Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 57/2017 - 95

- 96

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) L. V. a b) V. V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní a) ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek, JUDr. Petr Průcha a Mgr. Jana Brothánková n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í:

[1] Žalobkyně a) [dále jen „stěžovatelka“] podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2016, č. j. – 96. V průběhu řízení o podané kasační stížnosti, které je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , stěžovatelka namítla podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu. Z obsahu podání plyne, že důvod podjatosti charakterizuje jako objektivně systémový, neboť vede spory s žalovaným jakožto s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, do jehož působnosti spadají nepochybně i soudci Nejvyššího správního soudu (zejména mají-li nezletilé děti). O soudcích a jejich rodinách tak může žalovaný shromažďovat citlivé informace. Dalším důvodem je skutečnost, že stěžovatelka vede jiné (obdobné, ale nespecifikované) spory i s Nejvyšším správním soudem, resp. s jeho předsedou.

[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu. Uvedli, že se necítí být podjatí, nemají ke stěžovatelce ani k věci žádný vztah, stěžovatelku ani ostatní účastníky řízení osobně neznají. Dále uvedli, že žalovaný jako orgán sociálně-právní ochrany dětí s nimi žádné řízení nevede a není jim ani známo, že by o nich shromažďoval údaje na úseku sociálně-právní ochrany dětí.

[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

[4] Jakkoli stěžovatelka svou námitkou míří proti soudcům Nejvyššího správního soudu obecně, je třeba ji primárně vztáhnout k zákonným soudcům v dané věci, tj. vůči soudcům šestého senátu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že účastník řízení může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. – 79).

[5] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální součásti práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. ).

[6] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[8] Důvod vyloučení uvedený stěžovatelkou se týká všech soudců Nejvyššího správního soudu, což by mohlo znamenat, že o věci nemůže rozhodovat nikdo. Takový závěr však nelze přijmout, neboť vyloučení všech namítaných soudců u rozhodování o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2016, č. j. – 96, by ve výsledku paralyzovalo celý justiční systém. Nebyl by zde totiž nikdo, kdo by o kasační stížnosti mohl rozhodnout, což mimo jiné i Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře označil za nepřípustné (srov. Debled proti Belgii, rozsudek ze dne 22. 9. 1994, č. 13839/88, § 37, nebo Harabín proti Slovensku, rozsudek ze dne 20. 11. 2012, č. 58688/11, § 139). Obdobný závěr ostatně přijal Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. – 56, kde konstatoval, že „[p]ři rozhodování o vyloučení soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat - proto na vyšších stupních soudní soustavy, kde jsou možnosti substituce vyloučeného soudce omezenější, je namístě zaujmout k vylučování soudců přístup restriktivnější než na nižších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu.“ Z citovaného usnesení je nutno vyvodit, že každý soudce si při rozhodování musí počínat jako profesionál a měl by tedy být schopen oddělit záležitosti své příslušnosti ke konkrétnímu soudu, včetně vztahů s kolegy, od své rozhodovací činnosti.

[9] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců tak s ohledem na výše uvedené může vyvolat pouze konkrétní tvrzení stěžovatelky týkající se vztahu soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Obecnou námitku, že soudci šestého senátu mohou být jako rodiče nezletilých dětí objektem zájmu žalovaného jakožto orgánu sociálně-právní ochrany dětí a že cítí sounáležitost k Nejvyššímu správnímu soudu, se kterým stěžovatelka vede jiné nespecifikované spory, a jsou proto vyloučeni z rozhodování o kasační stížnosti, nepovažuje Nejvyšší správní soud bez uvedení dalších konkrétních tvrzení za dostatečně důvodnou k vyvolání pochybností o podjatosti soudců. Soudci šestého senátu sami uvedli, že se ve věci necítí být podjati a ani jim není znám důvod zakládající jejich případnou podjatost. V této souvislosti lze poukázat i na usnesení ze dne 28. 5. 2014, č. j. - 29, kde Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že důvodem pro vyloučení soudců správního úseku krajského soudu nemůže být bez dalšího skutečnost, že žalobce vede souběžně u jiného soudu jiný spor, v němž je žalován krajský soud, jehož soudci by měli být podjatí, a to ani tehdy, pokud se obě řízení týkají obdobné právní problematiky.

[10] Konkrétní důvod zavdávající pochybnostem o nestrannosti rozhodujících soudců nezakládá ani fakt, že v jiném řízení za žalovaný Nejvyšší správní soud vystupuje jeho předseda JUDr. Josef Baxa. Tento soudce není soudcem senátu projednávajícího kasační stížnost a nemůže se tak projednávání a rozhodování dané věci vůbec účastnit, a to ani v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze soudců šestého senátu. Ani z funkce předsedy Nejvyššího správního soudu mu žádný vliv na rozhodování ve věci šestým senátem nepřísluší. Z titulu této funkce mu přísluší pouze role organizační a reprezentační, v žádném případě však možnost jakkoliv zasahovat do rozhodovací činnosti jiných soudců (srov. usnesení ze dne 10. 10. 2003, č. j. - 37).

[11] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. Tomáš Langášek, JUDr. Petr Průcha a Mgr. Jana Brothánková byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu