Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 379/01

Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti mjr. JUDr. Z.V., zastoupeného JUDr. M.K., proti

1. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001, č. j. -215,

2. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2000, č. j. -59,

3. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 1995, sp. zn. ,

4. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 1995, č. j. -28,

5. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 1996, č. j. -23,

6. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 1997, č. j. -10,

7. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 1997, č. j. -31,

8. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 1997, č. j. -25,

9. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 1998, sp. zn. ,

10. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. -83,

11. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2000, č. j. -102,

12. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

14. listopadu 1994,

13. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

5. ledna 1995, č. j. 2/95,

14. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

13. února 1995, č. j. 8/96,

15. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

13. února 1996, č. j. 9/96,

16. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

10. dubna 1996, č. j. 124/96,

17. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

12. dubna 1996, č. j. 778/96,

18. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

26. dubna 1996, č. j. 802/96,

19. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

24. června 1996, č. j. 913/96,

20. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

26. dubna 1999, č. j. 15/99,

21. oznámení ředitele Policie České republiky, ze dne

13. května 1999, č. j. 24/99,

22. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

18. června 1999, č. j. 105/99,

23. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

23. srpna 1999,

24. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

20. října 1999, č. j. 601/99,

25. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

26. října 1999, č. j. 192/99,

26. oznámení ředitele Policie České republiky, ze dne

10. prosince 1999, č. j. 217/1999,

27. rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne

15. prosince 1999, č. j. 738/99,

t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 18. června 2001 se stěžovatel domáhá zrušení výše označených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Uvedenými rozhodnutími se cítí být dotčen v základních právech a svobodách, plynoucích z d (dále jen " ").

Dle , ve znění pozdějších předpisů, je návrh Ústavním soudem odmítnut, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, jíž v řízení o ústavních stížnostech je lhůta dle .

Jelikož předmětná ústavní stížnost byla ve vztahu k rozhodnutím orgánů veřejné moci, ve znělce tohoto rozhodnutí označeným pod č. 3 až 27 podána po uvedené lhůtě, byl tímto v této její části naplněn důvod jejího odmítnutí pro opožděnost ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti Ústavní soud toliko připomíná, že o řadě z daných rozhodnutí již usnesením o odmítnutí návrhu rozhodl (viz zejména usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

).

Dle , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Výzvou Ústavního soudu ze dne 11. února 2002 byla stěžovateli kromě jiného stanovena povinnost odstranit vadu návrhu dle . Jelikož ve vztahu k rozhodnutí orgánu veřejné moci, označeného ve znělce tohoto rozhodnutí pod č. 2, stěžovatel tuto vadu neodstranil, byl tímto v této části naplněn důvod odmítnutí předmětné ústavní stížnosti dle , ve znění pozdějších předpisů.

Dle ustanovení senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001, č. j. -215, byla zamítnuta žaloba stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne 15. prosince 1999, č. j. 738/99, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, ze dne 26. října 1999, č. j. 192/99, kterým byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky.

V ústavní stížnosti do uvedeného rozhodnutí se zejména namítá absence důvodů propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, jejich prekluze, vyplynuly-li z hodnocení jeho služebního působení, ve vztahu k postupu obecného soudu pak nespojení předmětné věci s další věcí stěžovatele, vedenou u Městského soudu v Praze.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d (

,

a další). Kromě toho Ústavní soud zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval ( ). Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při hodnocení důkazů se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení (v daném případě , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů), jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.

Městský soud v Praze při posuzování předmětné věci plně respektoval i další kautely, plynoucí z , a svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001, č. j. -215, za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2002