Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 8/2022 - 40

- 42

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: M. S. N., zastoupen Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. - 24,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021, č. j. OAM-103/ZA-ZA11-HA13-2021, neudělil žalobci azyl podle , a , o azylu (dále jen „ “) a současně vyslovil, že existují důvody podle citovaného zákona, pro které žalobci nelze udělit doplňkovou ochranu. Ty žalovaný spatřoval v odsouzení žalobce k trestu odnětí svobody za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy.

II.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též „krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “). Nesouhlasil se závěry žalovaného a krajského soudu k . Podle stěžovatele nebylo provedeno náležité individuální posouzení konkrétních okolností jím spáchaného trestného činu. Žalovaný pochybil, pokud dovodil nemožnost udělení doplňkové ochrany. Dále namítal, že krajský soud řádně nepřezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, zejména pak v části odůvodňující nemožnost udělení humanitárního azylu, a tím založil nepřezkoumatelnost rozsudku. Je názoru, že mu měl být udělen humanitární azyl. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém shrnul a rozvedl svou dosavadní argumentaci. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnut pro nepřijatelnost.

V.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě, že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (krajského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský (krajský) soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský (krajský) soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 30, č. 933/2006 Sb. NSS. Uvedené závěry jsou aplikovatelné i po novele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. - 28, ze dne 5. 8. 2021, č. j. - 30, ze dne 14. 7. 2021, č. j. - 36, ze dne 15. 7. 2021, č. j. - 30, ze dne 27. 8. 2021, č. j. - 31, ze dne 24. 9. 2021, č. j. - 34, ze dne 14. 10. 2021, č. j. - 47, atp.).

[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit.

[9] Ve vztahu k tvrzené nepřezkoumatelnosti odkazuje soud např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 51, ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. - 62, ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 44, ze dne 21. 8. 2008, č. j. - 76, ze dne 21. 5. 2015, č. j. - 45 atp.). Podle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval krajský soud v souladu s uvedenou judikaturou. Důkladně vypořádal stěžejní žalobní námitky, jakož i jádro uplatněné argumentace. To stejné platí i pro rozhodnutí žalovaného. Ten se důkladně zabýval jednotlivými důvody žádosti o udělení azylu. I jeho argumentace je plně přezkoumatelná (srov. i nálezy Ústavního soudu sp. zn. , , , , ÚS 989/08, , ). Lze dodat, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. - 64). Takovými vadami však rozsudek krajského soudu ani rozhodnutí žalovaného netrpí.

[10] V souladu s právní úpravou a judikaturou postupoval žalovaný i při posuzování jednotlivých forem azylu (srov. až 14 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54, ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, ze dne 17. 9. 2010, č. j. - 92, ze dne 29. 2. 2012, č. j. - 47, ze dne 22. 9. 2016, č. j. - 31, atd.). Skutečnosti tvrzené stěžovatelem (socioekonomické potíže, zásah do rodinných poměrů atp.) nejsou ani podle kasačního soudu důvodem pro udělení azylu vč. azylu humanitárního (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. atp.). Doplňková ochrana pak nemohla být stěžovateli udělena pro spáchání vážného zločinu [ ]. Výklad označeného ustanovení ze strany žalovaného a krajského soudu plně odpovídá východiskům judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2010, č. j. - 119, a rozhodnutí téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. - 25, ze dne 1. 2. 2017, č. j. - 28, ze dne 10. 11. 2020, č. j. - 34, ze dne 20. 7. 2020, č. j. - 23, ze dne 28. 5. 2020, č. j. - 43, atp.). Podle názoru Nejvyššího správního soudu není jejich výklad rozporný ani s výkladem obsaženým ve stanovisku generálního advokáta Mengozziho ve spojené věci C 57/09 - Spolková republika Německo v. B a D, resp. s dalšími stěžovatelem označenými dokumenty. Nejvyšší správní soud souhlasí s hodnocením daného protiprávního jednání ze strany žalovaného. Stěžovatel spáchal zločin jako člen organizované skupiny, která opatřovala, převážela a prodávala ve větším rozsahu a se ziskem značného prospěchu psychotropní látku (heroin), za což byl odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody (v trvání osmi roků a šesti měsíců, přičemž pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou). Charakter spáchané trestné činnosti, vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, délka uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, umístění do věznice se zvýšenou ostrahou vedou k jednoznačnému závěru o spáchání vážného zločinu. Podrobněji odkazuje soud na odůvodnění žalovaného rozhodnutí, ve kterém žalovaný důkladně odůvodnil, proč trestný čin spáchaný stěžovatelem považuje za vážný zločin, přičemž se neomezil jen na konstatování, že jde o zvlášť závažný zločin dle českého . Provedl náležitý výklad uvedeného pojmu a jeho naplnění hodnotil optikou konkrétních skutkových okolností. Jeho odůvodnění je zcela přezkoumatelné. Nejvyšší správní soud dodává, že žalovaný reflektoval i skutečnosti tvrzené stěžovatelem, resp. přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (srov. a násl. a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011, č. j. - 107, publ. pod č. 2289/2011 Sb. NSS). Lze dodat, že věc stěžovatele se podstatně neliší od případů, v nichž Nejvyšší správní soud opakovaně shledal kasační stížnosti směřující proti právnímu posouzení drogové trestné činnosti jako „vážného zločinu“ nepřijatelnými (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. - 28, ze dne 3. 10. 2018, č. j. - 45, ze dne 3. 9. 2020, č. j. - 33, ze dne 29. 10. 2019, č. j. - 13, ze dne 22. 2. 2022, č. j. - 54 atp.).

[11] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48). Snaha o legalizaci pobytu, stejně jako ekonomické důvody a s tím související těžké životní podmínky, resp. další stěžovatelem uváděné důvody podle setrvalé judikatury Nevyššího správního soudu nemohou být relevantním důvodem udělení mezinárodní ochrany (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. - 43, ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54, ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, ze dne 20. 10. 2005, č. j. - 81, ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 94 atp.).

[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[13] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věty první ve spojení s , podle kterých, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. - 33, část III. 4., usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021, č. j. - 32). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. června 2022

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu