Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 143/2017 - 56

- 57

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: L. V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2017, č. j. JMK 20510/2017, o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Brně vznesené žalobkyní,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Ph.D., Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D., a Mgr. Petr Šebek n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou ze dne 6. 3. 2017 napadla žalobkyně v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Kuřimi ze dne 25. 2. 2015 o odmítnutí žádosti nahlédnout do podkladů pro zpracování spisové dokumentace vedené o V. a M. V. Po poučení o složení senátu Krajského soudu v Brně, jemuž byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí, pak žalobkyně uplatnila námitku podjatosti vůči jeho členům – předsedovi senátu JUDr. Davidu Rausovi a soudcům Mgr. Petru Šebkovi a Mgr. Kateřině Kopečkové.

[2] Podle jejího názoru jsou všichni jmenovaní soudci vyloučeni pro poměr k účastníkům nebo zástupcům, a to pro jejich poměr k žalovanému, neboť ten podle , o sociálně-právní ochraně dětí, může mít přístup k osobním a citlivým údajům soudců (ohledně jejich dětí a nejen jich) a tyto údaje o nich shromažďovat. Z těchto důvodů by měly být vyloučeny i jiné osoby Krajského soudu v Brně, které se podílí na výkonu pravomoci soudu a které mají trvalé bydliště v obvodu pravomoci žalovaného, včetně předsedy Krajského soudu v Brně. Podjatost soudců senátu 62 A spatřuje stěžovatelka též v tom, že jmenovaní soudci rozhodovali i v jiných řízeních, která žalobě vedené pod sp. zn. předcházela.

[3] K této námitce shora jmenováni soudci shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné důvody, pro které by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti.

[4] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d (dále jen „ “) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.

[5] Odrazem uvedeného principu je ustanovení , které uvádí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( y). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. – 16; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

[6] Podle může „účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“

[7] Jak plyne z citovaného ustanovení , námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit, musí být odůvodněna a účastník řízení v ní musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Po posouzení věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Žalobkyně ve svém podání jen v obecné rovině poukázala na zákonné kompetence orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jenž může v případě nutnosti přijmout opatření k ochraně dětí a tuto kompetenci může teoreticky uplatnit i vůči soudcům jako rodičům. Žádné konkrétní skutečnosti, že by se tak v daném případě dělo nebo alespoň indicie, že by se tak stát mohlo, neuvedla. Stejně tak není jasné, jaký vztah soudce k žalovanému, případně k účastníkům řízení a jejich zástupcům by měla taková skutečnost v projednávané věci zakládat.

[8] Na tomto místě Nejvyšší správní soud opakuje, že vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci je možné jen zcela výjimečně a ze závažných důvodů, neboť tímto opatřením dochází k zásahu do ústavního práva na zákonného soudce zakotveného v y. Musí se tedy jednat o skutečnosti svědčící o tak zjevném zájmu soudce na konkrétním výsledku řízení nebo o jeho tak těsném vztahu k účastníkům řízení či jejich zástupcům, že to vzbuzuje důvodné pochybnosti o jeho schopnosti rozhodnout ve věci nezávisle a objektivně. Pouhé hypotézy nepodložené žádnými konkrétními skutečnostmi k důvodným pochybnostem o nepodjatosti soudce vést nemohou. Není přitom úkolem soudu, aby po takovýchto skutečnostech sám pátral, případně je z pouhého podnětu účastníka řízení z moci úřední vyhledával.

[9] Spatřuje-li stěžovatelka další důvod podjatosti soudců senátu 62 A v tom, že se podíleli na rozhodování v jejích jiných věcech, Nejvyšší správní soud uvádí, že taková skutečnost podjatost soudců způsobit nemůže, neboť již ze samotného jednoznačně plyne, že soudce nemůže být vyloučen z rozhodování věci pouze proto, že rozhodoval v jiné věci téhož žalobce (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. - 40, nebo ze dne 13. 4. 2016, č. j. - 38).

[10] Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že se nemohl zabývat námitkou podjatosti směřující proti dalším soudním osobám působícím na Krajském soudě v Brně, nebo proti jeho předsedovi, jelikož se tyto osoby nepodílí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. . Institut podjatosti slouží totiž „k naplnění jednoho ze základních funkčních principů soudnictví v moderním demokratickém právním státě, vyžadujícím, aby spory účastníků rozhodovali jenom takoví soudci, kteří nemají na věci jakýkoliv zájem a u nichž je proto předpoklad, že spor budou rozhodovat zcela nestranně. Soudnictví je ovšem vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních pří, tj. nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení; proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat toliko ke konkrétní rozhodované věci“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2008, č. j. - 34). Podatel proto může namítat podjatost pouze u těch soudců, kteří mají v jeho věci rozhodovat. Pokud namítá podjatost soudců jiných, jde o nepřípustný návrh ve smyslu ustanovení a je třeba jej odmítnout.

[11] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Ph.D., Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D., a Mgr. Petr Šebek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené tohoto soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. května 2017

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu