Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 244/2020 - 33

[9] Rozsudek městského soudu navrhuje zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[10] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost není důvodná. Zopakoval zjištění ze správního spisu a závěry k nim uvedené ve svém rozhodnutí. Městský soud věc posoudil správně, a proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je včasná a přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle , (dále jen „“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

[12] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný z těchto případů se však ve věci stěžovatele nejedná.

[13] Výkladem pojmu „vážný zločin“ se správní soudy již v minulosti opakovaně zabývaly (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. – 26, č. 3537/2017 Sb. NSS; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. – 28, č. 3546/2017 Sb. NSS, usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2019, č. j. – 41; ze dne 20. 12. 2018, č. j. – 26; ze dne 18. 7. 2018, č. j. – 28; ze dne 28. 5. 2020, č. j. – 43; ze dne 20. 7. 2020, č. j. – 24, či rozsudek z téhož dne, č. j. – 23). Dospěly přitom k tomu, že pojem „vážný zločin“ v § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu v souvislosti s doplňkovou ochranou musí být vykládán v souladu s významem, jaký je mu ve vztahu k azylu připisován v režimu Úmluvy o právním postavení uprchlíků (vyhlášena pod č. 208/1993 Sb., též známá jako „Ženevská úmluva“) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“). Je třeba, aby správní orgán vedle kvalifikace činu z hlediska terminologie vnitrostátního trestního práva posoudil závažnost zločinu ve světle všech polehčujících a přitěžujících okolností, a rovněž všech dalších relevantních subjektivních nebo objektivních okolností, ať již nastaly před předmětným činem nebo po něm (srov. výše citovaný rozsudek č. j. – 28, nebo rozsudek ze dne 3. 8. 2016, č. j. – 29).

[14] V projednávané věci přitom žalovaný dodržel výše uvedené požadavky (srov. závěry v rozsudku č. j. – 23 k posouzení okolnosti věci). Nelze tedy přisvědčit tomu, že žalovaný či městský soud pominul zhodnotit korelaci mezi společenskou škodlivostí „vážného zločinu“ dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a ostatních trestných činů uvedených v § 15a téhož zákona. Výše uvedený rozsudek č. j. – 28 vycházel z autonomního výkladu pojmu „vážný zločin“ poskytnutého v řízení před Soudním dvorem Evropské unie ve spojených věcech C-57/09 a C-101/09, Spolková republika Německo proti B a D, přičemž společenská škodlivost je jednou z indicií tvořících závěr o tom, zda daný trestný čin je „vážným“ zločinem. V rozsudku ze dne 13. 9. 2018, ve věci C-369/17, Shajin Ahmed, v bodě 56, Soudní dvůr odkazuje na závěry EASO a kvalifikaci činu spojuje i se společným vnímáním tohoto jednání jako „vážného zločinu“ napříč (členskými) soudy (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu Kanady ze dne 30. 10. 2014, ve věci Febles v Minister of Citizenship and Immigration, č. 35215, 2014 SCC 68, bod 124 a násl.). Již v usnesení č. j. – 28 soud odmítl jako nepřijatelnou kasační stížnost směřující proti právnímu posouzení drogové činnosti jako „vážného zločinu“. Soud v projednávané věci přisvědčil žalovanému, který vycházel z mezinárodních úmluv o boji proti nedovolené výrobě drog a obchodu a poukázal na to, že Organizace spojených národů považuje tyto jevy za vážné ohrožení zdraví a blaha lidí a nepříznivé ovlivnění společnosti. Drogové trestné činy jsou napříč právními řády považovány i za „vážné zločiny“ (s ohledem na okolnosti jejich spáchání). Sám stěžovatel v řízení uvedl, že v zemi jeho původu mu za tento trestný čin může hrozit trest smrti (společenské škodlivosti si tak byl dobře vědom). V projednávané věci žalovaný okolnosti spáchání „vážného zločinu“ dostatečně popsal (značný rozsah, úmysl, komerční účel páchané trestné činnosti, obecná společenská škodlivost). Společenská škodlivost, typová i konkrétní, je jednak vyjádřena rozpětím trestní sazby, jednak druhem a výší uloženého trestu. Autonomní výklad pojmu „vážný zločin“ pak (společenskou) škodlivost posuzuje s ohledem na konkrétní okolnosti věci (nikoliv automaticky podle trestní sazby či výše a druhu uloženého trestu), a to dle kritérií zohledněných i žalovaným – forma zavinění, rozsah spáchané trestné činnosti, apod. (srov. rozsudek č. j. – 23). Stěžovatel v kasační stížnosti setrval na tom, že v posouzení jeho věci nedošlo ke zohlednění společenské škodlivosti ostatních důvodů pro vyloučení možnosti udělit doplňkovou ochranu dle § 15a odst. 1 zákona o azylu. Tento závěr však soud s ohledem na shora uvedené neshledal správným. (Společenská) škodlivost činu je jedním z hledisek pro kvalifikaci jednání jako „vážného zločinu“, přičemž je nutné při autonomním výkladu tohoto pojmu a následné kvalifikaci jednání vycházet z okolnosti případu (srov. bod 58 ve věci Shajin Ahmed), nikoliv hledat podobnost ve společenské škodlivosti v ostatních důvodech vylučujících klauzulí dle § 15a odst. 1 zákona o azylu.

[15] S ohledem na výše uvedené je bezpředmětná otázka možného udělení doplňkové ochrany, neboť § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu vylučuje možnost tuto ochranu udělit.

[16] Stěžovatelem uváděným institutem humanitárního azylu se kasační soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. – 65, ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 48, ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55, ze dne 19. 5. 2004, č. j. – 52, ze dne 31. 3.2010, č. j. – 71, či usnesení ze dne 28. 8. 2013, č. j. – 16, ze dne 8. 4. 2016, č. j. – 30, ze dne 22. 2. 2017, č. j. – 28). Z této judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí či nikoliv, přičemž míra volnosti správního uvážení je limitována pouze zákazem libovůle. V řešené věci má Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem za to, že k překročení uvedené míry nedošlo; nelze přitom přisvědčit stěžovateli, že by své správní uvážení žalovaný nikterak neodůvodnil (srov. bod 17 napadeného rozsudku a str. 8 rozhodnutí žalovaného). K otázce rodinného života na území České republiky Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. - 24, dle nějž se nejedná o nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života cizince, může-li on a jeho rodina vést svůj soukromý a rodinný život v jiné zemi, například v domovském státě (srov. také usnesení téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. - 25); z judikatury Evropského soudu pro lidská práva pak vyplývá, že podmínky pro použití tzv. extrateritoriálního účinku čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jsou velmi přísné (viz např. usnesení NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. – 67). V projednávaném případě lze těžko absenci stěžovatelova ekonomického a rodinného zázemí v zemi původu (kde navíc žijí jeho rodiče a další příbuzní) s ohledem na okolnosti dané věci (s manželkou jsou rozvedeni, má již zletilé děti, spáchal vážný zločin atd.) označit za nepřekonatelnou překážku tamějšího společného soužití jeho rodiny. Navíc dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. – 31, „[n]elze připustit, aby humanitární azyl byl žadatelům, kteří se dopustili vážného zločinu, pravidelně udělován proto, že jejich děti či jiní rodinní příslušníci, s nimiž žadatel žije, dlouhodobě žijí a jsou zakořeněni v ČR či že je zde zakořeněn sám stěžovatel.“

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

[17] Napadený rozsudek tedy ve světle požadavků vznesených judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. - 91) obstojí, judikatura Nejvyššího správního soudu nabízí dostatečnou odpověď na vznesené námitky a městský soud se nedopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto svým významem nepřesahuje podstatně zájmy stěžovatele a soud ji odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu

[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s věty první za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. září 2020

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu