Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 163/2014 - 29

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 30

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, o námitce podjatosti všech soudců správního úseku Městského soudu v Praze, vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Naděžda Treschlová, JUDr. Dana Černá a Mgr. Jiří Lifka n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ze dne 20. 3. 2014 žalobce navrhl, aby soud Ministerstvu spravedlnosti jako nadřízenému orgánu uložil povinnost vydat bezodkladně rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 2. 9. 2013 proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2013, č. j. Si 60/2013, jako povinného subjektu, jímž byla žalobcova žádost o informace ze dne 25. 8. 2013, podaná podle , o svobodném přístupu k informacím, v tehdy účinném znění, odmítnuta v části, v níž je požadováno poskytnutí osobních údajů obviněných, uvedených v rozsudcích Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , a ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. . Proti postupu žalovaného se žalobce bránil žádostí o opatření proti nečinnosti ze dne 26. 11. 2013.

[2] Podáním ze dne 23. 8. 2013 navrhovatel ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vznesl námitku podjatosti všech soudců správního úseku Městského soudu v Praze. Odůvodnil ji tak, že tento soud vystupuje v souběžném řízení vedeném pod sp. zn. jako žalovaný. Žalobce se v tomto souběžném řízení domáhá vyhovění obdobné žádosti o informace – poskytnutí kopií rozsudků Městského soudu v Praze, přičemž usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 – 25, byla věc přikázána Krajskému soudu v Praze.

[3] Ve vyjádření k námitce podjatosti, předložené městským soudem společně s průvodním podáním ze dne 14. 4. 2014, všichni soudci správního úseku Městského soudu v Praze uvedli, že nemají vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.

[4] Dodatečným podáním ze dne 25. 4. 2014 žalobce pro případ delegace vhodné navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Praze jako nejbližšímu nestrannému soudu.

[5] Nejvyšší správní soud po posouzení námitky podjatosti neshledal důvody pro vyloučení soudců správního úseku Městského soudu v Praze, určených podle rozvrhu práce, z projednávání a rozhodnutí věci.

[6] Podle věta první a třetí „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[7] Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [ d (vyhlášena pod č. , ve znění pozdějších ústavních předpisů)]. Soudce lze proto vyloučit z projednávání a rozhodnutí věci, která mu byla zákonným postupem přidělena, jen výjimečně a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání v nezávislém, nestranném a spravedlivém rozhodování (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. – 16, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná z: ).

[8] Předně je třeba podotknout, že žalobce sice neoznačil konkrétní soudce, jejichž podjatost namítá, nýbrž důvody pro vyloučení vztáhl ke všem soudcům správního úseku Městského soudu v Praze, v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu je nicméně třeba nejprve zkoumat, zda jsou dány důvody pro vyloučení soudců, kteří mají věc v souladu s rozvrhem práce projednat a rozhodnout, v daném případě soudců senátu 6 A Městského soudu v Praze JUDr. Karly Cháberové, JUDr. Naděždy Treschlové, JUDr. Dany Černé a Mgr. Jiřího Lifky. Teprve v případě, že by Nejvyšší správní soud shledal vyloučení těchto soudců, resp. některého či některých z nich, z projednávání a rozhodnutí věci, posuzoval by žalobcem tvrzené důvody podjatosti ve vztahu k dalším soudcům, kteří podle rozvrhu práce členy daného senátu zastupují, a byli by tak povoláni k posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. - 34).

[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného není dán důvod pochybovat o nepodjatosti žádného ze soudců senátu 6 A Městského soudu v Praze, a to se zřetelem k jejich poměru k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.

[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvodem pro vyloučení všech soudců správního úseku krajského soudu (v daném případě Městského soudu v Praze) nemůže být bez dalšího skutečnost, že žalobce vede souběžně u (jiného) soudu jiný spor, v němž je žalován krajský soud, podjatost jehož soudců je namítána, a to ani tehdy, pokud se obě řízení týkají obdobné právní problematiky. V těchto případech proto rovněž není bez dalšího třeba přistoupit k delegaci nutné podle Ke stejnému právnímu názoru zdejší soud dospěl i v jiných řízeních o námitkách podjatosti téhož žalobce (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2014, – 16, nebo usnesení ze dne 3. 4. 2014, č. j. Nao 118/2014 – 26).

[11] Institut podjatosti a vyloučení soudce je totiž třeba zkoumat ve vztahu určité konkrétní věci a pouze ve vztahu k této konkrétní věci, k účastníkům či k jejich zástupcům je podle normy věty první třeba zkoumat poměr soudce, který má věc projednat a rozhodnout. Lze-li mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, je třeba daného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučit; pro vyloučení soudce naopak nemůže být samo o sobě dostačující, že u (jiného) soudu probíhá řízení o jiné žalobě, v němž jako žalovaný vystupuje soud, u něhož daný soudce působí. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit, pokud se obě řízení týkají právně obdobných případů (aplikace téhož zákona).

[12] V případech tohoto druhu nelze bez dalšího konstatovat poměr soudce k projednávané věci, který by zakládal jeho podjatost. Na podporu tohoto závěru lze poukázat rovněž na normu věty druhé , která jako důvod pro vyloučení soudce vylučuje jeho rozhodování v jiných věcech; i pokud by tedy soudce v jiných věcech bylo třeba hodnotit jako podjatého (v daném případě ve věcech, kde by jako žalovaný vystupoval jeho vlastní soud), v řízení o žalobách týkajících se obdobné právní problematiky, avšak s jiným žalovaným, takto podjatost bez dalšího dovozovat nelze. Pro úplnost lze ještě dodat, že automatické vyloučení všech soudců správního úseku určitého soudu by při kumulaci řízení obdobného druhu u různých krajských soudů – což je i případ žalobce – mohlo vést k situaci, kdy by byly z povahy věci vyloučeni soudci správních úseků většiny či dokonce všech krajských soudů.

[13] V návaznosti na argumentaci žalobce je třeba dodat, že na rozdíl od usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 – 25, na které žalobce odkazuje v námitce podjatosti, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. – 24, se v projednávané věci nejedná o případ, kdy by měl soud přezkoumávat postup vlastního předsedy, resp. jiného příslušného orgánu vykonávajícího státní správu soudu, a to mj. i dovnitř, tj. vůči soudcům, kteří u daného soudu působí. V daném případě proto rovněž nelze dovozovat, že by měli žalobu projednávat soudci, kteří jsou současně adresáty aktů správy soudu, která v řízení fakticky vystupuje jako žalovaný. Na projednávanou věc nelze aplikovat závěry usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil, že „směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu ( )“ (z aktuální rozhodovací činnosti k případům tohoto druhu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. – 18).

[14] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky , a podle rozhodl po vyjádření dotčených soudců tak, že soudci senátu 6 A Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu