Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2269/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků JUDr. Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Valentové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. -56, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d) y a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena její práva podle , a d.

2. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že soudci Krajského soudu v Brně D. Raus, K. Kopečková a P. Šebek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Stěžovatelka nicméně v ústavní stížnosti nevyložila, v jakém postupu Nejvyššího správního soudu spatřuje porušení citovaných základních práv. Pouze uvedla, že to vyplývá z dosavadního řízení a že svoje podání případně dále doplní.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě správní soudy, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity totiž takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. V nyní projednávaném případě je zřejmé, že vydáním napadeného rozhodnutí ve věci podjatosti soudní řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle . Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatelka i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovatelce otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.

6. V dané procesní situaci však ze shora uvedených důvodů nelze napadené usnesení o nevyloučení soudců z projednávání věci považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky; ta má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 1. 2015, usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 11. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 11. 2013 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz). Obdobné rozhodnutí přímo ve věci stěžovatelky ostatně nedávno vydal i Ústavní soud (usnesení ze dne 5. 9. 2017

sp. zn.

).

7. Za dané procesní situace proto Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad jejího podání (zejména absence právního zastoupení), jelikož ani případné odstranění těchto vad by nemohlo ovlivnit jeho rozhodnutí.

8. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj