Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1390/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Valentové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. března 2017 č. j. -95, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. května 2017, stěžovatelka navrhla zrušení usnesení uvedeného v záhlaví z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle a 3, a d a , 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti namítla podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. března 2017 č. j. -95 rozhodl, že soudci šestého senátu nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci stěžovatelky.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že Nejvyšší správní soud o její námitce podjatosti rozhodl před tím, než jí byl jako nemajetné určen advokát. Měla za to, že se řádně nevypořádal s její námitkou podjatosti, zejména s tím, že stěžovatelka je ve sporu s institucí Nejvyššího správního soudu, pro niž soudci vykonávají svoji činnost. Soudci Nejvyššího správního soudu mohou být také podjatí ve vztahu k žalovanému správnímu orgánu, který funguje jako orgán sociálně-právní ochrany dětí i pro děti soudců. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatelka brojila proti způsobu ustanovování advokátů Českou advokátní komorou pro řízení o ústavní stížnosti a proti postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který shromažďuje osobní údaje o nezletilých dětech a dalších subjektech bez jejich vědomí. Požádala o spojení svých obdobných věcí vedených před Ústavním soudem, vznesla námitku podjatosti soudce Jana Musila a navrhla zrušení , o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen " "), a , o Ústavním soudu (dále jen " ").

II.

Přípustnost ústavní stížnosti

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y a .

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

6. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. března 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 22. července 2008

sp. zn.

, usnesení ze dne 7. listopadu 2012

sp. zn.

či usnesení ze dne 28. srpna 2013

sp. zn.

].

7. V předložené věci stěžovatelka napadla ústavní stížností rozhodnutí o námitce podjatosti, tedy nikoli rozhodnutí konečné ve věci samé. Případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou soudy napravit v průběhu řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé neskončilo a stěžovatelce jsou i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak vyplývá i z jeho již ustálené rozhodovací praxe k rozhodnutím o podjatosti soudců (viz např. usnesení ze dne 19. března 2015

sp. zn.

, ze dne 16. března 2016

sp. zn.

, ze dne 28. července 2016

sp. zn.

, ze dne 15. června 2016

sp. zn.

či ze dne 8. března 2017

sp. zn.

).

8. Stěžovatelka tedy před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle , proto je její ústavní stížnost nepřípustná. Nic jí však nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co je řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení. Tohoto postupu stěžovatelka ostatně i využila (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. srpna 2017

sp. zn.

).

9. Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky . Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek v předložené věci neshledal.

10. Ústavní soud nepřehlédl, že dne 11. prosince 2017 mu bylo doručeno oznámení o ukončení právního zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem. Ústavní stížnost i její doplnění však byly dříve podány Ústavnímu soudu za řádného zastoupení stěžovatelky a již z těchto podání nepřípustnost ústavní stížnosti jednoznačně vyplývala. Proto Ústavní soud netrval na odstranění nově vzniklého nedostatku zastoupení, neboť by zastoupení advokátem v dalším řízení nemohlo nic změnit na jeho závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti.

11. O námitce podjatosti soudce Jana Musila Ústavní soud z důvodu hospodárnosti samostatně nerozhodoval, neboť tento soudce se rozhodování v posuzované věci neúčastnil. Taktéž nerozhodoval o spojení věcí stěžovatelky, neboť její žádost byla podána v době, kdy většina z věcí navrhovaných ke spojení byla již samostatně rozhodnuta.

12. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle . Akcesorický návrh na zrušení zákona o sociálně-právní ochraně dětí a podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2017

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj