Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 56/2004 - 54

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

č. j. - 54

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: JUDr. J. R., zastoupen JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem, se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pracoviště Praha 1, U Obecního domu 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 19 ze dne 27. 4. 2004, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. ,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Ludmila Valentová a JUDr. Václav Novotný nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Žalobce napadá kasační stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004, č. j. - 19, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2003, č. j. VS - 10 481/SDR/1 - 2003, jímž odmítl registraci občanského sdružení s názvem „TWRA - Third World Relief Agency“.

Poté, kdy byla kasační stížnost (vedena pod sp. zn. ) předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí a podle rozvrhu práce ji má projednat a rozhodnout senát ve složení JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Ludmila Valentová a JUDr. Václav Novotný, podali uvedení soudci předsedovi Nejvyššího správního soudu návrh na vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci podle , (dále jen „“). Tento návrh odůvodnili tím, že senát ve složení JUDr. Valentová (předsedkyně) a JUDr. Matyášová a JUDr. Novotný (soudci) rozhodoval v právní věci sp. zn. . Šlo o věc, kterou převzal k dokončení řízení Nejvyšší správní soud podle od Vrchního soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 13. 11. 2003, č. j. - 46, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2002 a věc mu vrácena k dalšímu řízení, žalovaný ve věci znovu dne 23. 12. 2003 rozhodl, proti tomuto jeho rozhodnutí směřovala žaloba k Městskému soudu v Praze, který o ní rozhodl usnesením (sp. zn. ), které je nyní napadáno kasační stížností. Důvod vyloučení spatřují uvedení soudci ve své účasti na projednání a rozhodnutí věci

Nao 56/2004 - 55

sp. zn. , tedy v účasti na projednání a rozhodnutí věci v předchozím soudním řízení ( ).

Předseda Nejvyššího správního soudu, jemuž byl návrh předložen, dospěl k závěru, že důvod podjatosti zde není dán a podle věc v souladu s rozvrhem práce předložil jinému senátu Nejvyššího správního soudu, aby o vyloučení rozhodl. Jako základní důvod pro svůj závěr předseda soudu uvedl, že předchozím soudním řízením, které má na mysli nutno rozumět řízení před Městským soudem v Praze vedené pod sp. zn. , na němž se však žádný ze soudců Nejvyššího správního soudu nepodílel.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Ústřední otázkou, kterou musí soud v posuzované věci vyřešit, je interpretace pojmu „předchozí soudní řízení“, a to v souvislostech specifik správního soudnictví obecně, s přihlédnutím k přechodnému období po konstituování Nejvyššího správního soudu a zániku věcné příslušnosti vrchních soudů ve správním soudnictví zvláště.

Podle byla založena věcná příslušnost Nejvyššího správního soudu k převzetí a dokončení řízení mj. ve věcech, ve kterých byly do 31. 12. 2002 příslušné vrchní soudy (šlo o věci, o nichž řízení nebylo do 31. 12. 2002 skončeno). Byl to důsledek nového organizačního uspořádání správního soudnictví, v němž od 1. 1. 2003 je dána příslušnost krajských soudů a Nejvyššího správního soudu. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v těchto případech nebyl žádný opravný prostředek přípustný. To byl přirozený důsledek dvou aspektů: jednak šlo o řízení zahájená před 1. 1. 2003, tedy před nabytím účinnosti , jednak zde nebylo soudu, jenž by mohl o takovém prostředku rozhodovat. Přestože tedy při rozhodnutí v těchto věcech byl aplikován z hlediska procesních pravidel , jednalo se o situaci obdobnou té, jež v oboru správního soudnictví existovala do 31. 12. 2002, totiž situaci, v níž nebylo možno takové rozhodnutí soudu napadnout opravným prostředkem (pozn.: zde abstrahuje soud od těch výjimečných případů, v nichž připouštěl proti rozhodnutí krajských soudů podat odvolání, či dokonce posléze dovolání).

Smysl právní úpravy obsažené v větě druhé (vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení) spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V judikatuře Nejvyššího soudu zabývající se institutem vyloučení soudců (např. sp. zn. )

- 56

i v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, byť doposud nepublikované (např. sp. zn. ) je patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho v posuzované věci plyne, že překážkou pro projednání a rozhodnutí věci není jakékoliv poznání o dané věci. Soudce může nabývat poznatky k projednávaným věcem rozličnými způsoby. Ve správním soudnictví bylo dokonce v minulosti pravidlem, že v případě žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku kasatorního soudního výroku) rozhodoval tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci již měl. Překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím soudním řízení tak může být pouze skutečnost, že soudce nemůže na jiném stupni soudní hierarchie rozhodovat (přezkoumávat rozhodnutí) o totožné věci, na které se podílel na odlišném stupni.

O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Předmětem řízení o kasační stížnosti je rozhodnutí Městského soudu v Praze; tento soud byl příslušný rozhodnout o žalobě, která brojila proti rozhodnutí správního orgánu, jenž byl vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. . Bude-li tedy 5. senát Nejvyššího správního soudu rozhodovat o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu, nebude užívat k projednání a rozhodnutí věci žádné poznatky, jež by mohly vzbudit pochybnosti o vnitřní nezávislosti soudních instancí, neboť jeho členové se řízení před městským soudem neúčastnili a jejich postavení je z hlediska závaznosti právního názoru vysloveného v rozhodnutí sp. zn. obdobné, jaké by mohlo být v řízení o kasační stížnosti za situace, kdy by - při splnění určitých podmínek - mohl rozhodovat tentýž senát Nejvyššího správního soudu opakovaně. To je důsledek specifik správního soudnictví, v němž nelze vyloučit podání žaloby i proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu.

Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Ludmila Valentová a JUDr. Václav Novotný z projednávání a rozhodnutí právní věci sp. zn. vyloučeni nejsou.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu