede, musí být zachována ve všech fázích řízení35).

[65] Krajský soud proto uzavírá, že i při nejmírnějších požadavcích

na náležitosti návrhu na zahájení disciplinárního řízení musí být v návrhu alespoň

v hrubých rysech vylíčen skutek – jednání, v němž je spatřován disciplinární delikt –

tak, aby tento skutek nebylo možno zaměnit s jiným.

[66] Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že právě vylíčení skutku je

též esenciální náležitosti obžaloby36) v trestním řízení, kárných žalob ve věcech

kárných provinění advokátů37), notářů38), soudců, státních zástupců a soudních

exekutorů39), atd. Jedná se tedy o základní požadavek na návrh na jakékoli

potrestání, ať už soudní, kárné, disciplinární či jiné.

[67] Účinky ve vztahu k běhu doby pro projednání provinění pak může mít jen

takový návrh, který obsahuje aspoň tuto esenciální náležitost, jinak se totiž jedná

o návrh zmatečný40). V případě následného odstranění této vady návrhu má pak vliv

na běh uvedené lhůty až podání návrhu řádného (odstranění vad návrhu).

34) srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.1997 č.j. -57, in Soudní

judikatura, ročník 2001, sešit 4, str. 343, poř. č. 840/2001

35) srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.12.2000 č.j. -26, in Soudní

judikatura, ročník 2001, sešit 5, str. 415, poř. č. 859/2001

36) § 177 písm. c) trestního řádu

37) § 35e odst. 2 zákona o advokacii 38) § 49 odst. 6 notářského řádu

39) , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,

ve znění pozdějších předpisů

40) v případě trestního řízení byl tento závěr zaujat např. v rozsudku Nejvyššího soudu

ze dne 13.5.2009 sp. zn. , Sb. NS č. 44/2010, www.nsoud.cz

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 16 - 78 Ad 6/2011

X.

Povaha písemnosti

revizní komise okresního sdružení žalované

ze dne 20.9.2004

[68] Písemnost revizní komise okresního sdružení žalované ze dne

20.9.2004 , jak je popsána v odst. 6 písm. c) tohoto odůvodnění je jednoznačně

deklarací vůle revizní komise okresního sdružení žalované, že je třeba podat návrh

na zahájení disciplinárního řízení. Jedná se tak o deklaraci neformálního závěru

projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované, kdy přijetím tohoto závěru

bylo ukončeno předběžné šetření (srov. odst. 60 – 61 tohoto odůvodnění).

[69] Při absenci jakékoli jinéy pak byla čestnou radou žalované tato

písemnost posouzena podle svého obsahu i jako návrh na zahájení disciplinárního

řízení, což bylo zřejmě dovozeno ze slov obsažených v odůvodnění této písemnosti

„podáváme návrh na zahájení disciplinárního řízení“. Takovému neformálnímu

posouzení se krajský soud nebrání. Má za to, že by bylo jen formalismem vykládat

tato slova jen jako konstatování skutečnosti, že návrh je podáván současně, zejména

za popsané situace, kdy jinéy, kterou by bylo možno za návrh požadovat, tu

v této době není.

[70] Tento návrh však – s ohledem na závěry učiněné v odst. 66 – 67 tohoto

odůvodnění však nebyl způsobilý přivodit stavění lhůty k projednání disciplinárního

deliktu a rozhodnutí o něm ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) disciplinárního řádu, když

vymezení skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, ze slov „Obsahem stížnosti je

neetické chování (žalobkyně)“ a „Dále se (žalobkyně) dopustila velmi závažných

skutků – porušení morálního a etického kodexu, falšování dokumentace a razítek

a psaním nepravdivých zpráv“, kterým chybí jakákoli bližší věcná, časová i místní

konkretizace, nelze vyvodit ani při nejmírnějších požadavcích.

XI.

Povaha písemnosti

čestné rady žalované

ze dne 9.9.2006

[71] Čestná rada žalované dne 9.9.2006 rozhodla o zrušení „rozhodnutí“

žalované ze dne 20.9.2004. Vycházela přitom zjevně z dikce § 14 odst. 1 písm. a)

věty prvé disciplinárního řádu41).

[72] Krajský soud vycházel ze své dosavadní judikatury, ve které dospěl

k závěru, že rozhodování čestné rady žalované podle § 14 disciplinárního řádu má

charakter přezkumného řízení, jak jej upravuje a násl. 33).

Pro přezkumné řízení je však typické, že v něm mohou být rušena jen rozhodnutí,

která jsou formalizovaným úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší

41) citovaného v odst. 31 tohoto odůvodnění

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 17 - 78 Ad 6/2011

osti určité osoby, příp. se rozhoduje o procesních otázkách (srov. , ).

[73] Takovým aktem však „rozhodnutí“ revizní rady okresního sdružení

žalované není, jak již bylo rozvedeno výše. Krajský soud proto uzavírá, že tu nebylo

žádného rozhodnutí – formalizovaného úkonu správního orgánu, jímž se zakládají,

mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby, příp. se rozhoduje

o procesních otázkách – který by bylo možno postupem podle § 14 odst. 1 písm. a)

disciplinárního řádu rušit.

[74] Krajský soud vycházel dále z obsahu úkonu čestné rady žalované

ze dne 9.9.2006 („rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 pokládá Čestná rada žalované

obsahově za návrh na zahájení disciplinárního řízení, který však má vady, které je

nutno odstranit). Dospěl k závěru, že se jedná o jedinou možnou reakci na vadný

návrh, t.j. výzvu k odstranění jeho vad (v právu České republiky běžný procesní

postup, nemá-li podání vadného návrhu jiné procesní důsledky). Jako na takovou

výzvu též bylo na písemnost ze dne 9.9.2006 reagováno, kdy podáním

ze dne 15.11.2006 doručeným čestné radě žalované dne 20.11.2006 byly vady

návrhu odstraněny.

XII.

Neaplikovatelnost ust. § 14 odst. 2 disciplinárního řádu

na posuzovanou věc

[75] S ohledem na skutečnost, že tu nebylo žádné čestnou radou žalované

rušené rozhodnutí (viz výše), nelze na nyní posuzovanou věc aplikovat ust. § 14

odst. 2 disciplinárního řádu42).

XIII.

Běh lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm

v posuzované věci

[76] S ohledem na shora učiněné závěry jsou pro běh lhůty dle § 2 odst. 1

disciplinárního řádu rozhodné tyto okamžiky:

c) dne 20. 9.2004 bylo přijato „Rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení“

žalované; a

j) dne 20.11.2006 návrh (první řádný návrh na zahájení disciplinárního řízení)

ze dne 15.11.2006 doručen Čestné radě žalované.

[77] Jak již bylo shora dovozeno, první ze shora uvedených skutečností

způsobila ukončení předběžného šetření [t.j. překážku běhu „promlčecí“ doby dle § 2

odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu] a až druhá z nich má za následek stavění

42) citovaného v odst. 20 tohoto odůvodnění

[OBRÁZEK]- 18 - 78 Ad 6/2011

jení disciplinárního řízení [§ 2 odst. 1 písm. c)

disciplinárního řádu]. Jiná z překážek běhu této doby podle § 2 odst. 1

disciplinárního řádu tu dle obsahu spisu v časovém úseku od 20.9.2004

do 20.11.2006 nebyla.

[78] Aniž by tak bylo třeba zabývat se během této doby v jiných časových

okamžicích a úsecích, lze konstatovat, že počínaje dnem 21.9.2004 lhůta stanovená

§ 2 odst. 1 disciplinárního řádu běžela, tato lhůta je jednoletá a do 20.11.2006

bezpečně proběhla, aniž by bylo řádně zahájeno disciplinární řízení.

XIV. Závěr

[79] Krajský soud uzavírá, že námitka žalobkyně o tom, že lhůta k projednání

předmětného skutku stanovená v § 2 odst. 1 disciplinárního řádu proběhla, proto

již dále nemohl být tento skutek čestnou radou žalované (ani jiným orgánem

žalované) v době vydání napadeného rozhodnutí projednáván, je důvodná.

[80] Proto krajský soud napadené rozhodnutí podle zrušil

a – nemaje podle jiné volby – věc podle vrátil žalované

k dalšímu řízení. V něm bude na příslušných orgánech žalované, aby řádně

procesně reagovaly na zánik práva předmětný skutek projednat a o něm rozhodnout.

[81] Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku jsou orgány žalované

vázány ( ).

XV.

Náhrada nákladů řízení mezi účastníky

[82] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst.

1 , když žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalované

právo na náhradu nákladů řízení. Ty podle obsahu spisu tvoří zaplacené poštovné

za podání zásilek obsahující žalobkynina podání soudu v celkové výši 163,- Kč.

Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku,

a to dle ve spojení s , občanského

soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „“) k rukám

advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

XVI.

Odměna ustanoveného advokáta

[83] Usnesením ze dne 24.10.2013 č.j. -30 byl žalobkyni

ustanoven zástupce z řad advokátů. Ten podle obsahu spisu poskytl žalobkyni

v řízení jediný úkon právní služby (přípravu a převzetí věci), za což mu náleží

odměna ve výši 3.100,- Kč [, vyhl. č. , ve znění

pozdějších předpisů] a náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže

vyhlášky), celkem 3.400,- Kč. Proto soud dle rozhodl o přiznání

[OBRÁZEK]- 19 - 78 Ad 6/2011

. Tato částka mu bude vyplacena po právní moci

tohoto rozsudku z účtu podepsaného soudu. Tímto soud vyzývá ustanoveného

zástupce ke sdělení bankovních dispozic potřebných k této platbě.

[84] S ohledem na úspěch žalobkyně, kterou ustanovený advokát v řízení

zastupoval, ve věci, vznikla žalované podle užitého dle

povinnost nahradit odměnu ustanoveného advokáta a náhradu jeho hodových

výdajů státu, kdy o této její povinnosti rozhodl soud výrokem IV. tohoto usnesení.

XVII. Poplatková povinnost

[85] Žalobkyně byla usnesením ze dne 17.9.2013 č.j. -15

osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu a dále byla ve věci úspěšná.

Proto soud rozhodl podle , o soudních poplatcích,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), o povinnosti

žalované zaplatit soudní poplatek z žaloby v této věci, který dle pol. 18 bodu 2.

písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních

poplatcích, činí 3.000,- Kč.

XVIII.

Lhůty k plnění

[86] Vzhledem k odlišné úpravě a , týkající se nabytí právní moci

rozhodnutí (srov. , , ), uložil soud žalované

povinnost zaplatit částky uvedené ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku ve lhůtě 30

dnů od právní moci rozsudku.

[87] Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek byla stanovena dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě

dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní

rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 28. listopadu 2013

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu