Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 138/2004 - 44

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr.Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele L. V. U., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2003, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2003, č. j. – 21, zamítl žalobu podanou stěžovatelem proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 5. 2003, č. j. OAM-13/VL-11-P17-2002, kterým mu nebyl udělen azyl podle , a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle citovaného zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že ministerstvo úplně zjistilo skutečný stav věcí, vypořádalo se se všemi tvrzeními stěžovatele a ve věci vyvodilo závěr v souladu se zákonem.

Stěžovatel podal proti rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení , (dále jen „ “), neboť má za to, že skutková podstata, z níž ministerstvo vycházelo, nemá oporu ve spisech a krajský soud měl správní rozhodnutí zrušit. Podle názoru stěžovatele ministerstvo zcela nedostatečně posoudilo politickou situaci ve státě, jehož občanství má, a dále i osobní situaci stěžovatele. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení a zdůraznilo, že v kasační stížnosti stěžovatel konstatuje toliko svůj nesouhlas s rozhodnutím krajského soudu a dále vyslovuje domněnku, že důvody udělení azylu v jeho případě existují. Toto své tvrzení však nijak neodůvodňuje. V této souvislosti ministerstvo poukázalo na to, že jediným důvodem azylové žádosti stěžovatele byla snaha o zajištění legálního pobytu v České republice, neboť neměl patřičné doklady. Ve své vlasti stěžovatel žádné problémy neměl a v případě návratu do země původu by mu nic nehrozilo. Ministerstvo proto shledalo, že důvody uplatňované stěžovatelem nelze podřadit mezi důvody udělení azylu podle , důvody udělení azylu podle citovaného zákona nebyly dány a ministerstvo neshledalo ani okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by udělilo azyl z humanitárního důvodu podle . Při hodnocení žádosti stěžovatele pak ministerstvo vycházelo nejen ze stěžovatelových tvrzení, ale opatřilo si i podklady pro posouzení situace v zemi původu stěžovatele. Ministerstvo je tak přesvědčeno, že skutečný stav věci byl v rámci správního řízení zjištěn dostatečně a umožňoval správné posouzení stěžovatelovy žádosti o udělení azylu a že veškerá zjištění mají oporu ve spise. Z výše uvedených důvodů navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azyl zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod anebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. rovněž umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle ustanovení nebo humanitárního azylu podle ustanovení .

Nejvyšší správní soud neshledal stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti podle opodstatněným. Stěžovatel jak v žádosti o udělení azylu, tak v pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu shodně uvedl, že hlavním důvodem jeho žádosti o udělení azylu je legalizace pobytu na území České republiky. Uvedl, že na území České republiky pobývá již od roku 1988, kdy přicestoval na základě mezistátní dohody a do roku 2001 měl upravený pobyt za účelem podnikání. O udělení azylu v roce 2002 požádal, aby svůj pobyt dále zlegalizoval. V případě svého návratu do vlasti se ničeho neobává, ale neměl by kde bydlet. Současně potvrdil, že před svým odjezdem z Vietnamu žádné problémy neměl. Na základě takto zjištěného skutkového stavu nelze dovodit splnění podmínek pro udělení azylu podle , neboť legalizaci pobytu nelze podřadit zákonným důvodům pro udělení azylu a ani ekonomické problémy stěžovatele nejsou důvodem pro udělení azylu na území České republiky. Pokud stěžovatel namítal , že řízení vykazuje vady spočívající v tom, že skutková

podstata, z níž ministerstvo vycházelo, nemá oporu ve spisech, jedná se tvrzení neurčité a nekonkrétní, a proto v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle zamítl.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu