Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2270/17

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Lenky Valentové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. května 2017 č. j. -52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 21. 7. 2017, doplněným dalšími podáními ze dne 28. 7. 2017 a ze dne 8. 9. 2017 stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , , a d napadla shora označené rozhodnutí, jímž Nejvyšší správní soud v řízení o přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 6. 2. 2017 č. j. JMK 20510/2017, sp. zn. S-JMK 35842/2015/OSV-HA, k námitce stěžovatelky o podjatosti soudců druhého senátu Nejvyššího správního soudu rozhodl, že předsedkyně senátu JUDr. Miluše Došková a soudci JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Stěžovatelka vůči napadenému rozhodnutí blíže neargumentovala, nicméně uvedla, že svoji argumentaci následně doplní, což do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti neučinila.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle ustanovení soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena.

Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž bylo v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce. Ústavní soud vychází z toho, že řízení ve věci samé doposud neskončilo a že případně i vadné posouzení námitky podjatosti může být v průběhu řízení ještě napraveno. Bude-li mít stěžovatelka za to, že rozhodnutí, jímž se řízení ve věci samé končí, bylo vydáno soudcem podjatým, nic jí nebrání, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které předvídá a jež jí jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, může se domáhat zásahu Ústavního soudu.

V dané procesní situaci nelze napadené usnesení Nejvyššího správního soudu považovat za konečné rozhodnutí ve věci, neboť řízení, v jehož rámci bylo vydáno, bylo stále v běhu. Podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje.

Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka nebyla v řízení před Ústavním soudem právně zastoupena (její žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby Česká advokátní komora nevyhověla), nicméně na odstranění této vady netrval, neboť na jeho závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti by ani bezvadná ústavní stížnost ničeho nezměnila.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

O námitce podjatosti soudců Tomáše Lichovníka a Radovana Suchánka nebylo třeba rozhodnout, neboť se rozhodování v posuzované věci neúčastnili.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2017

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka