Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1475/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Libora Hlavsy, advokáta, sídlem Klatovská třída 73/7a, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. května 2021 č. j. -118, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících zejména z a d (dále jen " "). Stěžovatel se dále domáhá, aby Ústavní soud rozhodl, že "Nejvyššímu správnímu soudu se zakazuje, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces stěžovatele tím, že bude jeho právní věc projednávat ve spojení s ostatními právními věcmi v řízení sp. zn. " a "Nejvyššímu správnímu soudu se zakazuje, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces stěžovatele tím, že bude jeho námitka podjatosti projednávána vyloučeným senátem Nejvyššího správního soudu, který nerespektuje ústavně zaručená práva stěžovatele na řádné a zákonné odůvodnění rozhodnutí (respektující judikaturu ústavního soudu), vztahující se k jeho podané námitce podjatosti senátu ve věci sp. zn. ."

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Nejvyšší správní soud napadeným usnesením rozhodl o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem tak, že soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Filip Dienstbier, JUDr. Tomáš Langášek a Mgr. Veronika Baroňová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), načež dospěl k závěru, že tomu tak není a že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.

5. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že řízení ve věci stěžovatele nebylo tímto rozhodnutím pravomocně skončeno. Je proto stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody ( y). V posuzované věci je napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu za situace, kdy doposud nebylo ve stěžovatelově věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončí, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu podle y není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatel má nadále k dispozici prostředky zakotvené procesními předpisy v rámci řízení o vlastním předmětu sporu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se stěžovateli otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V současné procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, který má k dispozici prostředky, jak své právo účinně hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný.

6. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že v některých věcech týkajících se rozhodnutí o podjatosti byly v minulosti ústavní stížnosti podrobeny meritornímu či kvazimeritornímu přezkumu; v případech rozhodování proti procesním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu se však názor Ústavního soudu ustálil na posuzování těchto stížností jako nepřípustných (viz např. usnesení ze dne 24. 3. 2020

sp. zn.

, ze dne 13. 12. 2017

sp. zn.

, ze dne 20. 9. 2017

sp. zn.

, ze dne 19. 9. 2017

sp. zn.

, ze dne 13. 9. 2017

sp. zn.

, ze dne 5. 9. 2017

sp. zn.

, ze dne 6. 6. 2017

sp. zn.

, ze dne 13. 4. 2017

sp. zn.

, ze dne 3. 4. 2017

sp. zn.

, ze dne 8. 3. 2017

sp. zn.

či ze dne 19. 10. 2016

sp. zn.

).

7. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2021

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj