Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 693/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Liberci, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Ostravě, Poštovní 2, směřující proti usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 3. prosince 2015, č. j. -130, a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 17. prosince 2015, č. j. -143, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svým podáním brojí proti rozhodnutím, jež jej měla zkrátit v ústavně zaručených právech ( a d), neboť soud prvního stupně nevyloučil samosoudce z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci navrhovatele a stížnostní soud zamítl opravný prostředek.

Navrhovatel uvádí, že soudce se měl nelichotivě vyjadřovat k jeho osobě a měl jej označit za narušenou a nebezpečnou osobu, což mělo plynout z toho, že navrhovatel je zvláště nebezpečný recidivista. Stížnostní soud pak konstatoval, že sice nesdílí kritický pohled soudce okresního soudu, nicméně ten je konstantní i v ostatních trestních řízeních, a proto nenarušuje zásadu rovnosti.

Podle odstavce 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") představuje ústavní stížnost, podle odstavce 1 písmene d)y, zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice - viz například nález

sp. zn.

(publ. in: N 111/19 SbNU 79, též http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních.

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří proto zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V projednávaném řízení je patrné, že předmětné řízení doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení obecných soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci. Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou soudy napravit v průběhu řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu.

Podle ustanovení odstavce 1 písmene e) soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj