Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 108/2018 - 28

- 30

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. N. D., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2017, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-HA10-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2018, č. j. – 36,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce požádal dne 11. 3. 2017 o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Do České republiky přicestoval v roce 2008, pobýval zde na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Pobyt mu byl následně zrušen, neboť byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. K důvodům žádosti uvedl, že ve Vietnamu nikoho nemá. Od státu mu nic nehrozí, ale v případě návratu se mu rozpadne rodina.

[2] Žalovaný o žádosti žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 14. 9. 2017, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-HA10-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že se mezinárodní ochrana žalobci podle , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neuděluje a doplňkovou ochranu nelze udělit pro existenci důvodů podle . Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. – 36 (dále jen „napadený rozsudek“). Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný dostatečně posoudil důvody pro udělení azylu dle a humanitárního azylu dle téhož zákona, neboť jediným důvodem žádosti je legalizace pobytu a žalobce žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuváděl. Krajský soud má zároveň za nepochybné, že trestný čin, jehož se žalobce dopustil, lze kvalifikovat jako vážný zločin ve smyslu .

[3] Žalobce („stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Prostřednictvím obecných proklamací a rozsáhlých citací judikatury správních soudů stěžovatel namítá nesprávné posouzení důvodů pro udělení azylu dle , humanitárního azylu dle a doplňkové ochrany dle . Uvádí, že na území České republiky má zásadní rodinné zázemí, neboť se svou partnerkou T. B., českou občankou, očekává narození dítěte. Namítá též nesprávnou aplikaci . Trestný čin, kterého se stěžovatel dopustil, neměl být posouzen jako vážný zločin ve smyslu . Žalovaný neřešil skutečnou povahu činu a pouze paušálně argumentoval společenskou nebezpečností drogové trestné činnosti, aniž by se blíže zabýval konkrétní situací stěžovatele.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje kasační stížnost zamítnout. Poukazuje na skutečnost, že stěžovatel v průběhu řízení netvrdil žádné problémy ze strany vietnamských státních orgánů, důvodem žádosti je snaha legalizovat si pobyt. Ve vztahu k aplikaci se žalovaný v napadeném rozhodnutí plně v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. – 28, zabýval povahou a závažností trestného činu stěžovatele včetně míry účasti stěžovatele na jeho spáchání.

[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle , (dále jen „ “), nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.

[6] Podle Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura tohoto soudu. Například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, Nejvyšší správní soud uvedl: O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti. Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že krajský soud se v napadeném rozsudku odklonil od ustálené judikatury správních soudů v otázce požadované intenzity strachu z pronásledování dle , a rovněž co do intenzity a důkazního břemene na straně žadatele ve vztahu k obavám z nebezpečí vážné újmy dle . Nejvyšší správní soud však v posuzovaném případě namítaný judikatorní odklon neshledal a nezjistil ani žádný jiný důvod přijatelnosti kasační stížnosti.

[7] Ve vztahu k udělení azylu dle stěžovatel ve správním řízení (ani později) netvrdil, že by mu v zemi původu hrozilo jakékoliv pronásledování (tím spíše pronásledování z azylově relevantních důvodů). Ani žalovaný žádné azylově relevantní skutečnosti nezjistil a tudíž nemohl stěžovateli azyl dle tohoto ustanovení přiznat.

[8] Na udělení humanitárního azylu dle není právní nárok, lze jej udělit jen v případech hodných zvláštního zřetele, a i v takových případech je přiznání humanitárního azylu věcí správního uvážení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. – 27). Mezi obvyklé důvody udělování humanitárního azylu lze zařadit například situaci osob zvláště těžce postižených či zvláště těžce nemocných; nebo osob přicházejících z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Stěžovatel ani zde žádné konkrétní skutečnosti netvrdil. Teprve v kasační stížnosti upozorňuje na skutečnost, že se svou partnerkou T. B., českou občankou, očekává narození dítěte. Toto tvrzení však vůbec nekoresponduje s tím, že stěžovatel v řízení před žalovaným uvedl, že žije s manželkou N. T. P. A., bulharskou občankou, s níž má dvě děti. Ani zde tedy žalovanému nelze vytknout pochybení.

[9] Žalovaný se nemohl dopustit nesprávného posouzení důvodů doplňkové ochrany dle . Důvody doplňkové ochrany totiž žalovaný vůbec nezkoumal, neboť dospěl k závěru, že v případě stěžovatele se uplatní vylučující klauzule dle .

[10] Podle , doplňkovou ochranu nelze udělit, je-li důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, se dopustil vážného zločinu. Pojem vážný zločin v v souvislosti s doplňkovou ochranou musí být vykládán v souladu s významem, jaký je mu ve vztahu k azylu připisován v režimu Úmluvy o právním postavení uprchlíků (vyhlášena pod č. 208/1993 Sb., též známá jako „Ženevská úmluva“) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. Je třeba, aby správní orgán vedle kvalifikace činu z hlediska terminologie vnitrostátního trestního práva, posoudil závažnost zločinu ve světle všech polehčujících a přitěžujících okolností, a rovněž všech dalších relevantních subjektivních nebo objektivních okolností, ať již nastaly před předmětným činem nebo po něm (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. – 28, nebo ze dne 3. 8. 2016, č. j. – 29).

[11] V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2013, č. j. – 526, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. , pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle a odst. 3 písm. c) , (dále jen „ “). Jedná se o trestný čin úmyslný a stěžovatel jej spáchal ve velkém rozsahu. Jedná se o zvlášť závažný zločin dle a též obecně je takové jednání považováno za vážné. Závažnost je dána též dopadem a mírou devastačního účinku užívání drog na zdraví jejich konzumentů a též souvisejícím negativním dopadem na celou společnost. Žalovaný odkázal též na mezinárodní úmluvy o boji proti nedovolené výrobě drog a obchodu s nimi, přičemž Organizace spojených národů považuje tyto jevy za vážné ohrožení zdraví a blaha lidí a nepříznivé ovlivnění společnosti. Stěžovatel se trestné činnosti dopouštěl ve velkém rozsahu a na trestné činnosti se aktivně podílel.

[12] Nejvyšší správní soud považuje takové odůvodnění v posuzovaném případě za dostačující. Žalovaný nevycházel pouze z kvalifikace jednání dle (zvlášť závažný zločin), ale odkázal též na mezinárodní úmluvy, které výrobu drog obecně kvalifikují taktéž jako závažné protiprávní jednání. Ve vztahu ke konkrétní situaci stěžovatele pak vzal žalovaný v úvahu skutečnost, že jednání stěžovatele bylo úmyslné, na výrobě drog se aktivně podílel a činil tak ve velkém rozsahu. K tomuto posouzení Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že dle citovaných trestních rozsudků stěžovatel spolu se dvěma dalšími cizinci v pronajatém nebytovém prostoru „vařil“ pervitin, toto jejich jednání bylo přerušeno zásahem policie. Na místě byl zajištěn zásobní roztok, z nějž bylo možné vyrobit bezmála 2 kg pervitinu a dále metamfetaminová báze o hmotnosti více než 850 gramů. Jedná se o značné množství nedovolených omamných látek. Negativní účinek užívání pervitinu na zdraví a společenské vztahy uživatelů a zájmy společnosti je přitom obecně znám a není třeba jej podrobněji rozvádět.

[13] Stěžovatel žalovanému vytýká, že se blíže nezabýval jeho konkrétní situací. Neuvádí však zároveň žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily ve prospěch stěžovatele, a žalovaný by je pominul. Konkrétními okolnostmi spáchání trestného činu se přitom žalovaný zabýval.

[14] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. července 2018

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu