Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 234/2018 - 32

- 33

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. V., proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem Křížkovského 511/8, Olomouc, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2018, č. j. UPOL-74784/9410-2018, o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci vznesené žalobcem,

takto:

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., Mgr. Jana Volková a Mgr. Barbora Berková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobou ze dne 24. 7. 2018 napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví uvedené rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, JUDr. Zdenky Papouškové, Ph.D., ze dne 26. 2. 2018, č. j. UPOL-40231/7940-2018, o ukončení studia žalobce. Po telefonickém dotazu žalobce ze dne 13. 8. 2018 ohledně složení senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), jemuž byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí, žalobce uplatnil námitku podjatosti vůči jeho členkám – předsedkyni senátu JUDr. Zuzaně Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyním Mgr. Janě Volkové a Mgr. Barboře Berkové. Podle jeho názoru jsou všechny jmenované soudkyně vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci. Jejich podjatost spatřuje v tom, že tyto soudkyně již ve stejném složení rozhodovaly v řízení vedeném pod sp. zn. , které aktuálně projednávané věci předcházelo.

[2] K této námitce shora jmenované soudkyně shodně uvedly, že jim nejsou známy žádné důvody, pro které by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti.

[3] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d (dále jen „ “) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.

[4] Odrazem uvedeného principu je ustanovení , (dále jen „ “), které uvádí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( y). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce, je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. – 16; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

[5] Podle může „účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“

[6] Jak plyne z citovaného ustanovení , námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit, musí být odůvodněna a účastník řízení v ní musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Žalobce ve svém podání uvedl, že se senát ve stejném složení již zabýval věcí sp. zn. , kdy rozhodl o odmítnutí jeho žaloby proti rozhodnutí děkanky ze dne 15. 9. 2017, č. j. UPOL-115040/7940-2017, o zamítnutí žádosti o výjimečné prominutí povinnosti studenta podle Studijního a zkušebního řádu Univerzity Palackého v Olomouci. Žalobce se v předchozím řízení domáhal, aby mu děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci umožnila mimořádný termín pro vykonání studijní povinnosti z předmětu Civilní proces 1, ta však žádost o výjimku zamítla, neboť žalobce neuvedl žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro vyhovění žádosti. V navazujícím řízení o žalobě stěžovatele proti tomuto rozhodnutí senát 65 A krajského soudu usnesením žalobu odmítl pro nepřípustnost, jelikož rozhodnutí děkanky o neudělení výjimky nebylo dle krajského soudu rozhodnutím ve smyslu V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí o neudělení výjimky ze Studijního a zkušebního řádu není úkonem přezkoumatelným ve správním soudnictví, neboť rozhodnutí samo o sobě není způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele. V aktuálně projednávaném případě stěžovatel brojí proti rozhodnutí o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle Zkušebního a studijního řádu, tedy z důvodu nesplnění kolokvia z předmětu Civilní proces 1. Dle stěžovatele je podjatost u soudkyň nepochybná, jestliže předchozí rozhodnutí je v příčinné souvislosti s aktuálně projednávanou věcí, a bude tak obhajováno stejné stanovisko.

[7] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že samotná skutečnost, že se soudkyně senátu 65 A podílely na rozhodování v jiné věci stejných účastníků, ještě podjatost soudkyň způsobit nemůže, neboť ze samotného jednoznačně plyne, že soudce nemůže být vyloučen z rozhodování věci pouze proto, že rozhodoval v jiné věci téhož žalobce (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. - 56, ze dne 13. 4. 2016, č. j. – 38, a ze dne 13. 11. 2014, č. j. - 40). Ve svém usnesení ze dne 6. 1. 2005, č. j. - 54, publ. pod č. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že smysl právní úpravy vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení „spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.“ Obdobně v usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. NSS, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podíl soudce na rozhodování v předchozím soudním řízení ve smyslu , který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká toliko rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. To, že odmítavé usnesení vydané vůči stěžovateli co do základu do jisté míry souvisí s nyní projednávanou věcí, není překážkou pro to, aby se oběma zabýval senát krajského soudu ve stejném složení. V aktuálně projednávaném případě, kdy stěžovatel odůvodňuje svou námitku podjatosti tím, že jmenované soudkyně senátu 65 A již rozhodovaly o jiné jeho věci, konkrétně o nemožnosti soudně přezkoumat neudělení výjimky, a nyní rozhodují ve stejném složení o žalobě proti rozhodnutí o ukončení studia, se tak o podjatost nejedná. Jmenované soudkyně se na procesu rozhodování u nižší instance ani na řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem nepodílely. Námitky stěžovatele neobsahují ani žádné jiné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti ve smyslu , a ani z vyjádření shora jmenovaných soudkyň neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jejich nepodjatosti. Nejvyšší správní soud tak dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve uvedl, vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci je možné jen zcela výjimečně a ze závažných důvodů, které byly uvedeny výše. Tímto opatřením totiž dochází k zásahu do ústavního práva na zákonného soudce zakotveného v d. Namítané rozhodování o řadě souvisejících věcí téhož účastníka navíc není samo o sobě v rozporu s právem na spravedlivý proces, jestliže právní řád nabízí možnosti přezkumu rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu. Právo stěžovatele na objektivní posouzení věci je tak zachováno.

[9] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., Mgr. Jana Volková a Mgr. Barbora Berková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2018

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu